Českým médiím vládnou muži. Přestože ve věkové kategorii do třiceti let ženy novinářky převažují, po třicítce z redakcí buď zcela odcházejí nebo pracují jako řadové redaktorky a na vedoucí posty zpravidla nedosáhnou. O tom, které události se dostanou do zpráv a jak budou čtenářům a divákům podány, tak do velké míry rozhodují muži. I tak by se dalo shrnout zastoupení žen v českých médiích v roce 2021.
Česká republika kopíruje zahraniční trend, kdy na katedrách žurnalistiky dominují dívky nad chlapci, i ve věkové skupině do třiceti let ještě stále převažují novinářky (56 % žen vs. 44 % mužů), ale po třicítce se to láme a ženy z redakcí odcházejí. Pravděpodobně za atraktivnější a lépe placenou prací, kterou je péče o potomky.
Z průzkumu, který v roce 2015 prováděli Jaromír Volek a Marína Urbániková z Masarykovy Univerzity vyplývá, že ženy tvoří 43 % všech redaktorů a redaktorek ve věkové skupině 40-49 let. Po mateřské pauze se jich tedy většina k psaní opět vrátí, ale zpravidla nastoupí na řadovou pozici a na tu vedoucí už málokdy dosáhnou. Stačí se podívat na osoby šéfredaktorů deseti nejčtenějších českých deníků. Po odchodu Terezy Zavadilové z E15 mezi nimi aktuálně nenajdete jedinou ženu. A o moc růžovější není ani situace mezi zpravodajskými servery, kde se v první desítce objeví jediná šéfredaktorka a tou je Naděžda Petrová z iDnes.cz.
Na nižších postech se ženy již vyskytují: zástupkyně šéfredaktora či šéfeditorky najdeme třeba na serverech Seznam Zprávy, na Aktuálně.cz či v Hospodářských novinách a Economia má dokonce ředitelku redakcí. A obdobná je genderová nevyváženost u zpravodajských či ekonomických týdeníků, kde mezi deseti nejčtenějšími tituly nenajdete jedinou šéfredaktorku, ale zato ženy dominují ve vedení periodik věnovaných útulnému domovu, zahradě, vaření či módě.
Jeden by doufal, že vyváženěji budou ženy zastoupeny ve veřejnoprávních médiích. Ano, pokud budeme srovnávat obličeje promlouvající z obrazovek České televize, nabudeme dojmu, že vše je v pořádku, protože zprávy nám přinášejí ve vyrovnaném počtu moderátoři i moderátorky. Ale tím genderová vyváženost končí. Vedení České televize tvoří 17 lidí, kromě Petra Dvořáka jde o ředitele jednotlivých divizí, televizních studií a programů. Ale žena je mezi nimi jen jedna. Podobná je situace v Českém rozhlase, kde v jedenáctičlenném vedení najedeme také pouze jednu ženu. Česká tisková kancelář má ve svém sedmičlenném vedení sice také pouze jednu ženu, ta však zastává důležitou pozici šéfredaktorky zpravodajství.
Novinařina versus rodina
Čím to, že seriózní novinařina je mužskou doménou a ženy se do rozhodujících pozic v médiích nedostanou? Leccos naznačuje již uvedený výzkum z roku 2015, dle kterého jsou ženy novinářky sice vzdělanější než muži (vysokoškolské vzdělání má 77 % novinářek, ale pouze 61 % novinářů), méně často však žijí v manželství a mají výrazně menší počet dětí (průměrný počet dětí dosahuje 0,6 u novinářek a 1,1 u novinářů). Z toho je zřejmé, že skloubit žurnalistickou profesi s rodinným životem může být obtížné.
Ukázkový je rozhovor s vedoucí redaktorkou středního věku, který byl zveřejněn v již citovaném výzkumu: „Já sama jsem přijímala holku, která měla dvouapůlletýho syna, šikovná, já jsem byla velmi ráda, že tam přišla. Já jsem byla tehdy vedoucí rubriky. Vydržela tam čtyři měsíce. Protože prostě dítě si zlomí nohu, zavolaj ze školky, přijeď si pro dítě, má zlomenou nohu, a vy máte rozepsanej článek a řeknete editorovi: promiň, bude to ne dneska, ale zítra ráno, protože syn. A protože ti editoři jsou muži, tak ve velký většině případů, když se to stane poprvý, budiž, ale když se to stane povíckrát, což je zcela běžný, má-li člověk jedno nebo dvě malý děti, tak ta trpělivost končí.“ Takže muži v redakcích zůstávají a stoupají v novinářské hierarchii, zatímco ženy odcházejí nebo přecházejí na méně stresující témata. A jsme u druhého problému.
Zatímco muži častěji pokrývají tzv. hard news tedy politiku, ekonomiku a podnikání, ženy píšou hlavně texty o školství, sociální oblasti, zdravotnictví anebo se věnují tématům s nižší obsahovou hodnotou jako je životní styl, lidské příběhy a různé zajímavosti.
Podíváme-li se do archivu Newtonu na autory článků věnovaných domácí politice, které vyšly v prvních dvou měsících tohoto roku v Hospodářských novinách, najdeme mezi nimi pouze třetinu žen. O poznání lépe jsou na tom Lidové noviny nebo MF Dnes, kde jsou ženy autorkami či spoluautorkami téměř poloviny textů věnovaných domácí politice.
Nutno však říct, že v obou titulech výrazně zvyšují ženské skóre aktivní redaktorky, které produkují výrazně více textů než jejich mužští kolegové. V MF Dnes je to Eva Pospíšilová a v Lidových novinách Kateřina Surmanová, která stojí za téměř pětinou (18 %) všech článků, které v Lidových novinách na toto téma vznikly a ve sledovaném období vyprodukovala nejvíc článků o domácí politice napříč všemi deníky.
Ještě výraznější je mužská dominance v ekonomických tématech. U článků týkajících se financí jsou v Hospodářských novinách ženy jako autorky či spoluautorky uvedeny pouze u jedné pětiny (21 %) textů. Znamená to, že ženy nerozumí financím tolik jako muži? Vždyť například pražská VŠE má každoročně výrazně vyšší počet absolventek než absolventů. Anebo je to tím, že do všech médií promlouvá k financím stále stejný okruh ekonomů a finančních analytiků, ve kterém dominují muži?
Média takto jen reprodukují a posilují nerovné zastoupení žen v mocenských pozicích. Ženy sice tvoří polovinu české populace, ale podle šéfredaktorů „ženská perspektiva“ asi není nutná, protože ekonomická či politická témata mají na životy žen menší dopad než na životy mužů. Anebo se domnívají, že ekonomika a politika ženy nezajímají a sahají raději po lifestylovém čtení? Chyba lávky, podle OMD dat tvoří ženy zrovna u Hospodářských novin 40 % publika ve věkové skupině 35-54 let. Ve zkratce by se dalo říct, že obsah médií tvoří převážně muži, přestože je konzumují i ženy.
Horší však je, že muži nastolují agendu a ovlivňují, která témata se do důležitých médií dostanou a jak budou zpracována. „Pokud mají dominantní hlas při formulaci různých problémů, které trápí společnost, muži-novináři, je dost možné, že část témat důležitých pro ženy, stejně jako jejich perspektiva při hledání řešení zůstává opomenuta,“ říká již zmiňovaná Marína Urbániková z Masarykovy univerzity.
A jaké problémy to jsou? Například ty, které vyplývají z odlišného postavení mužů a žen v české společnosti: platová nerovnost mužů a žen, obtížný návrat do práce po mateřské pauze daný nedostatkem míst ve školkách a minimem částečných pracovních úvazků nebo ekonomické problémy v rodinách s jedním rodičem…
Dokud Nora Fridrichová nepřitáhla pozornost k problematice matek samoživitelek, stálo toto téma mimo zájem médií i politiků, přestože pětina dětí dnes vyrůstá v neúplných rodinách. Ale kolik takto vlivných žen v médiích máme? Mimochodem ve dva roky starém žebříčku nejvlivnějších novinářů na Twitteru byla v první třicítce jen jediná žena, a to Darina Vymětalíková ze sportovní redakce České televize.
A jak z toho ven?
Odborníci radí více dbát na rozmanitost a vstřícnost pracovního prostředí redakcí, aktivně podporovat ženy v postupu na řídící pozice a vytvářet podmínky pro lepší slaďování pracovního a rodinného života, ze kterého by těžily jak ženy, tak muži.
Ženy a muži by měli být také rovnoměrně zastoupeni mezi různými experty, kteří do médií promlouvají a citovanými zdroji. Je možné využívat existující databázi českých expertek spravovanou Fórem 50 %, kde novináři a novinářky naleznou životopisy a kontakty na víc než stovku českých odbornic napříč obory. Ženám novinářkám by také pomohla platforma pro sdílení svých zkušeností a řešení problémů, kterým při výkonu povolání čelí. V obecné rovině by ženy podpořila lepší vymahatelnost antidiskriminačního zákona, aby se bylo možné proti nerovnému zacházení či obtěžování bránit.
Kdy jindy, než na Mezinárodní den žen si tohle můžeme přát!
A jak jsme na tom my v Newtonu? Ve vedení máme jedenáct lidí a z toho sedm žen! Jak vidíte, určujeme trendy nejen v oblasti media intelligence.
Autorka článku: Jitka Adamčíková, PR Manager Newton Media
