Nový papež František, který vzešel z jezuitského řádu, má v médiích obraz revolucionáře. Sám ostatně sotva tři měsíce po svém nástupu řekl: „Pokud není dnes křesťan revolucionářem, není křesťanem!“
Foto: Papež František, Zdroj: ČTK/AP/Riccardo De Luca
Mediální analytici a komentátoři jsou většinou nadšeni způsobem, jakým za poslední půlrok nový papež vystupuje. Zdá se, že se liší nejen od svého předchůdce Benedikta XVI., ale i od Jana Pavla II. A to nikoliv pouze gesty nebo stylem oblékání, ale i konkrétními tématy, jež se nebojí otevírat.
Küng míní: Přichází velký reformátor!
Švýcarský teolog Hans Küng, s nímž uveřejnil francouzský týdeníkLe Point dne 10. října obsáhlý rozhovor, vidí nového papeže jako „velkého reformátora katolicismu“. Podle něj přichází s Františkem éra skutečné obnovy. Jak na to teolog Küng přišel?
Dne 11. května Hans Küng, letitý kritik církve a jeden z rozhodujících mužů církevní reformy 2. Vatikánského konciliu (1962-1965) publikoval v liberálně-levicovém večerníku Le Monde výzvu pod jednoduchým titulkem: „Papeži Františku, reformujte!“ Papež, domnívá se Küng, ho brzy vyslyšel. Tento dojem vyvolává i obsáhlý rozhovor, který papež František udělil šéfredaktoru Antoniu Spadarovi z jezuitské revue La Civiltà Cattolica. Rozhovor, zveřejněný 19. září, byl publikován v 16 zemích ve 12 jazykových mutacích. Ve Francii vyšel v jezuitské revue Études, jež se také postarala, aby byl dostupný on-line (a zcela zdarma). V češtině je tento rozhovor dostupný v překladu Milana Glasera na stránkách Rádia Vatikán.
Ne všichni ale Küngův pohled na Františka coby reformátora zcela sdílejí. Francouzský filozof Rémi Brague, taktéž v týdeníku Le Point, se naopak domnívá, že nový papež bude pouze pokračovat v započatém díle Benedikta XVI. Na konkrétním příkladu první Františkovy encykliky Lumen Fidei (Světlo víry) to dokládá zřetelně i konzervativní list Le Figaro. Sociolog Olivier Bobineau v liberálním listu Le Monde soudí, že papež František jen doslova a do písmene naplňuje starou dobrou strategii kazuistiky, jíž jsou jezuité proslulí.
Říkejte mi František… Prostě František
Hned na počátku zaujal František média volbou svého jména. Papež tím zřetelně odkazuje na sv. Františka z Assisi. Ten se ve 24 letech rozhodl zavrhnout světský život a jeho radovánky, a následovat boží slovo. Svému otci vrátil luxusní šaty. „Také papež František, v duchu sv. Františka,“ vysvětluje Hans Küng v listu Le Monde, „odmítá nosit zlaté mitry se vzácnými kameny, oproti svým předchůdcům se neobléká do sametově červeného roucha, protkaného zlatými výšivkami, nenosí červené střevíce na míru…“ – Podle šatů poznáte je, ale také podle jazyka. „Změna nastala i v jazyku: nový papež odmítá používat ostentativní gesta, stejně jako ornamentální rétoriku, a raději mluví obyčejným jazykem lidu.“
A nedívá se na něj zdálky, ale jde přímo do terénu. „Nebojí se ani blízkosti lidí: žádá po nich, aby se za něj modlili, a to předtím, než jim požehná; platí jako každý svůj účet v hotelu; ukázka kolegiality: jezdí stejným autobusem s kardinály, bydlí s nimi ve stejné rezidenci; na Zelený čtvrtek umyl nohy mladým delikventům, ženám, a dokonce i jedné muslimce. Papež se představuje jako muž z terénu.“
Třemi důrazy spojovanými se sv. Františkem jsou: chudoba, skromnost a jednoduchost, připomíná teolog Küng. Tyto základy převzal ve svém přístupu i nový papež, což je rozhodně dobrý základ. „Je jasné, že není možné, aby všechny reformy byly vedeny pouze jedním mužem ze dne na den, nikdo ničemu takovému nevěří. Ale je možné, aby se za pět let změnilo paradigma,“ píše Küng, kterého dojalo, že to byl právě papež František, který mu po letech jako první pontifik odpověděl na dopis. „Je to úžasný dopis, napsaný ručně, jenž zakončil jednoduchým: Bratrsky. František,“ svěřuje se v rozhovoru pro Le Point
Brague oponuje: František je „změna v kontinuitě“
Svědectví pětaosmdesátiletého Hanse Künga je vskutku silné. Muž, který stál na počátku reformy, musel být jistě velmi zklamán, že se s církví v poslední době spojovaly pouze skandály s pedofilií kněží, odmítáním homosexuálů a odměřeným vztahem k ženám. Nyní se církev jen pokusila změnit úhel pohledu – a nabídla prostě změnu.
Myslí si to filozof Rémi Brague, který si od Benedikta XVI. nic nesliboval. Od Františka si patrně neslibuje více. „Média s oblibou přijímají jedno z pravidel komunikace, jímž je ´změna´. Jelikož média se živí především tím, že přinášejí stále něco nového, i přesto, že jejich náplň zůstává stále stejná, novinky se neustále předkládají čtenáři jako ´události´,“ soudí filozof Brague v týdeníku Le Point.
Zůstávat ale pouze u gestikulace a temperamentu, jímž se František nepodobá ani jednomu z předešlých dvou papežů, to by bylo málo. „Čtěte, co říká: v obsahu se nacházíme zcela v kontinuitě,“ tvrdí filozof.
Podle Rémiho Bragua je nový pontifik „změnou v kontinuitě“ téhož. „Mám dokonce pocit, že aplikuje program formulovaný již Benediktem XVI., prostě proto, že ten již neměl sílu, aby jej uvedl v život. Konzervativní deník Le Figaro již 7. května připomněl, že první Františkova encyklika, kterou sám podepsal, Lumen Fidei (Světlo víry) byla de facto encyklikou, kterou připravil již jeho předchůdce. „Všechno jej prozrazuje: styl, důrazy, teologické odkazy a literatura. Tento dokument byl dobře předpřipraven již 11. února, když německý papež abdikoval,“ píše Le Figaro. Vypadá to, že papež František tímto gestem vzdal poctu Benediktu XVI. Je to možná jen diskrétní humanistické gesto, svou roli v tom hraje jistě protokol, ale i kontinuita.
Katolická církve je ze své podstaty jako aparát konzervativní, rozhodně ve výkonu byrokracie a moci kurie. „Papež prostě není žádná jednička ve straně, která by mohla rozhodnout nějaký taktický obrat,“ srovnává filozof Brague. A církev už dlouho reaguje pozdě. Všechny výzvy, na něž se zdá papež František reagovat, tu již dlouhou dobu visí ve vzduchu: globalizace, ekologie, nástup Asie…
Co se týče katolické církve, změna centra vlivu podle Bragua hraje důležitou roli, papež musel proto změnit styl obecně. „Stárnoucí Starý kontinent a úbytek křesťanů, nové církve, jež nezadržitelně rostou, a země jako Amerika a třetí svět, odkud papež sám přichází, budou hrát neopominutelnou roli,“ uvažuje filozof, který ironicky poznamenává, že o „reformě církve“ se mluví již od 15. století, dávno před reformací.
Stará jezuitská strategie v novém hávu
Zatímco důrazy, na které kladl důraz sv. František z Assisi, vyjmenoval již teolog Hans Küng, francouzský sociolog Olivier Bobineau upozorňuje v deníku Le Monde na skutečnost, že papež František je členem Tovaryšstva Ježíšova.„Říká se, že jeho styl je nový: mluví obyčejným jazykem, je spontánní ve formulacích a zjednodušuje protokol – a zejména, dává najevo velkou blízkost s lidmi, počínaje těmi nejchudšími a nejslabšími´, aniž by zapomínal na mladé v Riu, kteří velmi ocenili jeho tón,“ uvažuje sociolog.
Podle všeho to vypadá, že dochází uvnitř katolické církve k velké změně, podle Bobineaua se ale nic podstatného v zásadě nemění.„Nový styl a chování vedou k velmi staré teologické argumentaci, rozpracované zejména jezuity, k tzv. kazuistice,“ píše sociolog, podle nějž je ohromení z této metody jenom výrazem neznalosti samotného řádu. „Kazuistika je prostě formou argumentace, vybraným rétorickým uměním, jež proti sobě staví konkrétní příklad a obezřetnost na jedné straně, a celek obecných principů na straně druhé,“ vysvětluje sociolog.
Jezuité již od 16. století dokázali tímto způsobem bojovat proti protestantské reformaci. Jejich ambicí vždy bylo„obrátit masy na ´skutečnou víru´“, připomíná autor, „adaptujíc, jak je to jen možné, původní principy… bez toho, že by zradily ducha.“
Opatrný revolucionář?
Mnozí z komentátorů již dříve vyjádřili názor, že kdyby se měl pontifikát papeže Františka shrnout nějakým jedním slovem, tak by jím bylo slovo: „milosrdenství“. Teolog Hans Küng na otázku týdeníku Le Point, zda by Františka označil za revolucionáře, odpověděl: „Ano, ale revolucionáře opatrného. Má schopnost nevstupovat do přímé konfrontace s římskou kurií. Nezapomeňme, že to byla kurie, která zabránila 2. Vatikánu vyjádřit se k antikoncepci nebo svatbě kněží.“
Jaké jsou tedy skutečné perspektivy papeže? Sociolog Bobineau si počká, až přijdou činy – upozorňuje, že se mezi některými papežovými výroky objevují akcenty, jež jdou před 2. Vatikán (zmínky o „boji proti ďáblu“ a „gay lobby“ – viděné jako návrat k „morálnímu řádu“). Oproti tomu teolog Küng patrně vážně věří, že papež „ukončí dílo koncilu, jež mělo za cíl pokusit se integrovat s církví paradigmata protestantské reformy a modernity Osvícenství“.
Spíše než revolucionáře zatím nynější nový papež připomíná… sametového Františka.
