V nezvykle nudném závěru předvolební kampaně padl nečekaný „výstřel“. Český rozhlas předčasně ukončil rozhovor s kardinálem Dukou kvůli údajnému ovlivňování voličů. Zdůvodnění tohoto kroku však při zvážení všech okolností neobstojí.
Foto: Kardinál Dominik Duka, Zdroj: Profimedia.cz
Na úvod si shrňme fakta. Katolická církev v souladu se zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi požádala o vrácení několika objektů v areálu Pražského hradu, které v současné době užívá. Na to reagoval ministr vnitra Martin Pecina návrhem, aby vláda prosadila v Senátu zákonné opatření, jímž by se areál Pražského hradu z tzv. církevních restitucí vyjmul. Premiér Rusnok však nakonec Pecinovu iniciativu odmítl. Nicméně k ministrovu nápadu se hned přihlásily některé strany kandidující ve víkendových volbách. Ostatně v těch se o mandát uchází i Pecina. V této atmosféře poskytl v pondělí kardinál Dominik Duka rozhovor prvnímu programu Českého rozhlasu.
Během rozhovoru se kardinál rozohnil, přičemž mimo jiné prohlásil, že navrhované opatření chce vlastně potvrdit „rozhodnutí soudruha Gottwalda“. Pokud bude schváleno, neplatí podle Duky u nás právní řád a od demokracie se vracíme „pod rudé prapory se srpem a kladivem“. Na to jej moderátorka Radiožurnálu Hana Shánělová přerušila se slovy, že je těsně před volbami, přičemž podle předvolebních pravidel Českého rozhlasu se nesmí vysílat jakékoli návody koho volit, či nevolit. Naštvaný Dominik Duka se ohradil, že žádné návody nikomu nedává. Moderátorka pak rozhovor po konzultaci s editorem předčasně ukončila, kardinál ještě stačil ironicky poděkovat za „cenzurované vysílání“. Nadřízení si za jejím rozhodnutím stojí. Podle šéfredaktora stanice Jana Pokorného se rozhlas v předvolebním období snaží „nikomu nepomáhat a nikomu neškodit“.
Komu škodil kardinál?
Pokud si však slovo po slově přečteme přepis kardinálova vystoupení, žádný otevřený útok na některou z kandidujících stran nenajdeme. Samozřejmě, nabízí se KSČM. Jenže ta přece symboly srpu a kladiva už neužívá. Ve svém logu má od počátku 90. let třešně. Navíc oficiálně se tváří jako strana, která vznikla po Listopadu, a s předchůdkyní KSČ ji pojí pouze slovo „komunistická“ v názvu. Vždyť krátce po revoluci se komunisté omluvili za zločiny, jež byly v jejich jménu spáchány, a na tuto omluvu dodnes občas odkazují. Situace je o to pikantnější, že u nás platí Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu z roku 1993. Provinil se snad kardinál proti tomuto zákonu? Nemáme u nás Ústav pro studium totalitních režimů, jenž se zabývá hlavně obdobím vlády KSČ? Proč se nesmí před volbami zmínit Klement Gottwald a srp a kladivo? Vždyť se jedná o symboly spjaté s režimem, který platná legislativa považuje za protiprávní.
Úlitba veřejnému mínění
V diskusi, která se po nešťastném rozhodnutí Českého rozhlasu rozvinula v médiích, zaznívají hlasy pro a proti. Počínání moderátorky hájí například Jan Jirák z Metropolitní univerzity, podle nějž reagovala na očividnou demagogii ze strany Dominika Duky. „Pan kardinál je v komplikované situaci, protože prosazuje něco, co je evidentně proti veřejnému mínění,“ řekl Jirák Mladé frontě Dnes (23.10.). Nevím, jakou demagogii má pan Jirák na mysli. Jistě, z Dominika Duky tryskaly emoce, ale odkazy na minulý režim, který církvi majetek sebral, zkrátka nejsou mimo mísu. Kardinál ví, o čem mluví, neboť v komunistickém žaláři seděl. Může se mu někdo divit, že ve chvíli, kdy je zpochybňován schválený zákon i platná smlouva státu s církvemi, mu ujedou nervy? Odvolávání se na veřejné mínění taky není zrovna silný argument. Jak známo, veřejné mínění by schválilo ledacos v čele s trestem smrti. Dobrá vláda se pozná podle toho, že se nebojí dělat potřebné nepopulární kroky průzkumům veřejného mínění navzdory. Navíc zmíněné zákonné opatření navrhoval ministr kabinetu, jenž vládne bez důvěry Sněmovny.
Štěpán Kotrba v Britských listech (22.10.) v reakci na Dukovo vystoupení ordinuje katolíkům chudobu. Fajn. Kněží by se zřejmě měli schovat někam do jeskyní a odchytávat kolemjdoucí, aby je evangelizovali. S formou majetkoprávního vyrovnání s církvemi nemusíme do detailu souhlasit, ale je třeba zdůraznit, že jeho součástí je odluka církví od státu. A církve z něčeho žít musí, jinak je můžeme rovnou zakázat. Možná stojí za připomenutí, že často dělají pro společnost plno důležitých věcí. O těch se v médiích moc nemluví, důležitější jsou přece selhání jednotlivců. V poslední době frčí jeden německý biskup, který nákladně rekonstruoval své sídlo.
Rady generála po bitvě
Vrátím-li se k onomu předčasně ukončenému rozhovoru, je třeba konstatovat, že stoprocentně ho nezvládl ani Dominik Duka. Zbytečně zvyšoval hlas, což moderátorku evidentně rozhodilo. Přesto to nebyl důvod ke stopce. Stačilo třeba říct: „Pane kardinále, uklidněte se prosím a odpovězte mi na otázku“. Rozhovor by se pak bezpochyby vrátil do přirozených mezí. Navíc se vkrádá námitka, proč rozhovor s kardinálem, jenž je svými antikomunistickými názory znám, vůbec dělali, když se tak obávají narušení voleb. Nota bene, když restituce jsou jedním z předvolebních témat.
Jistě, jsou to rady generála po bitvě, ale chyby děláme všichni, přičemž bychom se z nich měli poučit. Nechci kritizovat Český rozhlas, který podle mě v publicistice odvádí dobrou práci (viz např. rozhovory Martina Veselovského nebo Veroniky Sedláčkové). On se problém s interpretací komunistického režimu dotýká celé společnosti. Na jednu stranu máme legislativu odsuzující minulý režim, na druhou stranu tu máme vlivnou partaj, která se k němu víceméně otevřeně hlásí a jeho zločiny bagatelizuje. To není oříšek pouze pro Český rozhlas, ale pro každého z nás.
