Pallywood: mýtus i skutečnost

Palestina nepokoje - reportéři

V očích ještě štípal slzný plyn, když se palestinští demonstranti opět blížili k pozicím izraelské armády. Checkpoint Kalandia, ležící na silnici mezi Jeruzalémem a Ramalláhem, byl svědkem dalších bojů vleklého konfliktu mezi Izraelem a Palestinou.

Foto: Občas mají novináři nad demonstranty převahu. Zdroj: Jiří Kalát

Dvanáctiletí kluci se pokoušeli si dokázat své mužství a jejich starší společníci si chtěli vybít agresivitu na vojácích, kteří okupují palestinskou zemi a ovlivňují každý aspekt jejich životů. Přes kouř zapálených pneumatik i uslzené oči byl vidět obrázek násilí a zmaru. Palestinci, s hlavami omotanými šátky, házeli kameny a posílali zapálené pneumatiky na izraelské vojáky. Až při pečlivějším pohledu jsem si tenkrát uvědomil, že mezi nimi a jejich cíli stojí kameramani a fotografové. Závěrky cvakaly a reportéři beze strachu pořizovali snímky, které se objeví na stránkách předních medií, „střely“ dopadaly několik metrů před ně. Mladí Palestinci umírají, jiní končí v nemocnicích, další hrají i přehrávají svá zranění pro zahraniční agentury – klasický den demonstrace na okupovaných územích. To byl můj první kontakt s fenoménem, pro který se užívá pojem Pallywood.

Boje izraelsko-palestinského konfliktu se neodehrávají pouze na ulicích uprchlických táborů či na checkpointech kontrolovaných izraelskou armádou, stále častěji k nim dochází na stránkách internetových serverů, v tištěných médiích i na televizních obrazovkách. Propaganda se tak stává mnohem účinnější zbraní palestinského povstání, než jsou kameny a sebevražední atentátníci. Zasáhne velký okruh lidí, je srozumitelná a nevytváří negativní obraz, což teroristické činy nedokáží.

Je to jen hra?

Pojem Pallywood je neologismem a skládá se ze dvou slov „palestinský a Hollywood“. Jedná se o výraz, jenž označuje cílenou manipulaci veřejným míněním za pomoci zinscenovaných fotografií i záběrů. Je velice kontroverzním a často zneužívaným i používaným obrazem reality palestinských území. Například profesor bostonské univerzity Richard Landesem vytvořil video s názvem Pallywood: Podle palestinských zdrojů (Pallywood: According to Palestinian Sources). To zkoumá situaci na křižovatce Natzarim v Gaze, kde došlo k tvrdým bojům mezi IDF (Izraelské obranné síly) a Palestinskými militanty i demonstranty.

Na záběrech mapujících události z roku 2006 ukazuje Landesem na „herce a komparsisty“, kteří se objevují na záběrech. Podle jeho výkladu situace jsou mnohé scény nahrané a zinscenované. Pochybuje například o způsobu, jakým jsou evakuováni zranění, ten je zmatený a neprofesionální. Zpochybňuje i taktiky, jež Palestinci používají v boji. Podle jeho interpretace bylo vše pečlivě připraveno, boje mají své herce, režiséry i štáb, kteří přesně vědí, co mají dělat. Vznikají tak na „zakázku“ vyrobené záběry, které mají za úkol obletět svět a ukázat brutalitu izraelské okupace.

Mezi nejznámější případy reportáží, které jsou často označovány jako Pallywood, patří i zpráva Charlese Enderlina pro televizní stanici France 2 o smrti dvanáctiletého palestinského kluka jménem Muhammad al-Durrah. Ederlin byl dokonce kvůli reportáži i souzen. Izraelská komise, určená k vyšetřování celého případu, v roce 2013 řekla, že Muhammad v roce 2000 v Gaze zabit nebyl. Pro své tvrzení však nemá žádné důkazy a nemůže ho nijak prokázat. Diskutabilní bylo také složení izraelské komise. Jeden z hlavních propagátorů jejího ustanovení a tehdejší předseda byl Yossi Kuperwasser. „Kuperwasser, který byl zpravodajským důstojníkem Izraelských obranných sil na velitelství jižního regionu a později vedoucím výzkumu a analýzy pro zpravodajskou službu IDF, vede již třináct let PR kampaň proti Palestincům. Ať již k užitku, či ke škodě, incident al-Durrah se pro něj stal posedlostí, což vede k podezření, že by mohlo dojít ke střetu zájmů,“ napsal novinář Barak Ravid v květnu minulého roku pro izraelský deník Haaretz. „Důkazy a argumenty, které byly nyní prezentovány, mohou přesvědčit pouze ty již přesvědčené, ale nic víc. Zdá se, že zpráva byla napsána pro použití pouze v Izraeli,“ dodal dále Ravid.

Podle Richarda Landesema a mnohých dalších pro-izraelských komentátorů či vědců funguje Pallywood podle jednoduchého principu. Režisér a scénárista se domluví na kulisách příběhu, vyberou hlavní postavy, poté kompars a nakonec situaci. Během té (například demonstrace na checkpointu Kalandia) celé divadlo zinscenují a zrežírují přímo před kamerami zahraničních agentur. Ti méně schopní „propagandisté“ představení uvedou pouze před zraky nezávislých palestinských kameramanů a fotografů, kteří jsou k manipulaci o něco přístupnější.

Když chybí znalosti z pole

Z práce pro-izraelských autorů bohužel vyplývá jedna „akademická“ chyba. Přestože životopis doktora Landesema je velice úctyhodný, vystudoval sociální studia na Harvardu (Bc.) a historii na Princetonu (M.A. i Ph.D.), chybí mu znalosti „z pole“. Celý dokument je založen na racionálním vysvětlení chování jedinců v neracionálních chvílích konfliktu, kdy lidé umírají a svět se mění v chaos orámovaný střelbou s slzným plynem. Landesem zapomíná, že mnoho z účastníků demonstrací nemá žádné bojové zkušenosti či zdravotnické vzdělání. Neví a ani nemohou vědět, jak se chovat, když kulka protne tepnu na noze anebo zasáhne břicho. Palestinské demonstrace jsou mnohdy živelným chaosem, kdy jedinou stabilizující složkou bývá paradoxně izraelská armáda. Mladí kluci se předvádějí, snaží si získat jméno a nějakou tu historku, kterou se budou chlubit před děvčaty ve škole. Ano přehrávají, přetvařují se a křiví obličej při každém jen náznaku zranění tak, že jim mnozí evropští fotbalisté mohou jen tiše závidět. Jsou to kluci, co byste čekali?

Dalším faktorem, se kterým „pallywoodští výzkumníci“ nepočítají, jsou čtenáři novin, posluchači rádií a diváci televizního zpravodajství. Ne vždy musí Palestinec něco přehrávat, aby byl zachycen v zajímavé póze. I novináři musí být z něčeho živi, pro ně je důležitá čtenost či sledovanost. Tedy svatá trojice obrazů krve, násilí a hrůzy války, která jim je dokáže získat. Fotografové a filmaři se snaží mnohdy jen v pár minutách zachytit kousek války, a to jestli tam reálně je, anebo není, je mnohdy nezajímá. Proto často události vypadají děsivěji, než skutečně jsou. To však není princip platící pouze na palestinských územích.

Palestinci se naučili s médii skvěle pracovat, využívat je i zneužívat pro svoji věc. Mnoho záběrů je díky rychlosti přenosu informací špatně interpretováno či nedostatečně vysvětleno. Například reportáž BBC, která mapuje raketovou přestřelku mezi Hamásem a IDF v listopadu 2012, ukazuje muže, které je zraněný odnášen do sanitky. Tento muž se o pár vteřin později (vysílacího, nikoliv reálného času) opět objevuje před kamerou. Zastánci všudypřítomnosti Pallywoodu toto používají jako důkaz palestinského podvodu, tedy inscenace zranění. Nikdo však neví, kolik času uplynulo mezi natočením obou záběrů a jestli ve střižně nebyl například ten později natočený zařazen do reportáže dříve.

Lžou tady všichni

Manipulace Pallywoodu, zvláště pak ty velké, nebyly nikdy dokázány, a nebylo tak možné určit, jestli k nim vůbec došlo. Mediální „expertízy“ jsou většinou založené pouze na „dojmech“ respektovaných pro-izraelských autorů, důstojníků IDF či tajných služeb, bez jasných a přesných důkazů. Jenom při výše zmíněných útocích zachycených v reportáži BBC (izraelská operace Pillars of defense) bylo zabito ke dvěma stovkám Palestinců a další stovky byly zraněny (v Izraeli zemřeli 4 lidé a 240 utrpělo zranění). S počty kameramanů i novinářů přítomných v Gaze na kilometr čtverečný, počtem zraněných a rozsahem škod, nebylo divadla příliš třeba.

Na palestinských okupovaných územích jistě dochází k manipulaci s médii a vytváření anti-izraelské propagandy. Považovat ale každý záběr či fotografii za podvrh a produkt Pallywoodu je až příliš silnou reakcí na několik materiálů, které poskytly většinou silně pro-izraelské organizace, jež se systematicky zabývají „hlídáním“ palestinských médií a rozšiřováním vlastní agendy, tedy pro-izraelské propagandy. „Všichni tady lžou,“ řekl mi kolega novinář během mé první cesty po Svaté zemi. Měl pravdu a já na jeho doporučení nikdy nezapomínám.

Jiří Kalát
autor je publicista

Čtěte také

Case study

Pomáháme bořit mýty o lidech s diagnózou schizofrenie. Podívejte se, jaký je mediální obraz „100 tisíc neviditelných“

Lidé, u nichž byla diagnostikována schizofrenie, se musí potýkat s mnoha společenskými mýty, negativními stereotypy a nepochopením společnosti. Negativní stereotypy a mýty jsou často reprodukovány také médii. V sociálních médiích mají zásadní vliv na vývoj debaty outsideři, u kterých často vytvářejí vnímané stereotypy právě insideři – tedy paradoxně lidé, kteří mají se schizofreniky nějakou osobní zkušenost. Podívejte se na shrnutí mediální analýzy, která zkoumala mediální obraz schizofrenie v tradičních a sociálních médiích.

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít