Novinář je mistr zkratky – má reprodukovat události jednoduše, rychle a jasně, aby si jeho příspěvek čtenáře získal. I přesto dnes média najímají odborníky na komunikaci s veřejností, a to prostřednictvím sociálních sítí. Nejde o nadbytečnou funkci?
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
Polský mediální magnát Grzegorz Hajdarowicz, který před dvěma lety koupil proslulý konzervativní deník Rzeczpospolita, svůj obchod zdůvodnil tím, že nadešla třetí revoluce médií. „Budoucnost je v kombinaci tisku, televize a internetu,“ uvedl krakovský podnikatel s tím, že právě nová média teď budou těm starým udávat směr.
Právě sousloví nová média stálo v roce 2011 v názvu specializované divize, která vznikla na Kavčích horách za dveřmi veřejnoprávní televize. Škála činností, za které divize odpovídá, byla a stále je široká. Od redesignu webu České televize, přes spravování portálu ČT24, až po správu teletextu či vývoj mobilních aplikací. Nová média České televize dnes čítají stovku zaměstnanců a Milan Fridrich, který stál u jejich zrodu, vyčíslil rozpočet sekce na 30 milionů korun.
V souvislosti s činností Nových médií se na obrazovkách stále častěji objevují ti, kteří mají zcela specifickou náplň práce – sledovat dění na sociálních sítích a být na nich za ČT aktivní. Facebook, Twitter či Google jsou místa, kde se snaží veřejnoprávní televize prorazit. Sociální sítě jsou efektivní a jejich rychlost je nenapodobitelná. Z toho těží například každodenní pořad Hyde Park, není však zdaleka jediný, který má na sítích své stránky. Propagace je ale jen jednou z více stránek odvětví, které se v Česku stále ještě etabluje.
Občane, sdílej!
Téměř v každém speciálním vysílání, ať už jde o volby, nebo přírodní katastrofu, nechybí přehled toho, jak se k události staví uživatelé sociálních sítí. Škála reakcí se pohybuje od hospodských řečí, přes použitelné názory až po inspirativní náměty k dalšímu novinářskému zpracování. A právě poslední zmíněný typ příspěvků je označován jako poměrně nový fenomén tzv. občanské žurnalistiky, který byl zatím nejzřetelněji vidět u revolucí arabského jara. Že odborník přes sociální média jen „nepostuje“ jeden status za druhým, vysvětluje stratég v oblasti sociálních sítí Tomáš Hodboď. „Editor sociálních médií kromě sdílení obsahu plní také roli opačnou, často nosí nové události do redakce, protože se o nich na Twitteru či dalších sítích dozví rychleji, než protečou agenturami k ostatním editorům,“ popisuje Hodboď s tím, že specialista „SM“ buduje značku média stejně jako zbytek redakce.
S konceptem využití nových médií přišla i Economia, která se sociálními sítěmi koketuje už od roku 2010. Letos v létě se pod její střechou zrodil projekt Echo, v rámci něj vznikl mimo jiné tým specializovaný právě na sociální sítě. Jeho úkolem je nejen monitoring a vytváření komunit okolo titulů vydavatelství, ale i vydávání newsletteru o sociálních médiích a pomoc redaktorům s vytvářením profilů a komunikací přes Facebook a další. A právě v propagování svých píšících tváří je Economia nejsilnější. Na sociálních sítích totiž může těžit z propojení Hospodářských novin a iHned.cz. Komentátoři jako Jindřich Šídlo, Petr Kamberský nebo Erik Tabery mají tisíce followerů (Tabery je na Facebooku s více než 15 tisíci sledujícími rekordman) a jejich statusy a tweety slouží jako další kanál, kterým se vydavatelství zviditelňuje.
Expert na druhou
Nabízí se otázka, zda je třeba ke komunikaci na sociálních sítích specialista. Není paradox, že novináři, kteří jsou z podstaty svého povolání experty přes komunikaci se čtenáři či diváky, potřebují na sociální sítě vlastní odborníky? „Z mé zkušenosti jsou alespoň noviny experti na jiný typ komunikace, dejme tomu jednostranný. Z redakce to se sociálními sítěmi umí jen minimum lidí, kteří mají navíc spoustu jiné práce,“ je přesvědčen Michal Zlatkovský, kterého si jako čerstvou posilu právě na sociální sítě přidala do týmu redakce iDnes.cz. S jeho názorem souhlasí i Hodboď, podle kterého současná novinářská obec funguje v zajetých kolejích a dosud neměla potřebu sledovat nástup nového fenoménu. „Novinám ani televizi v podstatě nezbývá nic jiného, než se trendu sociálních sítí přizpůsobit, oba mediatypy jsou jednosměrné a efektivní dvousměrná komunikace jim až do příchodu sociálních sítí chyběla,“ uzavírá Hodboď.
Profilace českých médií na sociálních sítích je zatím stále v plenkách, podíváme-li se ale na velké evropské mediální domy, tam už tvoří tento typ komunikace nedílnou součást podpory zavedené značky a ohlasy z Facebooku či Twitteru se pravidelně zveřejňují v tištěných novinách. „Sociální média prostě nelze vnímat odtrženě od zbytku komunikace značky, je třeba s nimi pracovat jako s pevnou součástí kampaní a celé komunikace,“ uzavírá Hodboď.
