Novinářem s pistolí u hlavy aneb libyjská média

ozbrojený libyjec

I když se dnes mediální zájem Západu o Libyi soustřeďuje na střety milic, pozornost si zaslouží i situace v médiích. Je totiž příspěvkem do debaty, zda měla intervence NATO v Libyi smysl. Mají se dnes tedy libyjští žurnalisté lépe než za Kaddáfího?

 

Foto: Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz

Temná minulost

K minulosti a současnosti libyjského mediálního trhu existují na internetu dvě obsáhlejší studie. První, pocházející od Carnegie Endowment for International Peace, se soustředí na organizační a normativní transformaci libyjských médií za a po tamní občanské válce. Druhá studie, připravená společností Altai Consulting pro britskou vládu, klade důraz na chování konzumentů. Abych zde neopakoval, co dané studie o médiích za Kaddáfího píší, uvedu jen dva klíčové rysy, kterými se tehdy vyznačovala. Prvním rysem mediálního sektoru byla jeho bedlivá kontrola ze strany režimu, který jej využíval jako nástroj propagandy a k budování Kaddáfího osobního kultu. Netřeba asi dodávat, že existence soukromých médií nebyla povolena. Druhým rysem bylo profesní „zakrnění“ libyjských žurnalistů, kteří v tomto marasmu žili a pracovali přes 40 let. Ono jim ani nic jiného nezbývalo, když v případě nesouhlasu s režimem hrozil zákaz práce, uvěznění, nátlak, cenzura, mučení nebo i fyzická likvidace.

Bezpečnost především

V dnešní Libyi není, co se bezpečnosti žurnalistů týče, situace o mnoho lepší. Podobně jako za Kaddáfího se stávají obětí násilí, které je kromě výše uvedených metod nově „rozšířeno“ o únosy, vraždy a anonymní výhružky. Vše je vyšperkováno nájezdy zdivočelých milic do kanceláří médií, které se pod jejich rukama stávají cílem rabování, případně jsou vypalovány, vybavení ničeno a zaměstnanci zastrašováni. Nejde přitom o systematickou kampaň, nýbrž chaotický jev způsobený bezpečnostní situací v zemi. Je pravda, že mezery v ochraně žurnalistů panují i v oblasti právní. Libyi například chybí ústava a spolu s ní i ústavně zaručená svoboda slova a práva na informace. Vedle toho ale země postrádá i funkční armádu a policii, takže ani není, kdo by žurnalisty chránil, i kdyby k tomu byl zákonný důvod. Není divu, že někteří proto volí odchod do exilu či autocenzuru.

V nepřátelském prostředí

Bezpečnostní, politický a sociální kontext, v němž libyjská média musí existovat, jim není nakloněn. Jedna věc jsou již zmíněné milice. V Libyi dnes působí až 1700 ozbrojených skupin a jak se jeden novinář nechal slyšet, zatímco dříve měl nad sebou jednoho Kaddáfího, dnes jich jsou stovky. Ty nejsilnější milice navíc občas provozují vlastní média, jež mohou použít k vyzývání k násilí proti svým oponentům. Další faktorem ve hře je chování konzumentů. Libyjci nejsou zvyklí na nezávislé zpravodajství a mají tak tendenci automaticky sledovat jen oficiální (polo)státní kanály. Vedle toho tradičním médiím nedůvěřují a záchranu proto někdy hledají mezi občanskými žurnalisty – samouky na sociálních sítích, což však kvůli jejich převažujícímu amatérismu není samospasitelné.

Ve fungující společnosti by se měl své regulační role ujmout stát. V Libyi je však stát velmi slabý a budování mediálního trhu pro něj tváří v tvář pouličním bojům, teroristickým útokům a hrozbám vůči teritoriální integritě země není prioritou. Pro udělování licencí a regulaci médií proto neexistují jasná pravidla, financování bývá neprůhledné a vývoj mediálního trhu postrádá směr, což koneckonců odráží širší situaci v zemi. Bez nadsázky se proto dá říci, že v Libyi dnes může vysílat kdokoliv cokoliv, pokud k tomu má zdroje. Zákony proti podněcování k násilí či etnické, kmenové a genderové diskriminaci nebo falešným či poplašným zprávám v médiích totiž chybí.

V oblasti lidských zdrojů a hardwaru také není situace optimální. Nové elity se totiž až příliš důsledně snaží udělat tlustou čáru za minulostí a novináři z Kaddáfího éry jsou tak odstaveni na vedlejší kolej nebo s novými „revolučními žurnalisty“ svádí boj o místa. U hardwaru je pak ilustrativní, že dle údajů z poloviny roku 2013 má Libye nejpomalejší průměrné připojení k internetu na světě – 0,6 megabitu za sekundu. Aspoň sociální sítě však konstantně rostou a v roce 2013 bylo na facebooku kolem 13 % populace. Sečteno podtrženo, výše popsaný chaos může podlomit důvěryhodnost zpravodajství a žurnalistické profese v Libyi obecně, nicméně naděje na zlepšení trvá, je však závislá především na bezpečnostní situaci v zemi. S pistolí u hlavy se kvalitní novinařina dělat nedá.

Jan Kužvart
analytik Asociace pro mezinárodní otázky
 

 

Čtěte také

Case study

Pomáháme bořit mýty o lidech s diagnózou schizofrenie. Podívejte se, jaký je mediální obraz „100 tisíc neviditelných“

Lidé, u nichž byla diagnostikována schizofrenie, se musí potýkat s mnoha společenskými mýty, negativními stereotypy a nepochopením společnosti. Negativní stereotypy a mýty jsou často reprodukovány také médii. V sociálních médiích mají zásadní vliv na vývoj debaty outsideři, u kterých často vytvářejí vnímané stereotypy právě insideři – tedy paradoxně lidé, kteří mají se schizofreniky nějakou osobní zkušenost. Podívejte se na shrnutí mediální analýzy, která zkoumala mediální obraz schizofrenie v tradičních a sociálních médiích.

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít