Ačkoliv se v konzumaci ostatních mediatypů řadí Češi k evropskému průměru, je poslechovost rádií u nás téměř o třetinu vyšší než u jiných zemí EU. Rádio je u nás dle výzkumů z června 2012 po televizi druhým nejvyužívanějším médiem: průměrný Čech s ním během obvyklého všedního dne stráví až dvě a půl hodiny.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Tento zvyk se v České republice přitom utvořil docela nedávno. Od 90. let, kdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila první licence soukromým subjektům, začal počet radiostanic prudce stoupat. V boji o přízeň posluchačů se pak prosadila rádia, jejichž jména jsou i dnes velmi známá a se značným předstihem vedou v žebříčcích poslechovosti. To ovšem neznamená, že malé regionální stanice nedokážou v silné konkurenci obstát a postupně zanikají. Naopak, dnes je již rádiový trh relativně stálý, což je zapříčiněno i vysokou loajalitou posluchačů, kteří poslouchají pravidelně „svoje“ rádio.
Co Čech, to posluchač
V českých nížinách, kopcích a kotlinách se tedy radiovým vlnám daří vskutku dobře. Otázkou však je, jakou frekvenci zvolí posluchači, když se rozhodnout trávit svůj čas s rádiem. Vedoucí pozice v počtu posluchačů mezi českými celoplošnými stanicemi drží již řadu let Rádio Impuls, Frekvence 1 a Evropa 2. Až na čtvrtém místě je s lehkým odstupem Radiožurnál, první zástupce stanic Českého rozhlasu, kterému poslechovost stabilně roste. Mezi regionálními rádii drží prim Rádio Blaník, za ním jsou Country rádio, Rádio Beat a Rádio Čas.
Mírný růst Českého rozhlasu je částečně výsledkem snahy veřejnoprávního rádia omladit základnu svých posluchačů, což se mu z dlouhodobého hlediska daří. Pokouší se svého cíle dosáhnout prostřednictvím stanic, zaměřených na mladé – Radio Wave a novější Rádio Junior. Výhodou, která může naklonit při konečném rozhodování misky vah na stranu těchto veřejnoprávních stanic, je velmi omezená reklama, která naopak v soukromých rádiích hraje důležitou roli.
Na obsahu záleží
Bylo by možné polemizovat, zda snaha zacílit na co nejširší masy posluchačů znamená současně i snížení kvality odvysílaného obsahu. Zda se tak děje, ať každý posoudí sám podle svého vkusu a svědomí. Představa jedince nebo skupinky lidí, kteří mlčky sedí s puštěným rádiem a přitom jej opravdu poslouchají, se může zdát lehce úsměvná. Častější obraz je ten, ve kterém při poslechu člověk něco dělá a k puštěné hudbě si může například pobrukovat dobře zapamatovatelnou melodii. Ani při jízdě autem nemá člověk čas v hlavě analyzovat téměř desetiminutovou instrumentální kompozici. V hudebním rádiu tedy platí, že v jednoduchosti je síla a samozřejmě čím komerčně úspěšnější singl, tím častěji ho uslyšíte v rádiu.
Hudba samozřejmě není vším, co by zaplňovalo obsah rádií. V posledních letech se vrací obliba zvlášť mluveného slova. Nikoliv zvýšením jeho podílu ve vysílání (stanice by měla dodržovat poměr mluveného slova a hudby tak, jak uvedla v projektu, na jehož základě obdržela licenci), ale zvýšením zájmu posluchačů.
Lídři rádiového trhu zpravidla disponují něčím, čím se mezi jinými rádii snaží stát rozlišitelnými pro posluchače. Někde jsou to stálice v programu, jako například u Frekvence 1, kde z poměrně nicneříkajícího motta „hudba-zprávy-zábava“ vyčnívají programy jako Ráno Frekvence 1 nebo Dámský klub. Jinde je tím rozlišením zacílení na určitou věkovou skupinu lidí. Například Evropa 2 se snahou držet hudebně krok s dobou cílí na mladé posluchače. Rádio Impuls zase vsází na věrnost posluchačů české muzice, takže vedle běžného zpravodajství uslyšíte v písních častěji české texty. Kromě toho se snaží nabídnout posluchačům různé způsoby, jak se zapojit do vysílání.
Internet a rádio
S tím, jak se zvyšuje počet obyvatel, kteří jsou většinu dne připojeni k internetu, se zvětšuje i počet a využívanost ryze internetových rádií. Klasická rádia se však internetové konkurence zatím obávat nemusejí. V záplavě všech různých žánrů a jazyků nakonec většina zmatených posluchačů nenajde trpělivost hledat, co by se jim líbilo, ale pustí si svou oblíbenou frekvenci na rádiovém přijímači.
