Snad každý, kdo občas cestuje hromadnou dopravou ve větších českých městech, si povšiml kamelotů časopisu Nový Prostor. Mnoho věcí mají společných: kromě zanedbaného zevnějšku a oblibě podporovat prodávaný časopis různými průpovídkami je to hlavně sociální třída, ze které pocházejí.
Foto: prodejce časopisu Nový Prostor. Zdroj: Ondřej Littera / MAFRA /Profimedia.cz
Tiskoviny tohoto typu existovaly ve světě již dlouhou dobu před vznikem Nového Prostoru, který se v České republice utvořil až v roce 1999 jako hlavní náplň činnosti stejnojmenné neziskové organizace. První pouliční noviny v moderní podobě se objevily v roce 1989 v New Yorku a v San Francisku pod názvy Street News a Street Sheet. Noviny, prodávané chudými a lidmi bez domova za účelem jak nalezení příjmů pro prodejce, tak zároveň jako prostředek k upozornění veřejnosti na sociální problémy nižších tříd, však vycházely již na konci 19. století.
Lid potřebuje pouliční noviny
V této době byl vznik podobných novin podpořen i jiným důvodem: zakladatelé věřili, že mainstreamová média nepokrývají témata, která by mohla zajímat obyčejné lidi. Mezi takové noviny se řadí War Cry, založený v roce 1879 soudobou Armádou spásy, Hobo News nebo nábožensky ovlivněný The Catholic Worker. V osmdesátých letech 20. století, v době stoupající nezaměstnanosti a zvyšujícího se podílu lidí žijících na ulici, znovu vyvstala potřeba založit noviny „od chudých nejen pro chudé“. Soudobá média totiž podle zástupců chudiny zobrazovala lidi bez domova jako kriminálníky a narkomany a bezdomovectví odsuzovala jako spíše výsledek lenosti než sociálních a politických faktorů.
Tak vznikly právě Street News, které inspirovaly velké množství podobných projektů hlavně v Severní Americe a Evropě – včetně Nového Prostoru. V polovině devadesátých let se začaly pouliční noviny sdružovat do organizací za účelem podpory nových i již zavedených periodik. Vznikla NASNA (North American Street Newspaper Association, 1997) a INSP (International Network of Street Papers, 1994).
Bližší pohled na většinu pouličních novin ukáže, že slouží podobným cílům, které lze shrnout do tří bodů. Prvním je poskytnutí příjmu a pracovních zkušeností lidem bez domova a ve složitých životních situacích, kteří pracují jako kameloti novin a často do nich i přispívají. Za druhé přinášejí široké veřejnosti informace o tématech spojených s chudobou a bezdomovectvím. Třetím bodem je vytvoření sociální sítě mezi lidmi z ulice. Ne všechny pouliční noviny jsou si však podobné jako vejce vejci. Britský The Big Issue je v souvislosti s „ideály“ pouličních novin kritizován za to, že ho sice na ulici prodávají bezdomovci, ale jinak má profesionální zaměstnance a redaktory a jeho obsah se zaměřuje na rozhovory a novinky o celebritách.
Problém je ve čtenářích i autorech
Pouliční noviny narážejí ovšem i na mnoho problémů. Některé vznikají na straně čtenářů, kteří se někdy bojí ke kamelotům přiblížit ze strachu z nákazy nějakou nemocí. Část kupujících jen přispěje penězi, aniž by si noviny vzali, případně je za rohem vhodí mezi odpadky. Nedostatečný odbyt je často přičítán nízkému zájmu o témata, obsažená v novinách, případně odporu ke kamelotům, který může být zapříčiněn i jejich přílišnou snahou a vtíravostí. Dalším problém někdy představují samotní členové redakce novin. Předně je to jejich nespolehlivost, nedostatek novinářské praxe a špatný přístup k informacím, který způsobuje, že jsou články v novinách neaktuální, a tudíž pro veřejnost nezajímavé. Některé noviny nebo organizace proto pořádají pro přispěvatele novinářské workshopy. Pouličním novinám občas komplikuje život i legislativa, která v některých zemích například brání kamelotům prodávat noviny na velkých přestupních uzlech hromadné dopravy.
Požadavky na uchazeče: skončete s drogami
Pouliční noviny mají podmínky, jež prodavač musí splňovat: například nesmí být gambler ani drogově či alkoholově závislý. Tato podmínka slouží jako prevence, že vydělané peníze prodejce nezneužije k prohloubení patologického chování (některé noviny poskytují drogově závislým uchazečům o místo prodejce pomoc s odvykáním).
Uchazeč o prodej Nového Prostoru (NP) na rozdíl od jiných podobných novin nemusí splňovat podmínku bezdomovectví. Místo toho je specifikováno, že musí být v „obtížné životní situaci, spojené s nedostatkem finančních prostředků, potřebných pro pokrytí základních životních potřeb“. Věk je omezen na 16 let.
Podle průzkumu u kamelotů NP tvoří z hlediska čtenářské obce největší část ženy (76 %), vysokoškolsky vzdělaní lidé (60 %) a lidé ve věku 26 – 30 let (31 %).
Pokud na vás někdo na ulici houkne „pane/paní, nemáte pět korun, nebo aspoň korunku, potřebuju na vlak domů…“ a vám se nechce přispět nešťastníkovi na jeho „trip“, lze místo toho sociálně slabší podpořit koupí pouličních novin – a možná si i něco zajímavého přečíst.
