Klíčovou roli v krátké předvolební kampani do Evropského parlamentu sehrají (nejenom) na jih od českých hranic média. Některým stranám mohou učinit nečekané komplikace, jiným naopak pomoci k překvapujícímu výsledku.
Foto: Martin Ehrenhauser. Zdroj: www.ehrenhauser.at
Mezi horké aspiranty na vítězství dlouho patřila Svobodná strana Rakouska, neboť těžila z růstu popularity euroskeptických myšlenek i ze slabosti bezprostředních soupeřů. Bylo tomu tak až do doby, kdy noviny informovaly o kontroverzních výrocích lídra Svobodných Andrease Mölzera. Vše by zůstalo zameteno pod kobercem, kdyby se investigativní žurnalisté nepostarali o náležitou publicitu. Jednička Svobodných hovořila v souvislosti s Evropskou unií o „konglomerátu negrů“, pak ji dokonce přirovnala k Třetí říši. Novináři také upozornili na Mölzerův pod pseudonymem publikovaný rasistický článek o oblíbeném rakouském fotbalistovi černé pleti Davidu Alabovi. To už byla silná káva. Svobodní nechtěli být obviňováni z rasismu a z krajně pravicových názorů, a proto Mölzera škrtli z kandidátky.
Jablko padlo daleko od stromu
Další z euroskeptických subjektů Svaz pro budoucnost Rakouska po tragickém skonu charismatického a kontroverzního politika Jörga Haidera upadal do zapomnění. Stratégové „oranžových“ vytáhli před volbami do Evropského parlamentu nečekané eso; lídrem kandidátky jmenovali Haiderovu nejstarší dceru Ulrike. Vystudovaná právnička a politoložka bez jakýchkoli politických zkušeností vrátila do řad Svazu optimismus. Ne nadlouho. Zatímco Jörg Haider dokázal velmi dobře zvládat komunikaci s voliči prostřednictvím médií, jeho dcera od počátku vypadala ve stínu reflektorů plaše až nejistě. Nedokázala se vyrovnat s neustálým zájmem sdělovacích prostředků, především s otázkami ohledně otce. Po několika týdnech ukončila krátkou politickou kariéru překvapujícím hozením ručníku do ringu.
Z televizního studia na ulici
Jak zviditelnit neznámý volební spolek „Evropa jinak“? Jeho lídr Martin Ehrenhauser to zkusil na rakouské poměry skutečně originálně. V diskusi vysílané veřejnoprávní televizí ORF odmítl odpovědět na otázku moderátora a namísto toho autoritativně vedl monolog o neodpovědných bankách, za jejichž spekulativní obchody budou muset platit všichni daňoví poplatníci. Poté na znamení protestu opustil, k překvapení mnoha diváků u obrazovek i přítomných ve studiu, televizní debatu. Od budovy ORF si to namířil na vídeňské náměstí Ballhausplatz, kde několik dní protestuje proti bankám. Ehrenhauser okamžitě upoutal značnou pozornost médií. Nestává se totiž často, aby poslanec Evropského parlamentu přespával na ulici v centru Vídně. Jednička „Evropy jinak“ tímto nezvyklým chováním může oslovit nemalé množství voličů; další mobilizační akce ale musí následovat. Jinak veřejnost zapomene, kdo byl muž, který dobrovolně vyměnil pohodlí televizní židle za nehostinný beton.
