Jen málokterý novinář je ztotožněním investigativní žurnalistiky s nebezpečím prodchnutou kariérou jako Allan Nairn. Přestože při jedné nebezpečné události přišel málem o život, tato zkušenost ho od další práce neodradila a nebezpečí čelí neustále.
Foto: Allan Nairn. Zdroj: Profimedia.cz
Allan Nairn, který se před 58 lety narodil ve Spojených státech, se v mládí rozhodl, že se stane novinářem. Nikoliv ale tuctovým žurnalistou s hypotékou a předvídatelnou kariérou u některého z velkých mediálních domů. Nairn se vydal na dráhu investigativního žurnalisty s cílem detailně informovat o nešvarech a zločinech, za něž nese zodpovědnost či spoluzodpovědnost vláda jeho země, protože jedině tak on sám může konání své vlády přímo ovlivnit.
Po stopách eskader smrti ve Střední Americe
V roce 1980 uprostřed „protiteroristické“ kampaně guatemalské vlády zaměřené proti studentským lídrům Nairn navštívil tuto středoamerickou zemi. Novinář zde zpovídal zástupce tamních amerických korporací, jež podle jeho informací podporovaly místní provládní eskadry smrti. Nairn se nespokojil jen s těmito informacemi a vydal se po stopách „smrtících čet“ sám, takříkajíc na vlastní triko, aby zdokumentoval jejich aktivity.
Novinář v roce 1982 uskutečnil nad hromadou mrtvol rozhovor s jedním z generálů v Guatemale, který mu chladnokrevně popisoval, jak zabíjí mayské indiány a povstalce s použitím amerických zbraní, což Pentagon v té době oficiálně popíral. Později se ukázalo, že interviewovaný muž je současný guatemalský prezident Otto Pérez Mollina, jehož viní lidskoprávní organizace z podílu na guatemalské genocidě v 80. letech.
Později se Allan Nairn přesunul do sousedního Salvadoru, kde uprostřed občanské války monitoroval zločiny provládních národních gard a eskader smrti podporovaných administrativou prezidenta Ronalda Reagana.
V pozadí batalionů smrti
V roce 1984 Nairn publikoval analýzu s názvem Behind the Death Squads, v níž do detailu vylíčil roli americké vlády při potírání masového hnutí odporu v Salvadoru spočívající ve vojenské, finanční i diplomatické podpoře salvadorské vlády a jí řízenými bataliony smrti.
Nairnovy poznatky, jež získával přímo od obětí vládní zvůle, které interviewoval rovnou na místě činu, ale i od jejich katů, se staly cenným zdrojem informací i pro autory nemající dostatek až sebevražedné kuráže, kterou Nairn naopak oplýval.
Proražená lebka ve Východním Timoru
Nairn nezůstal své pověsti neohroženého investigativního novináře nic dlužen a z válkou rozervaného středoamerického regionu, kde se dekáda teroru a destrukce chýlila ke svému konci, odcestoval téměř na druhý konec světa do bývalé portugalské kolonie ve Východním Timoru. Zde tou dobou patnáctým rokem probíhala tragédie obyvatel malé země oplývající rozsáhlým nerostným bohatstvím, na něž měla zálusk Indonésie, která Východní Timor s podporou významných západních zemí brutálně okupovala.
V listopadu roku 1991 se Nairn se svou kolegyní Amy Goodmanovou při monitoringu událostí ve Východním Timoru stali očitými svědky masakru přinejmenším 250 demonstrantů v hlavním městě Dili a sami málem přišli o život. Nairna indonéští vojáci bili puškou do hlavy tak, až mu prorazili lebku. Indonéské úřady poté označily Nairna za „hrozbu národní bezpečnosti“, ve Východním Timoru se stal nežádoucí osobou a byl vyhoštěn. Zákaz vstupu však Nairn ignoroval a opakovaně se tam vracel, aby pokračoval v informování o hrůzách ilegální okupace a jejích vinících. Jeho texty pravidelně publikoval nejstarší americký týdeník The Nation.
Ilegální novinářská činnost
Na základě jeho zpráv a článků byl v roce 1993 americký Kongres donucen odstřihnout indonéské generály od klíčové vojenské pomoci. Nicméně při jednom ze svých dalších ilegálních pobytů ve Východním Timoru v roce 1998 Nairn odhalil, že američtí vojenští poradci dále poskytují výcvik elitním indonéským jednotkám zapleteným do mučení a vraždění civilistů. Následující rok, kdy se za obrovských represálií v průběhu referenda o nezávislosti Východního Timoru ze země stáhla zahraniční média, zde Nairn na vlastní pěst zůstal a byl na krátkou dobu indonéskými silami zadržován.
V roce 1994 Nairn v textu otištěném na stránkách listu The Nation odhalil roli Clintonovy vlády v založení a financování haitské polovojenské síly FRAPH, která byla namočena do porušování lidských práv na Haiti. Novináři se podařilo získat cenné informace přímo od haitských a amerických vojenských představitelů, zpravodajců i předáků haitských polovojenských sil.
Indonésie jako novinářský osud
Novinářským osudem se Nairnovi stal Východní Timor, dále pak indonéská provincie Západní Papua a autonomní oblast Aceh spadající taktéž pod kontrolu Indonésie, kde monitoruje rozsáhlé porušování lidských práv.
Na jaře roku 2010 Nairn zjistil, že za svou neutuchající snahu při odkrývání informací o kampani indonéské armády namířené proti politickým aktivistům může skončit ve vězení. Mluvčí indonéské armády v rozhovoru pro indonéský deník Jakarta Globe uvedl, že indonéská armáda zvažuje, že Nairna za publikaci jeho článků bude žalovat. Nairn se nenechal výhružkami zastrašit a ve své práci v utajení pokračoval dále. Nyní čelí výhružkám zatčení proto, že informoval o temné minulosti stávajícího kandidáta na post indonéského prezidenta Prabowo Subianta. Tento muž se podle Nairnových poznatků stal předákem indonéských speciálních jednotek poté, co byl vyškolen americkými poradci, přičemž jednotky pod jeho vedením se v 90. letech dopouštěly rozsáhlého porušování lidských práv. Nairn o Subiantovi napsal článek, v němž citoval jeho vlastní výroky, které ho usvědčují z podílu na únosech a masakrování civilistů. Nairn na výhružky indonéského establishmentu reagoval otevřeným apelem na Subianta, aby se s ním setkal při veřejné konfrontaci před soudem.
V současnosti se Allan Nairn stále nachází na horké indonéské půdě a čelí tak možnému zatčení, či ještě horšímu osudu. Díky jeho spolupráci s nezávislým zpravodajským kanálem Democracy Now! se mu navzdory nepříznivým podmínkám daří v práci pokračovat.
Nadmíru bohatý a nebezpečím protkaný život amerického novináře Allana Nairna představuje ukázkový příklad toho, jak by měla skutečná investigativní novinařina vypadat. Mělo by jít o práci s nasazením vlastního krku v extrémních podmínkách.
