Ukrajina nežije pouze válkou na Donbase. Blížící se parlamentní volby otevřely ještě jednu frontu, kde proti sobě stanuly dvě velmi silné oligarchické skupiny. Prozatím bojují prostřednictvím médií, která vlastní.
Foto: Ihor Kolomojský. Zdroj: Profimedia.cz
Válka mezi oligarchy Dmytrem Firtašem a Ihorem Kolomojským už trvá několik měsíců, ale vygradovala teprve začátkem července, kdy Firtašův televizní kanál Inter odvysílal 17minutový pořad o Ihoru Kolomojském pod názvem „Privat. Chameleon“. Ihor Kolomojský, jedna z hlavních tváří finanční skupiny, které se říká Privat, je v něm zobražen jako krvelačný podnikatel, jenž dokázal vyjít s každou vládou včetně té Janukovyčovy. Podle autorů pořadu je veškerá dnešní aktivita Kolomojského orientována pouze na převzetí „dědictví“ právě po Viktoru Janukovyčovi.
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. I Kolomojský totiž vlastní televizní kanál a tím je televize 1+1, která o pár dní později odvysílala 16minutový pořad pod názvem „Jak Ľovočkin zabil poslední hřebík do Janukovyčovy rakve“. Pořad nešetřil jak Firtaše, tak jeho partnera Serjihe Ľovočkina.
Mediální pole boje je ale mnohem širší. Firtašově skupině patří kromě Interu ještě televizní kanály Inter+, NTN, K1, K2 a Inter-film a informační agentura Ukrajinskije novosti. Skupině Kolomojského zas televizní kanály 1+1, 2+2, PluPlus, TET a informační agentura UNIAN. Válka oligarchů samozřejmě zajímá i jiná média. Kolomojský dostal možnost prezentovat svůj pohled na věc v rozhovoru pro televizní stanici 5. kanál, jež zase patří ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi. V tomto rozhovoru obvinil dva nezávislé ukrajinské novináře Ukrajinské pravdy Serhije Leščenka a Mustafu Najema, že se jako dobří známí Serhije Ľovočkina rovněž zapojili do očerňující kampaně proti jeho osobě. Serhij Leščenko i Mustafa Najem práci na zakázku popírají.
Ukrajinští političtí i mediální komentátoři spekulují, zda podstatou války oligarchů je pouze boj o zdroje a o jejich nové přerozdělení, které se po revoluci dá očekávat, nebo zda jde o válku politických rivalů, kteří se v příštích volbách střetnou v boji o hlasy voličů východu země.
Židobanderovec proti plynařům
Zatím vede Kolomojský, ještě před nedávnem jedna z nejméně mediálních tváří ukrajinské oligarchie, dnes známý a oblíbený gubernátor Dněpropetrovské oblasti. Regionu, který sice sousedí s Doněckou i Luhaňskou oblastí, ale ve kterém se, i díky Kolomojskému a jeho lidem, nepovedlo rozehrát separatistickou kartu. Kolomojský přijal funkci gubernátora oblasti v nejtěžším období a zviditelnil se tím, že finančně podpořil ukrajinskou armádu, Vladimíra Putina nazval schizofrenikem, za každého zajatého separatistu nabídl finanční odměnu, vypracoval plán na vybudování zdi mezi Ukrajinou a Ruskem a nosil tričko s nápisem Židobanderovec.
Ihor Kolomojský je od roku 2008 předsedou Ukrajinské židovské obce a jako Žid nabourával svou podporou nové ukrajinské vlády ruský mýtus o fašistickém převratu v Kyjevě. A začátkem července přišel dněpropetroský gubernátor s dalším nápadem – konfiskovat ta aktiva, která byla nabytá za vlády Janukovyče nečestným způsobem. A to by se mohlo dotknout jak nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova, tak i finanční skupiny Dmytra Firtaše (tzv. plynařů), ve které jednu z nejdůležitějších rolí hraje bývalý šéf Janukovyčovy prezidentské kanceláře Serhij Ľovočkin.
A právě Serhij Ľovočkin, kterému se povedlo včas vyskočit z potápějící se lodi a nedostat se tak na seznam osob, na které byly uvaleny sankce Západu, před nedávnem založil Stranu rozvoje Ukrajiny, s níž se bude v příštích (podzimních) volbách snažit získat voliče Janukovyčovy Strany Regionu. O hlasy těchto voličů se ale popere více subjektů. Mimochodem, ještě pře rokem monolitní strana se po útěku Viktora Janukovyče rozpadla na malé kousky a v blížících se volbách bude mít velký problém dostat se vůbec do parlamentu. Průzkumy jí v poslední době nedávají více než 4 procenta. Pohřbívat ji by ale bylo brzy. Všechno bude záležet na tom, nakolik se za poslední měsíce změnil volič z Donbasu.
Kdo ovládne Východ
Ukrajinský východ dnes žije válkou a žádný z bývalých členů Strany regionů v ní nehraje žádnou roli. Nebo spíše žádnou pozitivní roli. Na východní frontě vidět nejsou. Povětšinou řeční v ukrajinském parlamentu a žádají zastavení Antiteroristické operace. I Achmetov, kterému zbytky Strany regionů fakticky patří, byl nucen opustit rodný Donbas a hledat útočiště v Kyjevě. Serhij Ľovočkin pokračuje v zákulisní politice, kterou je zvyklý dělat celý život, a jeho partner Dmytro Firtaš, známý jako plynový prostředník mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftohazem, se sice snaží ovlivňovat ukrajinskou politiku, ale jeho blízké vztahy s Vladimírem Putinem mu právě dnes moc bodů nepřidávají. Situaci mu komplikuje i to, že už několik měsíců čeká ve svém vídeňském domácím vězení na rozhodnutí o vydání do USA. Jediný, kdo je vidět a slyšet, je Ihor Kolomojský, který se už také netají tím, že by rád vstoupil do politiky. A v příštích parlamentních volbách by mohl zopakovat úspěch jiného dněpropetrovského gubernátora, později premiéra Ukrajiny Pavla Lazarenka, kterému se díky velké podpoře voličů v jedné, zato lidnaté oblasti Ukrajiny povedlo překročit tříprocentní volební práh a dostat se do parlamentu.
Mediální analytici jsou přesvědčeni o tom, že válka oligarchů, do které jsou zapojena nejpopulárnější ukrajinská média, nebude mít velký vliv na voliče. A že se spíše jedná o hru pro několik málo diváků, mezi které patří i prezident. Jediným pozitivem tohoto boje je to, že oligarchové na sebe prozradí informace, ke kterým se nezávislí novináři dostávají těžce. Duo Firtaš – Ľovočkin se snaží ukrajinské voliče přesvědčit, že Kolomojskému nejde o politiku, ale o moc a vliv, přes který se dostane k dalšímu majetku. Ihor Kolomojský zas přes svá media vzkazuje, že Ľovočkin není posedlý penězi, ale mocí. Na Ukrajině jsou to ale spojené nádoby. Peníze dávají moc a moc peníze. Vítěz bere vše.
