Koho dnes, propána, zajímají nějací Lehman Brothers?

Pád banky Lehman Brothers z 15. 9. 2008 rychle zaujal pozici novodobého protějšku tzv. Černého čtvrtku z 24. října 1929, jenž se symbolicky považuje za počátek Velké krize třicátých let.

Foto: Lehman Brothers, Zdroj: Profimedia.cz

Banka Lehman Brothers jako symbol pronikla i do popkultury. Když potřebuje titulní antihrdina animovaného filmu Já, Padouch (Despicable Me) úvěr na svůj záměr uloupit měsíc, obrací se na Banku Zla (Bank of Evil), jejíž štít nese decentní podtitul „Former Lehman Brothers“.

U takto významné a symboly obtížené události nás o to víc překvapil setrvalý pokles zájmu českých médií o pravidelnou bilanci toho, co se v polovině září 2008 vlastně stalo. Zatímco při prvním výročí se objevilo ještě ke dvěma stovkám reflexí, v roce 2012 jich bylo již jen něco přes dvacet. Teprve půlkulaté výročí v září 2013 přineslo obrat.

Graf zachycuje počty příspěvků věnovaných pádu investiční banky Lehman Brothers (LB) v měsíci září let  2008, 2009, 2010, 2011, 2012 a 2013.

Ze způsobu, jakým média o pádu Lehman Brothers referovala je přitom zjevné, že si byla jeho významu dobře vědoma, ba jej dokonce místy i přeceňovala. Více než čtvrtina příspěvků jej prezentovala jako startovní bod, mezník či rovnou příčinu bankovní, resp. finanční krize. Každý dvacátý článek v něm viděl dokonce počátek krize hospodářské, což je sice přehnané a zavádějící, ale možná to více odpovídá vnímání běžného konzumenta médií.

O pádu Lehman Brothers, coby symbolickém počátku finanční či bankovní krize panovala až na výjimky shoda. Jen ojediněle se objevily pokusy o alternativní dataci. Tak moderátor ČRo Radiožurnálu ze 7. 9. 2010 uvedl coby počátek finanční krize 7. září 2008, kdy vláda USA oznámila převzetí kontroly nad hypotečními institucemi Fannie Mae a Freddie Mac. Podle Rostislava Plívy z Patria Direct vlétla příslovečná materie do větráku až více než týden po pádu Lehman Brothers, kdy Fed ohlásil, že je připraven zabránit opakování a bude sanovat další banky – teprve tehdy si měli investoři uvědomit, že riziko je zřejmě systémové a propukla panika.

Menším překvapením, tentokráte příjemným, byl pro nás vysoký počet příspěvků (skoro polovina), které správně uváděly Lehman Brothers jako nikoli standardní, tj. komerční, ale investiční banku. Nejedná se o žádné terminologické hnidopištví. Že je mezi oběma pojmy rozdíl skoro jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou (jak praví starý vtip Rádia Jerevan) dosvědčuje mj. i důslednost, s jakou pojem investiční banka v kontextu Lehman Brothers používali ekonomičtí analytici. A Pavel Kohout ze společnosti Partners si mohl plíce vymluvit, když opakovaně vysvětloval tento rozdíl: komerční banky přijímají vklady a poskytují úvěry, investiční banky zprostředkovávají obchody na burzách, uvádějí emise cenných papírů na trh, spravují investiční portfolia, provádějí firemní fúze, akvizice apod. A bohužel také spekulují s obrovskými objemy vypůjčených peněz. Zkrachuje-li komerční banka, mohou být ohroženy vklady střadatelů, při pádu investiční banky jsou to peníze velkých investorů, často jiných bank a anonymních fondů.

Byli jsme zvědavi, jak se česká média popasovala s otázkou, zda bylo dobře, že USA nechaly Lehman Brothers zkrachovat. Tento problém řešila plná desetina příspěvků, koncentrovaná do let 2009, 2010 a 2013. Názory, jež akcentovaly nečekaně ničivé důsledky pádu investiční banky a rozhodnutí dopustit její bankrot odsuzovaly, měly nad libertariánskými přístupy v duchu „každý ať si sní, co nadrobil“ a „nepodporujme morální hazard“ převahu v poměru 2,5:1. Ovšem jednoznačně převažovaly postoje ambivalentní, reflektující unikátnost, složitost a nepřehlednost okolností, za jakých Lehman Brothers byli nuceni vyhlásit úpadek.

Lehman Brothers na mediální horské dráze

První výročí pádu Lehman Brothers v září 2009 přineslo zdaleka nejvíce reflexí za sledované pětiletí, přičemž se neslo ve znamení dvou, poněkud nesouladných tónů. Na jedné straně zde byl vysoký počet explicitně optimistických hodnocení, která se však na straně druhé mísila s obavami z promeškané příležitosti vytvořit takové dozorové mechanismy, které by opakování něčeho podobného zabránily. Nestrašily tím jen Haló noviny, ale i E15, podle nichž se "banky se Obamy bát nemusí“ (obé 16. 9. 2013). Z místa nejpovolanějšího, z úst guvernéra ČNB Miroslava Singera, zazněl soud: "Výsledkem krize tedy není jen promarněná příležitost něco zlepšit, ale i vznik nových rizik" (HN 22. 9. 2009). 

Optimismus výrazně přiživovaly zprávy z USA. Z toho, jak ochotně média citovala opatrně optimistická vyjádření prezidenta i šéfa Fed byla patrná snaha přinášet dobré zprávy. Svědčí o tom i první věta článku v Ekonomu ze 17. 9. 2009: "Rok po pádu banky Lehman Brothers se světové ekonomice začíná blýskat na lepší časy", či hodnocení Eura o dva týdny později: "Rok po pádu banky Lehman Brothers lze bez nadsázky konstatovat, že krize byla zažehnána" (29. 9. 2009). Totéž si zjevně myslel i Jan Švejnar, když v rozhovoru pro novinky.cz/Právo z 17. 9. 2009 konstatoval: "Skutečně se zdá, že jsme po měsících hospodářského poklesu narazili na dno."

Skutečnost, že v září roku 2010 spadl zájem médií o bankrot Lehman Brothers skoro o polovinu, lze interpretovat jako projev uklidnění. Není zpráva, není problém. A to ještě medializaci Lehman Brothers přifoukl film Wall Street II a ještě více pak dražba uměleckých předmětů z firemní sbírky. Objevili se vyslovení optimisté, jako např. rektor VŠE Richard Hindls v rozhovoru pro ČRo Radiožurnál 7. 9. 2010: "můžeme říct, že jsme se od toho dna opravdu odrazili". Nicméně pesimistů relativně přibylo. Podle Davida Marka "krize nekončí" (MfD 15. 9. 2010), titulní strana MfD ze stejného dne byla jen o něco méně chmurná. Ve srovnání s následujícím výročím však ještě panovala idylka.

Září 2011 bylo totiž suverénně nejvíce deprimujícím výročním měsícem. Nikdy se tolik článků neneslo v duchu "od září 2008 ještě nebylo tak zle". Také není divu, když se šéf Deutsche Bank Josef Ackermann na ekonomické konferenci 5. září nechal slyšet, že mu dnešní situace kolem předluženého jižního křídla eurozóny a zvyšující se pravděpodobnosti návratu recese připomíná podzim roku 2008 (MfD 6. 9. 2011), a George Soros strašil, že "Tato krize má potenciál být ještě horší než pád Lehman Brothers" (iHNed.cz 7. 9. 2011). Samozřejmě se nejednalo o blesky z modrého nebe, měsíc před tím agentura S&P jako historicky první snížila hodnocení bonity Spojeným státům, o bankrotu Řecka skoro nikdo nepochyboval a namále měly Portugalsko, Itálie a Španělsko. Hospodářské noviny 9. 9. 2011 strašily: "Hospodářská krize nabrala druhý dech. Banky se jí nevyhnou". Přidávali se i čeští ekonomové, podle Jana Bureše z Poštovní banky byl řízený bankrot Řecka nevyhnutelný s tím, "že vyvolá efekt podobný tomu, co jsme viděli po pádu Investiční banky Lehman Brothers" (ČRo Radiožurnál 14. 9. 2011). Závěr měsíce zatemnilo hojně citované prohlášení prezidenta ECB Jean-Claude Tricheta „Eurozóna je epicentrem celosvětové dluhové krize … situace je nyní vrtkavější než za krachu americké banky Lehman Brothers“ (např. iHNed.cz 24. 9. 2011).

