Třetího června uspořádal vládnoucí režim v Sýrii prezidentské „volby“. Není divu, že ze třech kandidátů, z nichž dva byli veřejnosti veskrze neznámí a měli plakáty jen v hlavním městě, zvítězil s pěknými 88,7 % dosavadní prezident Bašár al-Asad.
Foto: Volby v Sýrii. Zdroj: ČTK/AP/Dusan Vranic
Volba je od slova volit a to, přinejmenším, mezi A a B. V Sýrii to však v letošních prezidentských volbách bylo jedno, protože režimní propaganda nenechala nikoho na pochybách, kdo jediný dokáže zemi zpustošenou třemi roky bojů a represí spasit. Jak mají o takovýchto „volbách“ psát česká média?
Diktát diskurzu
U voleb organizovaných autoritářskými režimy v cizích kulturách čelí zahraniční média přinejmenším dvěma překážkám. Tou první je režimní diskurs. Prostě to, co uspořádal, nazval volbami, takže by to mělo být za volby považováno a basta. Skutečnost, že se odehrávají jen zhruba na 40 % syrského území a nemohou se jich z bezpečnostních či humanitárních důvodů zúčastnit necelé tři miliony uprchlíků, tak zůstává upozaděna. Režim se také nikterak nezdržuje s tím, že ne každý chce volit ve volbách uspořádaných režimem, který aktivně přispěl k občanskému konfliktu, v němž zahynulo přinejmenším 160 000 syrských občanů. Problém diskurzu je ovšem širší. Sýrie je totiž republika spíše na papíře. Reálný politický systém země neodráží západní standardy, nýbrž je produktem kultury založené na jiných hodnotách a odlišných způsobech distribuce moci a její legitimizace. Zjednodušeně řečeno: jde o orientální autokracii opírající se o klanové a klientelistické vazby a upřednostňování jedné z místních náboženských sekt.
Jak z toho ven
Pokud chtějí média o volbách pořádaných v takovém politickém systému informovat co možná nejobjektivněji, je záhodno uvést obě strany pohledu, tj. jak režimní, tak opoziční. Vyvažování jednoho pohledu druhým by se však nemělo přehánět. Ani v občanské válce totiž nemá snaha o vyváženost zpravodajství vést k relativizaci dobra a zla s tím, že krev mají na rukou obě strany. Dalším vhodným nástrojem pro kvalitní zpravodajství je zahrnutí odborného vhledu. Komentář experta totiž svou, byť velmi letmou, fundovaností dá textu přesnost, kterou by jinak mohl postrádat. Expertíza je zde důležitá o to více, že zahraniční zpravodajství, a o Blízkém východu to platí dvojnásob, nepatří v českých médiích k silně personálně pokrytým tématům.
Na konec je třeba zpracovávanou problematiku zařadit do kontextu širšího dění. Text tím nejen dostane smysl přesahující telegrafickou a ve své podstatě zavádějící informaci „v Sýrii proběhly volby“, ale také mu bude přiřazen odpovídající význam. Existují zde tři hlavní druhy kontextu. Nazvěme je historický, aktuální a prognostický. Historický kontext nám napoví, zda ten, kdo volby pořádá, má vůbec legitimitu k tomu, aby je vedl, kandidoval v nich a byl zvolen, po všem, co jeho režim provedl. Aktuální kontext pak klade otázky jako: Může se v dnešní Sýrii vůbec něco jako volby technicky konat? Má reprezentativní vzorek syrské společnosti možnost se k nim dostavit a svobodně se rozhodnout? Je v zemi zmítané brutální občanskou válkou na volby vhodná chvíle? A na závěr je tu prognostický kontext a jeho neméně relevantní otázka: Jsou volby relevantní pro budoucnost Sýrie? Jinými slovy: Dovolil by současný režim volby, které by mohly něco skutečně změnit? A je to podstatné v zemi, o jejímž osudu se rozhoduje na bitevním poli a nikoliv u volební urny?
Proč se tím zatěžovat
Čtenář si nyní možná klade otázku, k čemu je tento intelektuální exkurz dobrý. Odpověď se skrývá jak na straně autora, tak tématu. U autora jde o profesní integritu a osobní morálku. Slepé převzetí režimní (či opoziční) propagandy totiž vede nejen k nekvalitnímu zpravodajství, ale také k implicitní spoluvině za činy strany, jejíž propagandu autor akceptoval. Co se tématu týče, nejde zde jen o Sýrii, ale i o výklad arabského jara obecně nebo o více či méně s ním související události v jednotlivých arabských zemích. To, že se někdo honosí titulem prezident, ještě neznamená, že byl demokraticky zvolen a chová se jako civilizovaný západoevropský politik. Západní styl oblékání jeho ženy by nás při tom neměl zmást.
