Nedám na region dopustit, vždycky to musí mít „šťávu“!

Jan Cada

Jan Čada patří mezi novinářskou elitu ve Zlínském kraji. Za 32 let televizní a rozhlasové praxe připravil a odvysílal tisíce reportáží, živých vstupů i publicistických příspěvků. „Nedám na region dopustit, vždycky to musí mít „šťávu“, říká v rozhovoru pro Mediainfo.cz reportér „srdcem pořád ze Slovácka.“

Foto: Jan Čada, Zdroj: Soukromý archiv J. Čady

Vezměme to prosím chronologicky. Kde a jak jste začínal svou "mediální" kariéru?

Začínal jsem jako student žurnalistiky na praxi třeba v okresních novinách Slovácko v Hodoníně nebo pak později v redakci Lidové demokracie v Praze (tam jsem mimochodem poznal potrubní poštu – dokážete si to vůbec představit, skutečně fungující potrubní pošta) … Pak po vojně v roce 1982 už pracovně v oblastní redakci Československého rozhlasu Brno, konkrétně ve studiu v tehdejším Gottwaldově. Podmínky pro novinářskou práci zajímavé. K ruce technik s magnetofonem a služebním vozem, on stříhal příspěvky, propojoval studio k živým vstupům, navíc ještě sekretářka. Vybavení: magnetofon, telefon – pevná linka, dálnopis. Vše služební. A co se týče nabízení příspěvků, tak to byla taková všehochuť – od rozhovorů přes reportáže po komentáře pro mateřskou redakci v Brně, ale taky pro Dobré jitro v Praze nebo legendární Pozor zákruta v Bratislavě. A když přeskočíme pár let, tak v posledním období působím jako regionální reportér Rádia Impuls. Vybavení: mobilní telefon, diktafon, střižna, počítač, malé studio – vše vlastní včetně osobního vozu. Tehdy se vysílalo z pohodlí Baťovy vily s originálním nábytkem a mapou světa, dnes v domácí pracovně s malou mapou Česka, ale i Slovenska. Jaké podmínky byly lepší, nechť posoudí každý sám… Ale je taky pravda, že dnes stojím na vlastních nohách, protože provozuji vlastní „zpravodajskou“  nebo radši mediální agenturu, ve které zúročuji právě své dlouholeté novinářské zkušenosti.

Vraťme se prosím na chvíli ještě do let minulých. Dnes zaznívá mnoho kritických hlasů s tím, že média informují o nedůležitých tématech …

Tehdy jako dnes. Vysílalo se mnoho oficiálních, ale i ekonomických zpráv. Zajímavá zpráva se cenila, kilové rajče bylo vždy hodnoceno jako zajímavost, reportáž ze školy s živými dětmi a lidmi od kantorů po školníka také. „Hloupá“ témata byla asi více hlídána mocnými, ale dodávat zajímavosti, neoficiálnosti a „špeky“ bylo i tehdy ceněno. Dnes se podle mého názoru ale hraje na city lidí daleko více, ona zmíněná bulvarizace je znát. Tvrdím jedno: tehdy se zajímavé věci určitě neděly v otvírácích a na prvních stranách novin. Dnes je pak všechno daleko, daleko zajímavější. Je ale asi pravda, že v médiích pracují lidí často bez znalostí věcí, sklouzává se dost do povrchnosti a senzací. A dám i aktuální příklad od nás z regionu: letošní Barum rallye a absolutní zájem o nehodu podotýkám mimo soutěž!, a to všech médií bez výjimky. O vlastním průběhu skvělé soutěže pak už jen hodně kusé informace…

Regiony si ostatně vždy stěžovaly, že nedostávají prostor v celostátním vysílání… resp., že mají hodně specifické postavení (že jsou jen doplněk, resp. že není prostor na podrobnosti, resp. že jsou celkově jen tak tzv. do počtu) … jak to vnímáte Vy?

Regionální zprávy, včetně sportu, jsou pro mne denním chlebem třicátým druhým rokem. Osm let v rozhlase, pět let jsem pracoval jako regionální reportér v Československé a pak v České televizi v letech 1990-1995, 15 let jsem vedl redakci lokální televize ve Zlíně /s malými přestávkami/ a připravoval sportovní zpravodajství z regionu pro regionální i celostátní televize… A tak je pochopitelné, že nedám tudíž na ten svůj region dopustit. Vždycky to ale musí mít „šťávu“. Základem je být v celostátním vysílání vždy originální, jedineční, ale zároveň být i v kontextu s celostátním děním. Když mám být konkrétní, největší zájem je podle mne o řádění přírody i živlů všeho druhu, tohle je trend posledních let. Od povodní po zasněžené silnice, od sucha a nadávek zemědělců po padání švestek ze stromů. Zájem je tradičně o sport, vždycky si o něm rád poslechnu i já osobně od svého krajského kolegy například z Litvínova nebo Plzně.

Částečně jste to už naznačili, ale zkusme to doplnit… jak moc se změnila se práce regionálního reportéra?

