Za několik posledních let se týmu šéfredaktora Davida Povolného podařilo vybudovat takový systém zpravodajského servisu, se kterým se může měřit jen málokterá česká vysoká škola. Koho by pak překvapilo, že časopis Masarykovy univerzity získal prestižní ocenění "Tiskovina veřejné a státní správy roku 2012"?
Foto: David Povolný, Zdroj: Archiv Muni.cz
V čem se liší fungování univerzitního časopisu proti „standardním“ médiím – například lokálního charakteru … resp. můžete se vlastně nějakým jiným médiem srovnávat?
Činnost naší redakce se od jiného pravidelně vycházejícího lokálního nebo specializovaného média až tak moc neliší. Spousta práce je tu každý den, pořád je nějaká uzávěrka, je potřeba zpracovávat rozhovory, zpravodajsky pokrýt akce, fotit, připravovat infografiku. Prakticky denně plníme dva zpravodajské portály: jeden čistě univerzitní http://online.muni.cz a druhý zaměřený na popularizaci vědy http://věda.muni.cz. Kromě toho, že 10krát ročně vydáváme tištěné číslo (http://www.online.muni.cz/pdf-verze). Navíc se staráme o několik stránek na sociálních sítích (např. https://www.facebook.com/municz) a připravujeme speciální časopis pro uchazeče o studium (http://www.muni.cz/admission/muni_extra) a pak také magazín pro absolventy (http://www.absolventi.muni.cz/tiskoviny/casopis-archiv). Většinu redakce tvoří externisté, vesměs studenti Masarykovy univerzity, stavíme ale i na malém, relativně stálém týmu, který je zárukou kontinuity a kvality.
Časopis MU získal mimochodem velmi prestižní ocenění „tiskovina veřejné a státní správy roku 2012“ … co to pro vás znamená?
Ocenění si velmi vážíme, je pro nás důkazem, že svou práci dlouhodobě odvádíme dobře. Cenu v internetové kategorii ostatně získal i náš Zpravodajský portál Masarykovy univerzity online.muni.cz. Trochu neskromně musím říct, že se nám podařilo za několik posledních let vybudovat systém zpravodajského servisu, se kterým se může měřit málokterá česká vysoká škola.
Zatímco běžná komerční média podléhají bulvarizaci, univerzitní médium, předpokládám, asi tento problém nemá?
Nic nás netlačí k tomu, abychom každý měsíc prodali určitý počet kusů výtisků nebo aby si reklamu na webu zobrazila nějaká suma čtenářů. Naši čtenáři mají určitou úroveň vzdělání a zájem o kvalitní informace. I my se ale snažíme, abychom zaujali co největší podíl cílové skupiny. Sledujeme proto pravidelně čísla z Google Analytics, i to jak se měsíčník ve stojanech rozbírá, věnujeme se statistikám ze sociálních sítí a z reklam na Facebooku. Je to důležité pro to, abychom věděli, co je pro čtenáře zajímavé a co poutá jejich pozornost. Kdybychom vydávali časopis a dělali weby, které nikdo nebude číst, tak by to nemělo význam. Naše poslání ale není jen bavit a včas informovat o důležitých událostech. Snažíme se vytvářet sounáležitost akademické obce Masarykovy univerzity, podílet se na sdílení nápadů a myšlenek a někdy i pomáhat do mediálního prostoru věcem, o které by běžná média neměla zájem. Myslím, že se nám celkem dobře daří vše vyvažovat ke spokojenosti čtenářů. Náš šestitisícový náklad většinou mizí během týdne a na web nám denně přijde na tisíc návštěvníků.
Jak vlastně funguje u Vás redakční život – jak plánujete jednotlivá vydání, podle čeho například určujete, jaký článek se dostane na titulní stranu?
Jednou za měsíc je velká redakční porada, kde se číslo v hrubých obrysech naplánuje, samozřejmě se to ale průběžně mění, podle aktuálního dění, podle toho, co zajímavého se podařilo vyfotit, koho zajímavého získat na rozhovor a tak dále. Obsah webových stránek se musí plánovat velmi pružně, většinou v základní kostře tak na týden nebo dva dopředu, ale i tady se hodně mění a přehazuje. S redaktory se většinou na všem domlouváme po mailech a telefonech.
Jaké má vlastně ambice univerzitní časopis – zvyšování a prodej nákladu asi ne, ani žádné komerční cíle … podle čeho se tedy posuzuje úspěch ve Vašem případě?
Už jsem naznačoval, že sledujeme čísla čtenosti a sledovanosti na všech možných kanálech, a sami pro sebe, ale i směrem k nadřízeným, a stanovujeme si určité cíle, které chceme plnit. Podobná čísla jsou ale jen součástí celkového obrazu, který není snadno měřitelný. Všechna média, která spravujeme, jsou součástí celkového úsilí o to, aby se studenti i zaměstnanci Masarykovy univerzity cítili být součástí jedné instituce, aby o ní smýšleli v dobrém a radovali se, když se něco povede, a nezanevřeli na ni, když zrovna udělá něco špatně. A co je důležité, chceme, aby tento pocit přenášeli i mimo univerzitu. Lidé nejvíc věří svým blízkým – rodině a kamarádům. Jedině když tito lidé budou šířit pozitivní obraz o instituci, tak budeme mít dostatek kvalitních uchazečů o studium a zájemců o zaměstnání. A jedině tak nás bude nějaká instituce nebo třeba úspěšný absolvent chtít podpořit.
