MEDIAINFO

„Současný mediální svět zažívá období krize, a to hned na několika úrovních. Nejmarkantněji je to znát na práci samotných žurnalistů, kteří jsou vystaveni každodennímu ekonomickému tlaku. Díky nynějšímu nastavení trhu se z mediálních obsahů stávají produkty.“ Přesně takto okomentoval současný mediální svět na květnové přednášce Katedry žurnalistiky UP v Olomouci Denis McQuail, přední světový odborník na masovou a mediální komunikaci. Je tedy opravdu mediální krize?

Foto: Denis McQuail v Olomouci Zdroj: Pavel Konečný

Nejen vydavatelé, ale i čtenáři si poslední měsíce lámou hlavu nad tím, jestli na mediálním poli vládne krize, nebo ne. Dosud to nikdo nepojmenoval napřímo. Mluví se o „přelévání peněz mezi mediatypy“ nebo o „ekonomické novinařině“. Hospodářské problémy za několik posledních let činnost médií ještě jen ztížily. Jasně mluví i výzkum odhadů čtenosti tisku, který si nechává vyhotovit Unie vydavatelů ČR. Zatímco měl například nejčtenější celostátní deník Blesk v roce 2006 odhad čtenosti na vydání 1 548 000 uživatelů, v roce 2013 si prvenství udržel, avšak s odhadem téměř o 400 tis. méně.

Dle McQuaila se současná žurnalistika nachází na pomyslném rozcestí, které lze chápat jako krizi svého druhu. Nová éra se vyznačuje fragmentací, jejímž ústředním prvkem je především zahrnutí zábavné funkce do každého mediálního sdělení. V tomto ohledu nejčastěji skloňuje pojem mainstream, který je provázán s dominantním ekonomickým závazkem každého média, aby na trhu obstálo mezi konkurencí. I když se dnešní média snaží o jistou míru svobody, obecně vzato jsou úzce propojena s politickými a ekonomickými zájmy.

Situace v médiích je zákonitým odrazem dění celospolečenského, tedy na prvním místo toho ekonomického. Nedávný výzkum agentury Ipsos ukázal na ustupující dopady krize a stabilizace podmínek v České republice. Studie však říká, že se národ i tak cítí být pod velkým tlakem, k čemuž média apriorně přispívají. I přesto, že v médiích dle více než 50% veřejnosti stále převažují negativní zprávy o stavu české ekonomiky, tak nejčastější zprávou, kterou si lidé vybavili, byl ve 20 % případů růst ekonomiky a oživení. Zaznamenání zpráv z médií mělo vliv i na celkový optimismus – lidé, podle kterých převažovaly v médiích pozitivní zprávy, očekávají výrazně častěji zlepšení než ti, podle kterých převažují v médiích negativní zprávy. Média jsou odrazem společnosti a naopak. Jeli krize ekonomická, dopady měříme i na mediálním poli.       

„Můžeme rozlišovat dvě současné mediální krize. První by se dala charakterizovat jako ekonomická krize tradičních médií, kdy se mediální produkce přesouvají na tzv. nová média, kde konzumace jejich obsahu ve většině případů není pro uživatele zpoplatněna. Druhá krize pak existuje v samotné žurnalistice jako profesi. Lidé, kteří v médiích pracují, jsou hnáni ekonomickou stránkou věci, kvůli čemuž se mnohdy vytrácí jejich kreativní potenciál,“ podotýká McQuail.

Zároveň jsou dle něj tzv. nová média odrazem současného světa, tudíž je jejich význam opět spíše ekonomického charakteru. V důsledku rozšíření sociálních médií se zvedá hodnota informací o zákazníkovi, což umožňuje obchodníkům lépe pokrývat mezery na trhu. Hlavní funkcí nových médií je tedy především shromažďování dat pro další mediální služby, čímž se z vlastní sociální aktivity uživatelů stává až vedlejší činnost. Nejen proto je britský akademik dle vlastních slov obezřetný k zavádění zcela nových komunikačních teorií a tvrdí, že konvergence principů nových a klasických médií bude mnohem spíše znamenat nutnost poupravit optiku, se kterou se na média díváme dnes.