Myslím, že je stále vetší zájem o zvuky, ankety s názory obyčejných lidí právě i konců republiky. Do vysílání se už nedostávají pouze pražské názory… A tomuto trendu jsem se i já osobně rád technicky přizpůsobil (technické vybavení – mobil, práce s notebookem, střihacím softwarem). Jsem rád i za živé vstupy, v rádiu, ale dnes už nejen tam, je to vždy vítané oživení jak dostat do vysílání silné příběhy i emoce. V tom je například i kouzlo Impulsu. V malém počtu „velké“ věci. Myslím, že se tu nemrhá silami, prostředky ani umem. Porovnání s jinými rádii vyznívá asi ekonomicky velmi zajímavě. Dlouhodobá vysoká poslechovost mi ale dělá opravdu radost. A ještě jedna věc je asi důležitá, ale ta se zatím tolik neděje. Mnohokrát se nám osvědčili i neplánované, živé vstupy, co se PRÁVĚ TEĎ děje ve Zlíně, Chropyni, Nejdku, Žarošicích…

Kdysi to bylo možné – každá krajská redakce měla i několik reportérů – jak je to dnes?

Střízlivý pohled na komerční media říká jednoznačně, že v regionu je pouze jeden reportér a tomu se přizpůsobuje i fungování.  Vstávám denně od pondělí do neděle, od 1. ledna do Silvestra  a vždy nabízím témata do vysílání … Pokaždé by měl mít člověk připraveno třeba pět témat, vlastních, ryze regionálních i reflektujících dění ve světě a ve zbytku republiky.

Regionální novináři rozhodně nemají jak se říká „na růžích ustláno“ … na druhou stranu, před chvílí jste prohlásil, že nedáte na to své Zlínsko dopustit…

Regionální reportéři neboli krajánci, což může někdy znít poněkud pejorativně, jsou lidé, kteří znají po pár letech zkušeností svůj kraj dokonale, jako málokdo jiný. Vztah k mluvčím, k institucím ale i třeba politikům se tvoří. Dobrou zprávou ale myslím je, že nesleduji poslední dobou výrazné lobbování zainteresovaných lidí… to  spíše nastane až ve chvíli, kdy se něco (nějaká informace od nás) například nepřesně v celostátním vysílání interpretuje. Upřímně ale výtky, často právě díky dobrým vztahům, jsou sdělované relativně v pohodě. Jsem si ale také jist, že právě zmínění bez rozdílu média sledují hodně pozorně, jsou v nich rádi chváleni a jsou v nich naprosto neradi kritizováni … a to je pak jedno, jestli je to celostátní nebo regionální médium.

Takže občas se díky svým příspěvkům těšíte v regionu asi i velké oblibě, ale spíš to asi bude náročné, že? 

Jako dlouholetý televizní, rozhlasový, ale i „printový“ a dnes také i internetový novinář musím vědět, že mne lidé znají. Jsem moc rád, že ve velké míře „v dobrém.“ Tedy alespoň si to trochu myslím… K tomu ale přidávám poznámku, kterou jsem vždy učil mladší kolegy: Pro slávu dnešního večera – třeba ve zpravodajství TV Nova – nezapomínej, že s dotyčnými budeš chtít či muset spolupracovat i zítra…

Práce v médiích není snadná … to myslím platilo i v minulosti, i dnes …

Ano, myslím, že leckdo z branže potvrdí, že novinařina je sice krásná, ale časově nesmírně náročná práce. Co ale vnímám jako největší problém – pracujete-li pro jednu redakci, nikdy se, alespoň v našich regionálních podmínkách, nemůžete slušně materiálně zabezpečit… a to je bohužel pravda pravdoucí! Zvolil jsem proto poslední roky trochu jiný model … a myslím, že moře pražských ale i dalších kolegů potvrdí, že novinář se musí dokázat ohánět, aby se uživil… a například mně osobně se taky osvědčila spolupráce na jednotlivých projektech se synem. Takže je to fajn!

To ale nezní úplně optimisticky … tak se zkusím zeptat z jiného soudku … co nějaký jak se dnes říká novinářský „dream job“?

Hmm… nikdy se mi například nepodařilo komentovat celý fotbalový zápas…. a to jsem se v dětských letech v pánech jako Sigmund, Zelenay, Gallo, či z žijících klasiků třeba Procházka či Malina pořádně viděl…

Omlouvám se, že Vás přeruším, ale toto nezní tak nereálně … tohle se Vám povést může. Spíš jsem myslel, skutečně něco „extra“?

Nesplnitelné sny si nedávám.  Vlastně mám ještě jeden, nedaří se mi vedle řady agenturou pořádaných sportovně-společenských akcí uspořádat tenisový turnaj fotbalových a hokejových trenérů. A přitom je mezi nimi tolik talentů… a tolik nádherných emocí.  Ale uvidíme, snad letos v zimě ve Zlíně…. pak se o tom můžeme pobavit!

Jako "matador" žurnalistiky – máte nějakou radu pro studenty/začínájící novináře, kteří se poohlížejí po mediální kariéře?

Matador je podle Wikipedie, mimochodem skvělého novinářského pomocníka, zápasník s býky, ten, kdo je v popředí a také odrůda špenátu… Jsem-li tedy směsí těchto pojmů, pak radím začínajícím reportérům toto: Neseďte v redakci, zapomeňte na mluvčí všeho druhu a choďte mezi lidi. Stačí na ulici tam někde u vás před domem… a mějte otevřené oči a nastražené uši! Užívejte neotřelého jazyka a buďte ve střehu.

Martin Maruniak
autor je novinář

Čtěte také

prymula grafika
Blog

Příběh zvaný Entity

První Prymulův týden na Ministerstvu zdravotnictví„Dej mi dohromady všechno důležité, co Prymula udělal za první týden po jmenování. Potřebuju taky vědět, kde dělal před tím, komu

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít