Triumf Merkelové doslova ohromil francouzská média. Zatímco francouzský prezident François Hollande se potýká s nízkou popularitou, volební výsledek, který zaznamenala o víkendu německá kancléřka Angela Merkelová, vyvolal u sousedů za Rýnem rozruch.

Foto: Angela Merkel, Zdroj: ČTK/DPA/Michael Kappeler

Obdiv se tu mísí s obavami nad další evropskou prespektivou, jež je s budoucím vývojem v Německu úzce spjata. Mají se Francouzi – a s nimi všichni Evropané – , nyní s přicházejícím třetím mandátem pro konzervativní kancléřku Angelu Merkelovou bát „německé Evropy“? ptá se vlivný komentátor Alain Duhamel ve své kronice na rádiu RTL. „Vítězství Merkelové je ovšem katastrofou pro její koalici,“ kde již nemůže počítat s liberály, myslí si Duhamel.

Merkelové historický triumf

Konzervativní list Le Figaro označuje vítězství kancléřky a její CDU-CSU za „historický triumf“, jímž tato žena stanula potřetí na čele Německa. List soudí, že toto vítězství je třeba přičíst zejména její „silné osobnosti“, méně již straně. To ale nic neubírá na tom, že kancléřka stojí před velkými výzvami, z nichž k těm nejdůležitějším patří vedle ekonomického růstu zejména otázky sociální a energetické.

Také populární list Pařížanů Le Parisien upozorňuje na úkoly, které nyní stojí před Německem, a to konkrétně: definování nejnižšího platu, obnova infrastruktury a zamýšlený přechod z nukleární energie na ekologické zdroje, jenž se neustále posouvá. Výrazným problémem je podle těchto novin zejména stárnutí populace, které hrozí velkými výdaji v sociální oblasti.

Levicové listy, z nichž L´Humanité, orgán francouzských komunistů, je nejkritičtější, vidí kancléřčino vítězství jako „další čtyři roky ničení“ německé společnosti, jež se ocitla v pasti. Podle liberálněji laděného listu Libération zvolilo Německo v kancléřce především osobnost, dodávající společnosti „ochranu a klid“, takřečenou „Mutti“ čili německy „matku“.

Ochranářské rysy a rozvaha patří neoddělitelně ke způsobům, jimiž se Německo dokázalo jako demokratický stát pevně usílit v srdci evropského kontinentu – a určovat i jeho směr, píše Libération.

Německo a Francie: new deal?

Rozhodujícím faktorem, který bude pro Francii ale nejdůležitější, bude volba koaličního partnera, bez něhož i přes ohromující výsledek 42% nebude moci budoucí kancléřka vládnout. Le Figaro upozorňuje, že na rozdíl od Merkelové, která v roce 2012 podpořila ve francouzských prezidentských volbách Nicolase Sarkozyho, Hollande se v německém volebním souboji nevyslovil pro jejího protivníka Peera Steinbrücka z SPD. A to vytváří předmostí pro další spolupráci obou států, tzv. evropského motoru.

Elysejský palác si podle Le Figaro slibuje od levicové SPD, pokud už ne rovnou vytvoření koalice s konzervativně-sociální aliancí CDU-CSU, posílení sociálního akcentu, jejž francouzská vláda objevila v kampani křesťanských demokratů Angely Merkelové. Jeden z poradců šéfa Elysejského paláce žertuje, že její vláda, přezdívaná jako Merkelová III., bude tak trochu mitterrandovskou „změnou v kontinuitě a kontinuitou ve změně“.

Někteří ze socialistů, a list cituje Jeana-Christopha Cambadélise, se domnívají, že nastal čas vytvořit mezi Franciií a Německem něco jako „new deal“.

Námluvy mezi CDU-CSU a SPD zatím jenom začínají, již nyní je ale jasné, že „Mutti“ Merkelová se zapisuje do německých dějin po boku osobností, jakými byli pro poválečné Německo kancléř Konrad Adenauer nebo kancléř – sjednotitel Helmut Kohl.

Sebejistá moc jménem Angela

Perspektiva sjednocené Evropy, která obtížně vstřebala své nové členy z Východu, bude potřebovat na čele Německa osobnost, jež si dokáže udržet rozvahu a disciplínu, tedy vlastnosti, o nichž nikdo nepochybuje, že patří mezi ctnosti novopečené kancléřky. „Dokáže se podělit o svůj med?“ ptá se trochu provokativně francouzská mutace časopisu Slate.fr. „Nikdy od konce druhé světové války nebylo Německo tam mocné, tak bohaté a tak sebejisté v Evropě,“ píše portál v komentáři o „temperované revoluci“. Merkelová se podle autora komentáře proměnila v evropskou „včelí královnu“.

O síle nynějšího Německa není pochyb. A není rovněž pochyb, jak se ta současná moc jmenuje – Angela Merkelová, píše liberálně-levicový list Le Monde. S velkou pozorností sleduje francouzský tisk reakce německých novin, v nichž defiluje „matka vlasti“ jako zcela nový fenomén, bez něhož se neobejde ani Evropa, ani Francie, natož Řecko, Itálie nebo Španělsko. Le Monde ve svém komentáři zdůrazňuje, že velkou zásluhu na jejím vítězství je nutné přičíst právě její „vychodoněmecké výchově“.

Kvality výchovy ze země, o níž se v nynějším Německu vyplatí raději mlčet, u Merkelové posílila zjevně i disciplína, které jí naučil její otec, pastor. Ne bez jisté hořkosti Le Monde připomíná, že ten telefon, na který je třeba zvonit, když voláte do Evropy, se dnes nejmenuje jinak než Angela Merkelová.