Když takhle mluví šéf ECB, tak Pámbu s námi. A nebo ne? Střih, máme tu září 2012, bankrot Řecka je odvrácen, žádná další země PIIGS se po jeho cestě nevydala a pád Lehman Brothers je jakoby vzdálenou vzpomínkou, která se jen občas a navíc letmo zmiňuje v jiných kontextech. Bilancující příspěvky by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Po letech vadnoucího zájmu o pád Lehman Brothers přineslo září 2013 obrat. Poprvé se skutečně bilancuje, přičemž je znát výhoda odstupu od reflektované události. Média si uvědomují, že v roce 2008 měly USA a celý svět namále, nacházely se milimetry od propasti a mohlo dojít až k opakování Velké krize třicátých let. Zoptimističtěly úvahy, zda se podařilo finanční krize využít k upevnění systému předcházení podobných krachů, resp. zda jsou nyní globální finance stabilnější. Např. podle Luďka Niedermayera, bývalého viceguvernéra ČNB „pád Lehmanů zpevnil základy globálních financí“ (HN 13. 9. 2013). Generální ředitel České spořitelny Pavel Kysilka se nechal slyšet, že česká ekonomika je na tom skvěle, jen psychika lidí je horší než za pádu Lehman Brothers (LN 3. 9. 2013). K dobré náladě přispěla i zpráva, že v den pátého výročí jsou burzovní indexy zpátky na rekordech roku 2008. Ne, že by se neobjevovaly i chmurnější tóny. Tak Marek Hudema z Hospodářských novin psal 13. 9. 2013: "Pět let krize: čeká se na další Lehman Brothers". Ve stejný den deník E 15 varoval, že po pěti letech od začátku krize jsou banky ještě větší.

Září 2013 bylo bohaté na hlasy modifikující obecně přijímaný narativ, podle něhož svět po pádu Lehman Brothers utekl takříkajíc hrobníkovi z lopaty. Obvykle se tak dělo zasazením do širšího rámce. Ekonom Ondřej Schneider z Georgetownské Univerzity upozornil, že „kapitalismus byl v posledním století tak fenomenálně úspěšný, že každé zaškobrtnutí lidé vnímají jako selhání“ (HN 13. 9. 2013). „Krach Lehman Brothers byl příčinou toho, co od té doby prožíváme, asi tak, jako byl krach burzy v říjnu 1929 příčinou velké hospodářské krize. To znamená vůbec“ upozornil v Hospodářských novinách 17. 9. 2013 Ladislav Tajovský z VŠE. Zcela proti proudu šel Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank, který na ČRo Plus 17. 9. 2013 odmítl, že by tu vůbec nějaká krize byla: „když se podíváte kolem sebe, tak na tady té planetě žije 7 miliard lidí, 2 miliardy lidí nemají co jíst, pak jsou 2 miliardy lidí, ty nemají kde spát. Pak jsou další 2 miliardy lidí, ty sní třeba o tom, že si koupí někdy aspoň motorku. A pak je ta jedna zbylá miliarda lidí, a ta pořád tvrdí, že je krize“.

Vysvědčení pro české banky

Tón příspěvků o pádu Lehman Brothers v jednotlivých výročních měsících se lišil takovou měrou, jako by se jednalo o různé země uveřejnění. Nebo jako by ty výroční měsíce byly nějak divně seřazené. Optimismus prvního výročí ostře kontrastuje s panikou ovládaným zářím roku 2011. Křehký klid září 2010 má nejblíž k lhostejnému nezájmu září 2012. Snad jen střízlivé bilancování roku 2013 vyšperkované menšinovými postoji odpovídá době svého vzniku.

Po všechna sledovaná období dostávali prostor k vyjádření nejen akademičtí a nezávislí ekonomové, ale velmi často i reprezentanti bank a dalších finančních institucí. Několik jsme jich i citovali. Nabízí se tu otázka, jestli to nelze brát jako měřítko úspěšnosti, s jakou se tuzemské banky vyrovnaly s finanční krizí po pádu Lehman Brothers. Jak často asi irské televizní stanice a deníky oslovují bankéře z Anglo-Irish či Allied Irish Banks, aby se vyjádřili k výročí pádu Lehman Brothers? 

(analýza publikovaná v říjnovém vydání měsíčníku Strategie)

Daniel Weidenhoffer
mediální analytik NEWTON Media, a.s.

Čtěte také

Case study

Pomáháme bořit mýty o lidech s diagnózou schizofrenie. Podívejte se, jaký je mediální obraz „100 tisíc neviditelných“

Lidé, u nichž byla diagnostikována schizofrenie, se musí potýkat s mnoha společenskými mýty, negativními stereotypy a nepochopením společnosti. Negativní stereotypy a mýty jsou často reprodukovány také médii. V sociálních médiích mají zásadní vliv na vývoj debaty outsideři, u kterých často vytvářejí vnímané stereotypy právě insideři – tedy paradoxně lidé, kteří mají se schizofreniky nějakou osobní zkušenost. Podívejte se na shrnutí mediální analýzy, která zkoumala mediální obraz schizofrenie v tradičních a sociálních médiích.

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít