Na mediální frontě (téměř) mrtvolný klid

Týdeník Reflex vydal v minulém týdnu speciální přílohu týkající se údajného konce polistopadového režimu. Podle časopisu u nás loni došlo k několika klíčovým událostem (včetně změn vlastníků vlivných novin), které způsobily rozvrat politického systému v té podobě, jak se utvářel posledních cca 23 let. Symbolem tohoto rozvratu je pro Reflex Andrej Babiš, k němuž se v současné době sbíhají nitky ekonomické, politické i mediální moci.

Foto: jmenování vlády, B. Sobotka a A. Babiš. Zdroj: Dan Materna / MAFRA / Profimedia.cz.

Reflex vs. Respekt: Skončil polistopadový režim?

Není to poprvé, kdy Reflex v čele se svým šéfredaktorem Pavlem Šafrem bije na poplach. V listopadu loňského roku napsal Šafr mezinárodní instituci Freedom House dopis, v němž adresáta upozorňuje, že pro Česko již v mediální oblasti neplatí označení „plně svobodná země“. V Reflexu (7.11.2013) pak svůj krok vysvětluje, přičemž poukazuje na politické tlaky na veřejnoprávní televizi (kauza Drtinová) a především na nákup vydavatelství Mafra Andrejem Babišem.

Vůči teorii o konci polistopadového režimu, kterou razí například politolog Bohumil Doležal, jenž s Reflexem spolupracuje, se vymezili někteří komentátoři a naposledy i týdeník Respekt, který tak učinil v redakčním komentáři. Není prý čas na hysterii, navíc „podobný poslední soud nad českou společností má stejnou relevanci jako někdejší varování Reflexu před Davidem Rathem coby Adolfem Hitlerem. Kde je ta tehdejší největší hrozba demokracii dnes?“ (Respekt 3.2.2014).

Kdo má ve sporu o „konec režimu“ pravdu, ukáže až čas. Nicméně pokud se zaměříme pouze na média (a především ta tištěná), k převratným změnám u nás v loňském roce bezpochyby došlo, přičemž se rozhodně nejedná o změnu k lepšímu. Spouštěcím momentem se stalo rozhodnutí Andreje Babiše, v té době již politika kandidujícího ve volbách, převzít společnost Mafra zahrnující mimo jiné dva prestižní deníky. Následně Babiš uspěl ve volbách a zamířil do čela ministerstva financí. Mezitím ještě stačil koupit nejposlouchanější rádio, navíc se netají ambicí koupit i jednu z velkých privátních televizí.

Jak se ničí premiér

I kdybychom pominuli všechny jeho ostatní podnikatelské aktivity, vlastnictvím médií se ocitl v neřešitelném střetu zájmů. Ukažme si to na příkladu obsahu Babišovy Mladé fronty DNES. Ta v minulosti proslula řadou investigativních reportáží cílících na svět politiky i byznysu. Když v roce 2005 „odstřelila“ premiéra Stanislava Grosse, jenž nedokázal objasnit financování svého bytu, nikdo v tom nehledal nic víc než snahu deníku dobře konat svou práci. Když ovšem v minulých dnech list znovu oživil kauzu pro stát zřejmě nevýhodné privatizace OKD, čtenář se neubránil otázce: Proč deník, patřící ministrovi financí, vytáhl zrovna teď případ, do kterého je tak trochu „namočený“ dnešní premiér Bohuslav Sobotka, neboť byl v době privatizace ministrem financí? Pokud vezmeme v úvahu urputné koaliční vyjednávání mezi Babišovým ANO a Sobotkovou ČSSD, snadno nás napadne následující spekulace: Nepotřebuje Babiš Sobotku trochu podusit, aby byl povolnější například v aktuálním sporu o obsazování postů ministerských náměstků?

Zkrátka zaměstnanci Babišových novin se nacházejí ve svízelném postavení. Ať napíšou cokoli, jejich články budou posuzovány, do jaké míry slouží vlastníkovi listu. Když bude článek pozitivní, stane se jeho autor terčem posměchu coby lokaj. Když bude text opatrně kritický, hned vzroste podezření, zda deník nechce zakrýt něco jiného, co by Babišovi uškodilo daleko více. No, a když by se autor dopustil nějaké ostré otevřené kritiky poškozující například zájmy Babišova Agrofertu, přijde pravděpodobně o místo. Jako Vladimír Ševela, jemuž poté, co kritizoval obsazení ministerstva životního prostředí bývalým šéfem Babišovy chemičky, nebylo nabídnuto prodloužení smlouvy. Pokud někdo píše o sportu a kultuře, tak asi podobná dilemata nemusí řešit, ale novináři píšící v Mladé frontě nebo Lidových novinách o domácí politice či ekonomice jsou v pasti. Mnozí už to pochopili a odešli.

Nikdo nechce z kola ven

Aby toho nebylo málo, tak Babišův nákup médií inspiroval i další podnikatelské skupiny. Na konci minulého roku tak Daniel Křetínský a Patrik Tkáč svázání se skupinou J&T koupili českou pobočku Ringieru zahrnující hlavně nejčtenější deník Blesk a zmíněný Reflex. Již před několika lety si Zdeněk Bakala pořídil mimo jiné Hospodářské noviny a Respekt. Většina mainstreamových tištěných médií tak během krátké doby přešla do rukou významných podnikatelů, kteří ovšem nebyli při nákupu motivováni snahou o zisk (prodej tištěných médií nezadržitelně klesá), nýbrž jim šlo evidentně o zajištění vlivu. Český čtenář je tak nyní více než dřív nucen brát v potaz, komu noviny patří a potažmo komu daný článek odhalující nějakou nepravost slouží. Vždycky platilo, že pro dobrou informovanost je dobré sledovat více zdrojů, dnes aby si však člověk položil na stůl celý balík novin (pokud nechce spoléhat jen na internet, televizi a rádio) a hodiny rekonstruoval obraz té které významné kauzy.

Žádoucí polemika

V situaci, kdy jsou všechny důležité listy v zemi (snad s výjimkou Práva) poměrně snadno zpochybnitelné kvůli svému vlastníkovi, je žádoucí, aby jednotlivá média do sebe více „šila“. U nás totiž v podstatě žádná polemika mezi mainstreamovými médii neexistuje. Když to srovnáme například se sousedním Polskem, kde spolu konzervativní a liberální listy živě polemizují, panuje u nás v mediálním světě mrtvolné ticho. Z tohoto hlediska se výše zmíněná výměna názorů mezi Reflexem a Respektem ohledně současného politického systému jeví slibně. Jen houšť a větší kapky, v otevřené debatě se může spousta věcí objasnit. Oba týdeníky se sice od sebe výrazně liší – Respekt líčí spíše na liberálně laděné intelektuály, zatímco Reflex je v některých věcech přímočařejší a občas se nevyhýbá lehčím tématům – ale oba spojuje stejný zájem, a sice svobodná společnost. Vždyť oba listy vznikly během resp. krátce po Sametové revoluci.

V pohodlnější pozici je momentálně Respekt, který má roky stejné vedení, jemuž majitel do práce nejspíše nemluví. To v Reflexu se nedávná změna vlastníka na personálním složení redakce ještě nestačila projevit. Je možné, že současný šéfredaktor Šafr s novými majiteli nenajde řeč. Byla by to škoda. Reflex možná někdy trochu přehání, nicméně je dobře, když se nějaké věci říkají rázně a opakovaně nahlas. Například že propojování politické, mediální a ekonomické moci zdraví liberální demokracie rozhodně neprospívá.

Tomáš Fošum
publicista

Čtěte také

Case study

Pomáháme bořit mýty o lidech s diagnózou schizofrenie. Podívejte se, jaký je mediální obraz „100 tisíc neviditelných“

Lidé, u nichž byla diagnostikována schizofrenie, se musí potýkat s mnoha společenskými mýty, negativními stereotypy a nepochopením společnosti. Negativní stereotypy a mýty jsou často reprodukovány také médii. V sociálních médiích mají zásadní vliv na vývoj debaty outsideři, u kterých často vytvářejí vnímané stereotypy právě insideři – tedy paradoxně lidé, kteří mají se schizofreniky nějakou osobní zkušenost. Podívejte se na shrnutí mediální analýzy, která zkoumala mediální obraz schizofrenie v tradičních a sociálních médiích.

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít