Čínská média mezi státem a soukromou sférou

Cinska TV budova

Asi každému na Západě při zmínce o čínských médiích vytane na mysli slovo cenzura. Není to ale pouhý předsudek s tím, že realita je přece jen trochu složitější? V dnešní době lze v této zemi nalézt i řadu soukromě vlastněných sdělovacích prostředků.

Foto: budova čínské televize CCTV v Pekingu. Zdroj: Profimedia.cz

Se vznikem Čínské lidové republiky v roce 1949 se téměř všechna čínská média ocitla v rukou státu. Soukromé sdělovací prostředky začaly vznikat až na přelomu 70. a 80 let. Nicméně státem řízená média, jako je státní tisková agentura Xinhua, státní televize CC TV a vládní deník People’s Daily, domácímu mediálnímu trhu vévodí nadále.

Existence a činnost nezávislých médií v Číně

Nezávislá média, která fungují na území ČLR, se však v současnosti nemusejí striktně řídit nařízeními, která vydala čínská vláda a jež nemají být v ostatních případech porušovány. Navzdory přísné vládní kontrole se některá přední čínská média dokázala vymanit z úzkého rigidního rámce, v němž jsou zastoupena média řízená vládou. Tento trend se projevuje v rostoucí konkurenci mezi nimi, jejich relativně nezávislé činnosti, a dokonce i v rozmachu investigativní žurnalistiky. Je třeba uvést, že témata, jako jsou třeba sport nebo bulvární zprávy čínským cenzorům vrásky příliš nedělají.

Nicméně bezprostředně po krvavém masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 cenzura sdělovacích prostředků v Číně přitvrdila, aby byla především na konci 90. let minulého století letech opět zmírněna. Avšak na příchod internetu a díky němu i vyšší aktivitě domácího disentu reagovala čínská vláda opětovným zpřísněním regulace svobody tisku a slova v zemi. Vedle internetu jsou při sdílení informací Číňany hojně využívány také textové zprávy. Organizace Reportéři bez hranic, která každým rokem hodnotí míru svobody a projevu téměř ve všech zemích světa, v letošním roce přisoudila Číně 175. příčku z celkového počtu 180 hodnocených zemí. To však jistě není překvapivé zjištění.

O čem se v čínských médiích nehovoří

Mediální tabu v „Zemi středu“ se týkají takových témat, jako je legitimita Komunistické strany Číny, správa Tibetu nebo duchovní nauka Falun Gong. Avšak je nutno podotknout, že například o sociálních tématech se v rozličných čínských sdělovacích prostředcích hovoří relativně otevřeně – i když v rámci omezení diktovaných státními orgány. Kýžená diverzita dnešních čínských médií je dána faktem, že státní sdělovací prostředky už nejsou tak silně finančně podporovány vládou, jak tomu bylo dříve, a jsou proto nuceny se spoléhat na příjmy z inzerce a reklamy.

O čem smí čínská média informovat

Některá média, jež byla v minulosti podporována výlučně státem a komunistickou stranou, jsou nucena publikovat bulvární zprávy, které však obsahují i odvážné kritické postoje vůči establishmentu. Navzdory existující cenzuře a zákonům, jež omezují svobodu projevu, mohou především čínské tiskoviny bez zásadního omezení informovat čtenáře o společenském dění – třeba o vypuknutí epidemie AIDS v provincii Henan nebo bezpečnostních potížích ve státem vlastněných dolech. Čínský tisk dokonce jako první referoval o onemocnění SARS, když tuto zprávu otiskla západní média až posléze.

Několik periodik, která přišla o vládní dotace, usiluje o přízeň čtenářů prostřednictvím investigativního reportérství a publikování textů pojednávajících například o korupčních skandálech čínských politiků. Nicméně existuje určitá hranice, již čínská tištěná média nepřekročí, a proto v nich chybí skutečně hloubkové analýzy, s nimiž se můžeme setkat na stránkách západního tisku.