Jak vyhledáváte stále nová témata, část je asi dána děním u Vás na univerzitě …ale co ten další obsah, který je pro čtenáře atraktivní? A propos, jaké informace Vaši čtenáři nejvíc vyhledávají?
Děláme to asi stejně jako jakákoliv jiná redakce. Chodíme po univerzitě, potkáváme lidi, máme své informátory – ty oficiální i ty neformální – a samozřejmě také sledujeme, co se děje ve světě, v České republice a v Brně, abychom obsahem reagovali na širší, ne jen univerzitní kontext. Čtenáři jsou samozřejmě ve velké většině studenti, takže hlavně na webu se snažíme přinášet tipy na zajímavé akce a v tištěném čísle se hodně zaměřujeme na takzvané servisní články – mohou to být rady a nápady, jak zvládnout první semestr, jak přežít zkouškové období, jak se přihlásit na zahraniční studijní pobyt… Je to zase paralelní k tomu, co zaznamenávají všechna média. Lidé chtějí návody a tipy, jak zvládnout nějaké životní situace, to platí i pro studenty a akademiky.
Komerční média mají problém s počtem převažujících negativních zpráv – jak je to u vás?
Jsme médium, které se snaží především o přinášení dobrých zpráv, není pravda, že o ně lidé nestojí. To hlavní z našeho obsahu jsou příběhy o úspěšných a zajímavých vědcích, učitelích a studentech. Nemůžeme se ale tvářit, že je vše jen skvělé a zalité sluncem. Problémům na univerzitě nebo ve vysokém školství a kontroverzním tématům se proto nevyhýbáme. Prostor u nás mají i mnohdy kritické komentáře akademiků a studentů. Chceme pomáhat diskusi v akademické obci, i když může být pro instituci nepříjemná. Samozřejmě ale nejsme investigativní médium, které by pátralo po tom, co je kde špatně a snažilo se cíleně vynášet na světlo nešvary a hledat senzace. Pořád jsme na půdě univerzitního/firemního média, i když se snažíme nebýt tím, co si po touto škatulkou typicky představíte.
Jak je to s loajalitou čtenářů, jsou Vám věrni?
Máme své stálé fanouškovské jádro. Člověk to vidí u studentů na Facebooku, kteří jsou schopní nás hájit a chválit, až se divíte, kde se to bere. U starších absolventů zase vidíte, jak se netrpělivě chodí ptát, kdy vyjdeme, nebo prosí, jestli ještě nezbylo nějaké číslo, že ve stojanech už nic není. To jsou ale samozřejmě extra věrní jednotlivci. Vůbec špatné to ovšem není ani celkově. Čtenost nám určitě neklesá, spíše pomalu ale jistě rosteme. Je to tím, že přinášíme poměrně kvalitní exkluzivní obsah zadarmo a s minimem reklam. Naše situace je nicméně úplně jiná než u komerčních médií. Dělá se nám to daleko snadněji.
Jak je to s inzercí u vás … univerzitní studenti to zní jako zajímavá "marketingová skupina"?
Inzerci máme v tištěném čísle na stránkách zaměřených na studentský život. Zájem inzerentů je stabilně poměrně vysoký, studenti jsou skutečně dobrá cílová skupina, a tak se vesměs pořád pohybujeme kolem maximální hranice, kterou jsme si pro inzerci v měsíčníku vymezili. Co se příjmů z inzerce týče, je to ale opravdu jen doplněk. Nežijeme z toho. To by nešlo.
Jak vnímáte budoucnost tištěných titulů v čase internetizace?
Tisknout na papír pořád má svůj smysl. Po našem měsíčníku umístěném ve stojanech na jednotlivých fakultách se vždy jen zapráší a to navzdory tomu, že některé informace, které tam čtenáři najdou, si už mohli v jiné formě přečíst v naší online verzi, nebo je tam najdou později. Lidé prostě pořád mají vztah k písmenkům na papíře. S tištěným časopisem se ke spoustě lidí dostanete daleko snadněji než přes internet a navíc i na ty, kteří už dnes preferují čtení na počítači, pořád tištěné médium dokáže oslovit. Jen se to musí dělat správně.
Kam by jste se chtěli ubírat, resp. jak dál Váš univerzitní časopis rozvíjet?
Stále více pracujeme na pronikání do světa sociálních sítí, docela to umíme na Facebooku, snažíme se o Twitter, ale těch kanálů je daleko víc. Rádi bychom taky zapracovali na větší multimediálnosti našich webových stránek a vůbec obsah zpestřili o další formáty. Velkou výzvou je zpřístupnění časopisu prostřednictvím mobilních aplikací. V září jsme spustili aplikaci pro iOS (http://online.muni.cz/ipad), díky které si náš měsíčník můžete pohodlně přečíst i na iPadu a rádi bychom teď zapracovali na verzi pro systém Android. A protože příští rok slaví měsíčník muni.cz 10 let (a Masarykova univerzita 95 let), chystáme i nějaké změny ve formátu tištěného muni.cz. To ale zatím nechci prozrazovat.
