Bezesporu kontroverzní kampaň amerických bezpilotních letounů má spoustu odpůrců a na druhou stranu nemálo zastánců. Informují americké noviny o „válce dronů“ dostatečně, či nikoliv?
Foto: Americký bezpilotní letoun typu MQ-1 Predator. Zdroj: Profimedia.cz
Příchod Baracka Obamy do Bílého domu představoval podstatné rozšíření kampaně útoků bezpilotních letounů. V globální válce proti terorismu přibyly nové „fronty“, kupříkladu v Jemenu a na Filipínách. Západní sdělovací prostředky v prvních dvou letech Obamovy vlády, tedy v letech 2009 a 2010, příliš o této kampani neinformovaly. To se ale dramaticky změnilo, když se nálety dronů začaly soustředit na osoby podezřelé z terorismu, které měly americké občanství, a nikoliv jen na bezejmenné teroristy a arabské obyvatelstvo.
Barack Obama autorizoval svůj první útok bezpilotním letadlem už třetí den po svém uvedení do prezidentského úřadu. Od té doby prezident odsouhlasil trojnásobný počet bezpilotních náletů než prezident George W. Bush, jenž kontroverzní kampaň „cíleného usmrcování“ na dálku zahájil v roce 2004.
Změna strategie ve válce proti terorismu
Program bezpilotních útoků představuje značný posun v národní bezpečnostní strategii Spojených států v tom, že od nasazování vysokého počtu amerických vojáků v různých oblastech světa Bílý dům přešel ke strategii „cíleného usmrcování“ osob podezřelých z terorismu či napojených na al-Kájdu, a to prostřednictvím na dálku řízenými drony (třeba z kanceláří CIA v Nevadě, Virginii a Kansasu), kterou doplňuje nasazení malých, speciálně trénovaných operačních jednotek. Obamova vláda na této vojenské strategii postavila své protipovstalecké operace zejména na Středním východě.
Na základě údajů uvedených ve studii, která se zabývá mediálním pokrytím událostí souvisejících s bezpilotní kampaní, se v roce 2009 a na konci roku 2012 v amerických periodicích Christian Science Monitor, New York Times, Time Magazine, Wall Street Journal a Washington Post objevilo na toto téma v prvním případě 326 článků a v druhém případě 625 článků. Během tří let se tak počet článků na dané téma takřka zdvojnásobil. Tři z těchto tiskovin – New York Times, Wall Street Journal a Washington Post mají vyčleněné speciální týmy reportérů, které se tématu bezpilotní kampaně podrobně věnují a své poznatky pravidelně v daných novinách zveřejňují. Řada profesionálních žurnalistů se o pozadí bezpilotní války rozepisuje především na svých blozích.
Utajená válka, o níž se ví
Je zajímavé, že ačkoliv je kontroverzní strategie „cíleného usmrcování“ osob podezřelých z páchání teroristických aktivit oficiálně tajná, existuje jisté povědomí o velice negativních dopadech Obamovy bezpilotní kampaně, například díky americkému investigativnímu novináři Jeremy Scahillovi, který své zkušenosti s bezpilotními údery, jež nasbíral při svých cestách po Středním východě a severu Afriky, vylíčil v oceňovaném dokumentárním snímku Dirty Wars. Co se přehledu statistik a detailních informací o válce dronů týče, byly pro tento účel speciálně založeny internetové stránky neziskové organizace Bureau of Investigative Journalism. Na těchto stránkách mohou zájemci nalézt asi nejpodrobnější informace a údaje o americké bezpilotní kampani, které jsou v současnosti k mání.
V letech 2009 až 2011 přední americká média o bezpilotní kampani informovala relativně v pozitivním duchu, a to se přirozeným způsobem promítlo do názorů Američanů, kteří program bezpilotních letadel chápali jako efektivní způsob, jak eliminovat hrozbu terorismu doma a v zámoří. Tehdy se také příliš nepsalo o „vedlejších ztrátách“ při náletech dronů, tedy o počtu civilistů tímto způsobem usmrcených, ani o tom, zda je celá kampaň legální a morálně ospravedlnitelná, ať už z právního nebo etického úhlu pohledu.
Novináři, kteří v té době o kampani psali a natáčeli reportáže, nečelili obstrukcím ze strany amerického vojenského personálu v místě svého působení, nýbrž ze strany politických špiček ve Washingtonu, což nebylo nic nového. Tento negativní přístup vysoce postavených politických představitelů vůči válečným reportérům má své hluboké kořeny již od války ve Vietnamu.
Představitelé CIA, kteří bezpilotní kampaň koordinují, hájí tento postoj tím, že zveřejňování informací o kampani může při speciálních vojenských operacích ohrozit na životě americký vojenský personál, jejich blízké, dále pak lokální informátory – obecně celý chod operací by dle jejich mínění byl značně ohrožen. Bílý dům spustil PR kampaň ve prospěch bezpilotních útoků v Pákistánu, Jemenu, Somálsku a jinde s tím, že se díky jejich nasazení daří podstatně eliminovat nebezpečí teroristického útoku na Američany v zámoří i na domácí půdě. Byl zohledněn také fakt, že nedocházelo ke ztrátám na životech amerických vojáků, k nimž by jistě došlo, kdyby byli nasazeni v poli.
Nicméně již od prvních útoků, jež autorizovala Obamova administrativa, se začaly ozývat také kritické hlasy z respektovaných zdrojů, třeba Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, jež odsoudil praktiky americké armády, její neschopnost stoprocentně rozeznat při útocích militanty od civilistů a nezpůsobilost informovat civilní obyvatelstvo v dané oblasti, kde se bezpilotní nálety uskutečňují, o ohrožení jejich bezpečnosti atd. Nesouhlas s vedením kampaně posléze rostl z různých stran, dokonce i z oficiálních míst, například od bývalého ředitele CIA Michaela Haydena, který připustil, že nálety dronů riziko teroristických aktivit naopak zvyšují.
Američané terčem bezpilotních útoků
V souvislosti s drony se největší mediální pozornost soustředila na případ ve Spojených státech narozeného jemenského klerika Anwara al-Awlakiho, jenž při svých vystoupeních ostře napadal politiku Bílého domu. Bezprostředně po jeho smrti prudce narostl počet článků věnovaných okolnostem jeho smrti a válce dronů obecně. V listech New York Times, Washington Post, Time, Christian Science Monitor a Wall Street Journal bylo během jednoho měsíce k tématu publikováno 96 článků. Awlakiho usmrcení vyvolalo ve Státech vášnivé diskuse o tom, je-li možné drony zabíjet Američany, již mohou pro USA představovat hrozbu, či nikoliv. Pokud ano, tak za jakých podmínek? Diskuse o tomto choulostivém tématu stále pokračují stejně tak jako bezpilotní kampaň.
