Rozdílný přístup k restitucím po roce 1989 v Česku a Polsku. Andrej Babiš. Prezident Zeman. Kanál Dunaj-Odra-Labe coby konkurence splavnění Visly. I těmto tématům se v minulém týdnu věnoval polský tisk.
Foto: Výstava Dunaj-Odra-Labe. Zdroj: Dalibor Glück /MAFRA / Profimedia.cz
Dva polské listy se zaměřily na otázku restitucí v naší zemi. Nejprve konzervativní deník Rzeczpospolita (27.11.) uveřejnil rozhovor s historikem Stanisławem Tyszkou, jenž se specializuje na restituce v Česku a Polsku po roce 1989. Podle něj si s problematikou vracení majetku zabaveného komunistickým režimem poradili lépe Češi, kteří nejprve restituovali, a až poté se pustili do privatizace. V Polsku zvolili opačný postup, takže často už pak nebylo co vracet. V Česku měly restituce příznivý vliv nejen na ekonomiku, ale i na společnost, když pomohly znovuvytvořit střední třídu a upevnily úctu k soukromému vlastnictví, domnívá se Tyszka. Ten upozorňuje, že českým specifikem jsou církevní restituce, které stále nejsou definitivně uzavřeny. To je podle něj způsobeno tím, že vždy jak Češi získají svobodu, probouzejí se u nich antiklerikální nálady.
S církevními restitucemi souvisí i případ Řádu německých rytířů, který požádal o vrácení rozsáhlého majetku na Moravě, včetně hradů Sovinec a Bouzov nebo lázní Karlova Studánka. Jejich požadavek zaujal opolskou regionální přílohu Gazety Wyborcza (29.11.). „Křižáci“, jak o řádu autor článku s odvoláním na polskou tradici píše, budou mít plno práce, aby se ke svému někdejšímu majetku v Česku dostali. Budou muset hlavně prokázat, že nekolaborovali s nacismem a že se na ně nevztahují tzv. Benešovy dekrety. Mezi řádovými bratry se totiž nacházeli jak odpůrci nacismu, tak kolaboranti s Hitlerem. Pokud by nyní uspěli se svými požadavky na Moravě, mohlo by je to povzbudit k vznesení majetkových nároků i v Polsku, uzavírá Gazeta Wyborcza.
Koho zajímají nějaké lustrace?
V hledáčku polských médií i nadále setrvává Andrej Babiš, věnují se mu hned tři deníky. Ty dva nejvlivnější – Rzeczpospolita (27.11.) a Gazeta Wyborcza (29.11.) – se soustředí na jeho problém s pozitivním lustračním osvědčením, které mu může překazit vstup do vlády. Článek pro „Gazetu“ napsal český novinář Luboš Palata, shodou okolností působící v Babišových denících MF DNES a LN, což ovšem polský čtenář netuší. V opačném případě by možná úplně nevěřil Palatovu tvrzení, že lustrace zajímají v Česku nejspíše už jen politiky a novináře.
Dziennik Polski (29.11.) otiskl článek „Magnát u vlády“, jehož autorem je bývalý významný politik Občanské platformy Jan Maria Rokita. Ten se nedávno účastnil pražské česko-polské konference, pořádané Lidovými novinami. Tato akce plánovaná jako oslava Lidových novin se podle Rokity změnila v pohřeb, když zmíněný deník nedávno převzal „oligarcha Babiš“, který si pořizuje i další významná média. Ta sice budou i nadále přinášet investigativní reportáže nepohodlné levici i pravici, ale Babišovi škodit už nebudou. Zatímco v Polsku po tzv. Rywinově aféře začal vliv oligarchů klesat, v Česku naopak vzrostl, všímá si Jan Maria Rokita. Ten svůj článek končí konstatováním, že zapojení oligarchů do politiky přináší z dlouhodobého hlediska neblahé důsledky, přičemž ani Česko nebude zřejmě výjimkou.
Za co pes nemůže
Týdeník Polityka (27.11.) představil svým čtenářům osobnost českého prezidenta Miloše Zemana. Díky němu se v Česku odehrává něco mezi reformou, revolucí a pučem, domnívá se autor článku Tomasz Maćkowiak, podle nějž vedl Zeman před prezidentskými volbami „špinavou, nacionalistickou kampaň“. Českého prezidenta zajímá pouze jeho moc, přičemž „využívá zákulisní praktiky, brutální tlak na hranici ústavy, deptá parlamentní tradice a demoluje českou politickou scénu“. Maćkowiak připomíná i jeho nedávné zranění, které si údajně způsobil zakopnutím o koberec, jejž shrnul jeho pes. Autor tomuto tvrzení evidentně příliš nevěří, spíše zranění přičítá prezidentově zálibě v alkoholu a jeho snaze co nejdéle udržet u moci svou „prezidentskou“ vládu. Díky „nemocenské“ totiž mohl oddálit jmenování vítěze nedávných voleb premiérem.
Tomasz Maćkowiak upozorňuje na komplikovaný vztah Zemana a českých médií. Ta byla od počátku odpuzovaná jeho drsnou rétorikou a vadila jim jeho image „typického Čecha“ – s dvojitou bradou a cigaretou. Vzdělaní Češi nemají rádi, když na ně zahraničí nahlíží jako na Švejky, k čemuž v cizině žoviální Zeman coby premiér notně přispíval. Zemanovi jsou elity a média lhostejné, jeho voliče tvoří převážně nekvalifikovaní dělníci, kteří se podobně jako on občas rádi napijí, konstatuje autor. Podle něj však média prezidentovi občas křivdí. Jako když například jeden vlivný list v polovině 90. let napsal, že jeho syn z prvního manželství se pokusil kvůli němu o sebevraždu.
Dunaj – Odra – Labe? Bezskrupulózní Češi
Miloš Zeman je známým zastáncem výstavby kanálu Dunaj- Odra-Labe. Zatímco česká média se této zvažované gigantické stavbě spíše vysmívají, regionální list Polska Dziennik Bałtycki (25.11.) ji považuje za nebezpečnou konkurenci pro podobné projekty v Polsku, především pak pro splavnění Visly. Češi podle listu pochopili, že po realizaci několika vodních projektů v západní Evropě bude EU ochotna financovat podobnou stavbu i v středoevropském regionu, rozhodně se však nedostane na všechny. Proto údajně Češi zahájili bezskrupulózní lobbying, aby v boji o evropské peníze vyřadili polskou a slovenskou konkurenci. Přitom například slovenské plány na propojení řek Odra, Váh a Dunaj se nacházejí ve vyšším stupni realizace než český kanál, existující pouze na papíře. Kdyby Češi uspěli, získali by monopol na spojení střední Evropy s Černým mořem i německými přístavy v čele s Hamburkem, obává se regionální list sídlící v Gdaňsku. A pak že Miloš Zeman nemá promyšlený plán co se státem a zajímá se pouze o vlastní moc (viz Polityka)…