O hlavních čínských tiskovinách

Počet tiskovin na území ČLR, které byly v podstatě vlastnictvím Komunistické strany Číny, se od roku 1968 zvýšil ze 42 na téměř 2 200 v současnosti. Podle oficiálních odhadů je dnes v Číně k mání 7 000 magazínů a časopisů. Mezi přední čínské tiskoviny lze počítat státem řízené deníky, jako je People’s Daily se třemi až čtyřmi miliony prodaných výtisků, vycházející též v anglické, japonské, francouzské, španělské, ruské a arabské mutaci, Beijing Daily, Guangming Daily, jehož čtenářskou obec tvoří zejména intelektuálové, a Liberation Daily, který vychází v Šanghaji a který si každý den zakoupí 800 000 čtenářů. Dvěma základními čínskými zpravodajskými agenturami jsou Xinhua News AgencyChina News Service. Xinhua od roku 2007 prostřednictvím cenzora přebírá informace ze zahraničních zpravodajských agentur.

Mediální reforma, liberalizace a útlak médií

Po úmrtí Mao Ce-tunga v roce 1976 se čínské sdělovací prostředky na místní poměry liberalizovaly a začaly hlouběji reflektovat společenské a ekonomické dění v zemi. Modelovým příkladem této „liberalizace“ se stal nejčtenější deník People’s Daily, který v době vlády Mao Ce-Tunga podléhal přísné státní kontrole. Na přelomu 70. a 80. let minulého století začala redakce tohoto deníku publikovat i články, jež byly k politickým představitelům země kritické. Redakce People’s Daily navíc požadovala, aby byly zmírněny zákony omezující svobodu tisku a aby byla garantována základní práva novinářů pro efektivnější výkon jejich profese.

Nicméně Výbor na ochranu novinářů (CPJ) v roce 2005 zveřejnil zprávu, že Čína zaujímá první místo na světě, co se věznění novinářů týče, a obvinil jak domácí, tak zahraniční soukromé společnosti z toho, že vládě v Pekingu pomáhají udržovat cenzuru médií. V roce 2006 nezisková organizace prosazující demokracii a lidská práva Freedom House publikovala zprávu o tom, že internet je v Číně stále zevrubně monitorován státními orgány s tím, že přístup na webové stránky kritizující čínskou vládu je jimi omezován stejně jako činnost zahraničních sdělovacích prostředků.

Naděje na větší otevřenost čínských médií existuje

I přes tyto a další represivní zásahy Pekingu do chodu a činnosti čínských médií, experti a novináři na základě posledních poznatků věří, že šance na větší otevřenost těchto sdělovacích prostředků přece jen existuje. Kontrola médií Komunistickou stranou ČLR totiž v posledních letech pomalu ale jistě slábne a je dokonce možné, že se jí vymkne z rukou docela.

Daniel Veselý
autor je překladatel a publicista

Čtěte také

Case study

Pomáháme bořit mýty o lidech s diagnózou schizofrenie. Podívejte se, jaký je mediální obraz „100 tisíc neviditelných“

Lidé, u nichž byla diagnostikována schizofrenie, se musí potýkat s mnoha společenskými mýty, negativními stereotypy a nepochopením společnosti. Negativní stereotypy a mýty jsou často reprodukovány také médii. V sociálních médiích mají zásadní vliv na vývoj debaty outsideři, u kterých často vytvářejí vnímané stereotypy právě insideři – tedy paradoxně lidé, kteří mají se schizofreniky nějakou osobní zkušenost. Podívejte se na shrnutí mediální analýzy, která zkoumala mediální obraz schizofrenie v tradičních a sociálních médiích.

Zaškrtnutím tlačítka, vyplněním a odesláním údajů kontaktního formuláře vyjadřuji svůj výslovný souhlas se zpracováním mých osobních údajů v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů společnosti NEWTON Media, a.s., se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 14000, Česká republika, IČO: 28168356, zapsané v obchodním rejstříku u Městského soudu v Praze pod spisovou značkou B 12446 v rozsahu uvedeném v tomto kontaktním formuláři za účelem šíření obchodních sdělení ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Společnost NEWTON Media, a.s. Vás může telefonicky nebo prostřednictvím e-mailu informovat o produktech a službách, které nabízí a požádat Vás o spolupráci. Souhlas je udělen na dobu neurčitou nebo do odvolání tohoto souhlasu. Zpracovatelem osobních údajů bude společnost NEWTON Media, a.s. Máte mimo jiné právo na přístup ke svým osobním údajům, právo na opravu osobních údajů, právo být informován o způsobu zpracování osobních údajů právo a právo obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údaj v případě pochybností o zpracování těchto údajů v rozporu se zákonem. Osobní údaje nebudou v žádném případě poskytnuty třetí straně a bude s nimi nakládáno důvěrně.

Zavřít