Volby do Evropského parlamentu budou v květnu (nejenom) v Rakousku jednou z hlavních politických událostí roku. Lídrem kandidátky tamní sociální demokracie je dlouholetý zaměstnanec veřejnoprávní televize ORF Eugen Freund. Jaké jsou jeho vyhlídky na úspěch?

Foto: Evropský parlament. Zdroj: Profimedia.cz

Na začátku byl Zilk

Přestoupit z oblasti médií do světa politiky? V Rakousku nic neobvyklého. Inspiraci poskytl také v České republice dobře známý Helmut Zilk. Původně pracoval v televizi ORF. Popularitu získal „městskými rozhovory“ vysílanými na tehdejší dobu neobvykle přímým přenosem. V období 1967-1974 zastával v ORF pozici ředitele, aby o pět let později začal pracovat na vídeňské radnici. Ve funkci městského rady pro kulturu poutal větší pozornost médií než většina jiných zákonodárců. Po krátkém angažmá na ministerstvu školství se stal v letech 1984-1994 starostou Vídně.

Pouze atrakce pro voliče?

Pohled do rakouské historie prozrazuje, že kariéra jeho kolegů žurnalistů nebývá zdaleka tak zářná. Spíše naopak. Obvykle vstupují do politiky s velkými ambicemi a nemalými ideály. Jen hrstka z nich si však dokáže zvyknout na zásadní změnu pracovních návyků. Elán a zápal postupně opadává ve stínu každodenní politické rutiny.

U rakouských stran jsou nejžádanější žurnalisté z řad ORF a to především z marketingových důvodů. Veřejně známá osobnost vystupující pravidelně v nejsledovanější televizi má být magnetem pro voliče. Tento efekt nefunguje zpravidla dlouho. Nejpozději po uplynutí jednoho volebního období ji elektorát začne vnímat jako průměrného zákonodárce, a proto politiku opouští zpravidla bez fanfár.   

Nelehký úkol

Sociální demokracie zjevně doufá, že v osobě Eugena Freunda našla alespoň do jisté míry druhého Zilka. Strana po poklesu voličské přízně v minulém roce nechtěla nominovat vysloužilého politika. Upřednostnila člověka s dobrou orientací ve světě médií, kterým připisuje v krátké volební kampani klíčovou roli. Freund bude mít v politickém ringu co dočinění se zdatnými protivníky. Lidovec Othmar Karas a jednička Svobodných Andreas Mölzer nejsou žádní „nazdárci“. Na rozdíl od něho mají za sebou nejednu politickou bitvu. V kombinaci s rostoucím kritickým postojem Rakušanů k současným problémům Evropské unie je lídr socialistů postaven před obtížný úkol; nemá nejlepší karty a může jen příjemně překvapit. V Evropském parlamentě Freund s jistotou usedne, ale po určité době lze počítat spíše s jeho návratem k původní profesi. Mnohé rakouské noviny rády sáhnou po zkušeném žurnalistovi. Několik let strávených v Bruselu přitom nebude rozhodně na obtíž.