Letošní klimatický summit OSN pořádaný ve Varšavě se zaměřil na tři hlavní témata: financování klimatických opatření, vytýčení agendy pro příští summity a kompenzace škod způsobených změnami klimatu. A jak se s touto událostí „poprala“ česká média?
Foto: Konference OSN o změně klimatu ve Varšavě. Zdroj: Profimedia.cz
Summit opět doprovázely velké protesty aktivistů i představitelů některých zemí v ulicích, kteří požadovali přijetí důraznějších opatření v boji s klimatickými změnami, jak v obdobných případech bývá zvykem. Násilné protesty jsou magnetickými horami pro senzacechtivé a bulvární sdělovací prostředky, bohužel ale i pro veřejnoprávní média.
Přestože čím dál ničivější proměny klimatu patří mezi nejdůležitější témata, mající globální závažnost, přední české sdělovací prostředky tuto skutečnost z informačního hlediska poněkud odbyly. Tento obecně chladný přístup ke klimatickým summitům můžeme v českém prostředí vystopovat již od ekologické konference v Kodani, která se konala v roce 2009.
Proměny klimatu příliš netáhnou
Proč tomu tak ale je? Podle některých komentátorů se jedná o příliš složité, vlekoucí se téma. Navíc samotná jednání prakticky trvají týden i déle, v tomto případě dokonce dvanáct dnů. Převládá pesimismus, že se během summitů nic převratného neudálo. Dále pak proto, že se nejedná o žhavou a akční aktualitu, jež se dá veřejnosti šikovně „naservírovat“. Můžeme proto v souvislosti s varšavskou konferencí hovořit o opětovném selhání našich veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Ty mají přímo povinnost své koncesionáře podrobněji informovat o tak závažném tématu, nikoliv tedy povrchně, jak tomu je už několik let.
Je třeba ale podotknout, že klimatickou konferenci poněkud zastínil ničivý tajfun na Filipínách, který si vyžádal více než pět tisíc obětí. Této tragédii média přirozeně věnovala detailní pozornost; mohli jsme zhlédnout „atraktivní“ záběry bezmocných a trpících lidí; soucítit s obětmi, pomoci jim třeba prostřednictvím organizace Člověk v tísni, která uspořádala sbírku na pomoc lidem postiženým tajfunem atd. Také se vyrojily obvyklé zprávy o rabování, zneužití neštěstí jiných, což má silný mediální potenciál a veřejnost po podobných informacích přímo prahne. Tento informační stereotyp ovšem nevede k jádru věci takovým způsobem, aby analyzoval bližší okolnosti dané tragédie, případně spojitosti s jinými fenomény.
Česká televize věnovala v půlce listopadu klimatické konferenci ve Varšavě v hlavní zpravodajské relaci Události dvouminutovou reportáž, avšak první polovina reportáže zpravila diváka pouze o násilných protestech, jež taková zasedání tradičně doprovázejí. Tyto informace však rutinně česká média v čele s ČT donekonečna opakují, aniž by kupříkladu zohlednila agendu konference. To se rovněž týká konkrétních opatření, jež byla při jednáních přijata a jež se týkají i české veřejnosti. Exkluzivita násilných protestů při obdobných zasedáních by měla patřit spíš na stůl bulvárních médií a jejich konzumentů.
Spojité nádoby
Výjimku představuje řekněme detailně propracovaná zpráva ČTK. Podle ČTK velké nevládní ekologické organizace, jako jsou hnutí Greenpeace či Světový fond na ochranu přírody (WWF), ke konci summitu oznámily svůj odchod z právě probíhající konference OSN o změnách klimatu. Podle těchto seskupení jednání, která měla skončit v pátek 22. listopadu, „nikam nevedou“. ČTK dále čtenářům poskytla informaci, jež propůjčila jednáním na klimakonferenci jakýsi rámec a přesah. „Varšavská konference by měla skončit v pátek po dvou týdnech jednání, jejichž cílem je položit základ pro novou globální dohodu o snižování emisí skleníkových plynů, jež by měla být přijata v roce 2015 v Paříži. Ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Zámyslický ČTK řekl, že výsledkem varšavské konference má být cestovní plán, který stanoví úkoly pro roky 2014 a 2015.“
Další světlou výjimku představoval příspěvek Jana Bednáře publikovaný na webových stránkách Českého rozhlasu. Autor textu s názvem Devastace Filipín souvisí s klimatickými změnami píše: „Žádná jednotlivá přírodní katastrofa se podle vědců sice nedá spojovat pouze s klimatickými změnami, ale je fakt, že ohřívání mořské vody vede k tomu, že bouře mají stále větší energii (…) Filipíny zažívají průměrně 20 cyklonů za rok, podobně jako mnohé další země této části světa. Zdánlivě nic nového. Síla cyklonů ale v posledních letech graduje a mění se i jejich dráha. V minulosti zasahovaly hlavně sever Filipín a nikdy se jejich epicentrum nedostalo na jih souostroví.“
Janu Bednářovi se tak povedlo skloubit zdánlivě spolu nesouvisející události; jež se v českých podmínkách dopodrobna diskutují maximálně v odborných kruzích. V české mediální sféře se o těchto spojitostech zatím moc nedozvíme.
Článek napsaný v podobném duchu otiskl i list Guardian. Autoři v textu mimo jiné upozorňují na fakt, že jedním z vyjednávačů, kteří se summitu zúčastnili, byl mladý filipínský diplomat Nadarev Sano. Tento vědec na varšavské konferenci vedl filipínskou delegaci. Ve svém mimořádně emotivním vystoupení před delegáty 190 zemí jednoznačně ničivý tajfun spojil s lidskou činností, jež vede ke globálnímu oteplování. Sano ostatní delegáty vyzval, aby akceptovali chmurnou realitu a začali efektním způsobem řešit problémy, jež se dějí počínaje Latinskou Amerikou, Spojenými státy a konče jihovýchodní Asií. Vyčinil bohatým zemím, že produkují největší množství skleníkových plynů, zatímco nejhorší dopady oteplování klimatu zasahují chudé země na globálním Jihu.
Samozřejmě, že vyšly také články, které tuto možnou spojitost naprosto vyloučily. Vážné diskuse o dané problematice se ale na české mediální scéně, veřejnoprávní prostor nevyjímaje, nevedla. Ačkoliv právě zde by se měly střetávat různé pohledy na pro lidstvo životně důležité téma – téma globálního oteplování a případně lidskou roli na něm.
