Kýč, hádanka naší doby

Ani v Česku se již diagnóza kýče neomezuje jen na pohoršlivé označení umění pro turisty a maloměšťáky, ale narážíme na ni v literatuře, politice a v jazyce všedního dne. Malá studie o jedné z nejzajímavějších diagnóz naší doby z dílny Newton Media.

Foto:Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz

Jsou slova, která jsou tak obtížně přeložitelná, že se raději nepřekládají. Němčina takto obohatila ostatní jazyky slovy Leitmotiv, Müsli a Zeitgeist. A kýčem. Slovo Kitsch vzniklo údajně v 60. a 70. letech 19. století na mnichovském trhu s uměním, kde mělo označovat něco oblíbeného, ale zároveň jednoduchého a méněcenného. Později zaujalo německé filozofy (Adorna a Horkheimera) a Milan Kundera v něm spatřil „druhou slzu“, kterou uroníme tehdy, když řekneme, že je něco krásné, a přijde nám to o to krásnější, když zjistíme, že nás to dojímá. Kýči byla přičítána krása i prolhanost, jindy svůdná podmanivost a konejšivost dosažená apelem na obecně rozšířené stereotypy a city.  

O kýči slyšíme, když média příliš zveličují a/nebo zjednodušují a pomáhají si přitom dojemnými fotografiemi a hudbou. Nadto u nás získal kýč ještě jeden abstraktní význam, zejména pokud jde o kýč „politický“ a „morální“. V  roce 2013 se v médiích hovořilo také o kýči ve spojení s antikomunismem, bojem proti korupci nebo Vánoci.

Graf  sleduje, jak často bylo v roce 2013 používáno slovo kýč v českých médiích ve vybraných významech. Analyzováno bylo 208 příspěvků ze všech skupin médií vyjma agenturního zpravodajství.

Nuže, co bylo tedy v právě uplynulém roce shledáno „politickým kýčem“? Nejdříve „pohádka o zlém Milošovi a hodném Karlovi“, popřípadě samotný předseda TOP 09 i se svou stranou, později „hon na Nečase“ řízený žalobcem Ištvánem nebo příběh o tom, jak čestný Bohuslav Sobotka porazil na podzim prolhané spiklence kolem Michala Haška. Dále prosazování lidských práv v české zahraniční politice anebo – jak tvrdila levicová média – antikomunismus, např. v podobě hladovky proti návratu komunistů do veřejných funkcí. Za tím vším komentátoři spatřovali dramatizaci, silný emocionální náboj a zjednodušující optiku, ve které byl politický život zredukován tu na nesmiřitelný střet pravice a levice (dobra a zla), jindy na myšlenku, že všechny naše problémy vyřeší přímá demokracie a odstranění korupce.

Co je a není kýč?

Překvapivě často se hovořilo o „morálním kýči“. Ten podle všeho úzce souvisí s politickým kýčem, a to v tom smyslu, že vzniká tehdy, když do politiky proniká morálka. To je v očích těch, kteří o morálním kýči hovoří s největším gustem, nepatřičné. Morálka podle těchto hlasů do politiky nepatří – nachází se zde v nesprávném čase na nesprávném místě. Pokud se morální apely v politice objeví, má se za to, že nejsou skutečné, ale pouze něco zastírají. V tomto úhlu pohledu je posuzován „extrémní moralista“ Václav Havel, zaštítění se „pravdou a láskou“ nebo aktuálně strana TOP 09. Ta se podle pisatelky webu parlamentnilisty.cz (22. srpna) „snaží stylizovat do role zachránce demokracie a lidských práv“, což je „čistý morální kýč“, neboť „ve skutečnosti“ jde podle ní pouze o to, aby Miroslav Kalousek mohl v příští vládě být opět ministrem financí.

Jsme tak svědky toho, že se některé hodnoty označí za „morální“ a následně jsou vydefinovány z politického života jako „moralizující neporozumění zákonitostem politického provozu“ (Právo 2.11.). Neboť politika, jak pravil europoslanec Jan Zahradil, není filmový nebo televizní scénář. V rukou mnoha publicistů i politiků se slůvko kýč stává kladivem na ty, kteří se hodnot v různých situacích dovolávají: „Největší chybou je vnucovat politickým činům morálku. Politika je odnepaměti zásadně o moci, a když se začne balit do krásných slov a vzletných frází, stává se morálním kýčem“ (idnes.cz – blog 19.7.).

Právě tento významový odstín – „morální kýč“ – je v českém prostředí jedinečný. Stejně jako otazníky, které jej provází: Jestliže dovolávat se pravdy, spravedlnosti nebo brojit proti korupci je kýč, lze pak ještě vůbec něco kritizovat?

V debatě o kýči se z dálky ozývají otázky, které si klademe od nepaměti: Co je skutečné a co jen šalba a klam? Podle čeho se máme řídit, co platí a co nikoliv? Proud pochybností se ovšem netiší, ale sílí.  Jestliže je kýčem pravda a láska, proč jím není (buďme na chvíli kacíři)… třeba národ? Proč je boj proti korupci kýčovitý, zatímco boj proti Bruselu a euru nikoliv? Image Karla Schwarzenberga ano a image Miloše Zemana just ne? Je prosazování lidských práv v zahraniční politice kýčem nebo nutností (Petr Přibyla, iHNed.cz, 27.11.)? Něco kýčem je, něco není, a nikdo neví proč. Pod povrchem je spousta svévolnosti, potměšilosti a slůvko kýč je příliš bezbřehé na to, aby se tomu vzepřelo.

Pokud se kýč v podobě morálního rozčilení objevuje vždy a znovu, není vlastně přirozený? A může být něco přirozeného kýčem? Na to, že hodnoty a emoce – vysoké i ty nízké – koneckonců k politickému životu patří, poukázal Ondřej Štindl (LN 2.11.). Nějaký stupeň kýčovitosti, jak si všiml, je v časech, kdy se veřejnost či její část začne politicky angažovat, pravidlem.

Čeští intelektuálové o kýči

Z českých intelektuálů se kýčem soustavně zabývá filozof Václav Bělohradský (byl zmíněn v každém desátém analyzovaném příspěvku).  Veřejnost a velká část médií podle něj tíhnou k tomu, že stylizují politiku jako boje dobra proti zlu a slušných proti zkorumpovaným, jako otázku buď-anebo, všeho a ničeho. Zase a znovu u nás lidé podléhají víře, že jejich problémy vyřeší někdo nový, spasitel. Česká politika tímto „morálním kýčem“ trpí podle Bělohradského více než čímkoli jiným (např. fenoménem korupce) – neustálé vyhlašování vyšších hodnot a závazků podle něj ohrožuje pragmatismus a schopnost řešit politické problémy (LN 16.11.). V základní linii navazuje Bělohradský na Masaryka a jeho známý citát: „rozčilení není program“. V tomto ohledu s ním souhlasí i publicista Karel Hvížďala: přílišná sentimentalita do politiky (stejně jako do literatury nebo umění) nepatří, protože zabraňuje myšlení (Aktuálně.cz 12.2.). Podle dalších nicméně Bělohradský přehání: mlčky podat trestní oznámení proti korupci a usvědčit korupčníka by podle Jiřího Leschtiny postačovalo jen tehdy, kdybychom žili v právním státě, jakože nežijeme (ČRo Plus 11.12.). S Bělohradským vícekrát polemizoval i publicista Jiří Pehe, který ve zvedající vlně kritiky polistopadové politické scény nezahlédnul (jen) morální kýč, ale prvotní a zatím syrové znamení očisty, která má Čechy vymanit z postkomunismu (Právo 19.11.). V tomto ohledu byl vůči morálnímu kýči smířlivější; daleko nebezpečnější je v jeho očích další kýč, totiž rozmáhající se populismus, propagující přímou demokracii bez politických stran.

V dalším významu je kýčovitým shledáván okázalý a jednoduchý antikomunismus. Především levicové autory (Právo, blisty.cz, denikreferendum.cz) popuzují neustávající snahy izolovat KSČM, jakož i varování před návratem komunistů do veřejných funkcí a další normalizací (Jiří Dolejš), a v situaci, kdy se strana těší z nemalé podpory voličů, je považují za falešné a odporující demokratickým principům. Jedním slovem: za kýč. Kýč byl nakonec ztotožněn i s komunismem samotným (s naivním nadšením po roce 1948, respekt.cz – blog) a týž osud stihl ojediněle Lidice, Benešovy dekrety anebo protikladnou představu o dějinách, v nichž sudetští Němci hrají jen a pouze oběti.

Vánoce

Možná, že jsme teď pod dojmem z předchozích řádků nabyli dojmu, že kýč je zavrženíhodná a škodlivá věc. Ale omyl, zapomněli jsme na Vánoce! Také ony jsou spojovány s kýčem, ovšem jen aby se vzápětí dodalo, že to … „vlastně ani trochu nevadí“. Že „trocha toho kýče k nim patří“, už i proto, že jsou jen jednou do roka. Že se jim to „prostě odpouští“. „Že je to kýč? I kdyby! Vánoce mají být přece veselé“ (bydleni.cz 6.12.). Intelektuálové nám tu nepomohou, vánočnímu kýči se obloukem vyhýbají (a asi vědí proč). A přece z těchto úryvků plyne snad nejdůležitější poznatek. O tom, že kýč patří k životu, ale jen čas od času a pro dobrou věc. Pokud ovšem, jak by dodal škarohlíd, ta dobrá věc není kýčem, že.

Jan Jüptner, Ph.D.
mediální analytik NEWTON Media, a.s.

Čtěte také

prymula grafika
Tiskové zprávy

Příběh zvaný Entity

První Prymulův týden na Ministerstvu zdravotnictví„Dej mi dohromady všechno důležité, co Prymula udělal za první týden po jmenování. Potřebuju taky vědět, kde dělal před tím, komu

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít