V souvislosti s masívní kampaní politického hnutí ANO a červnovým nákupem mediální skupiny Mafra je Andrej Babiš, miliardář slovenského původu přirovnáván k italskému mediálnímu magnátovi Silviu Berlusconimu. Je takové přirovnání opodstatněné?
Foto: Andrej Babiš, Zdroj: ČTK/Šimánek Vít
Andrej Babiš a Jaromír Soukup jsou dva muži, kteří se v Čechách zatím nejvíce přibližují tomu, co na jihu Evropy reprezentuje zmíněný italský expremiér. Soukup vlastní mediální agenturu Médea, časopis Týden a televizi Barrandov. Nicméně v politice se dosud angažoval pouze jako muž v pozadí, zatímco Babiš se v roce 2012 stal lídrem ANO a letos masivně expandoval do mediálních kruhů koupí skupiny Mafra.
Berlusconiho mediální impérium
Babiš si vybral opačnou cestu, než zvolil v 80. letech Berlusconi. Ten si vytvořil síť vlastních médií (skupina Mediaset, vydavatelství Mondadori, nákup deníku Il Giornale), s jejíž pomocí proplul až do politiky. Na první pohled pohodlnější cesta, neboť si voliče získal prostřednictvím televizních kanálů a stránek novin ještě před tím, než vůbec vstup do politiky oznámil.
Nesmazatelnou stopu v italské politice zanechal Berlusconi tím, jak se z premiérského křesla opakovaně staral o rozkvět svého mediálního impéria. Zanechal po sobě zákon, který trend berlusconizace (tedy účelového propojení médií a politiky) dovedl k dokonalosti. Předpis v roce 2009 umožnil křížení vlastnictví médií, tedy fenomén, který nejde dohromady s pluralitou médií, tedy podstatou demokratického informování veřejnosti. Berlusconi si zákonem pojistil zprivatizování jednoho z veřejnoprávních programů RAI a společně s kanály patřící Mediasetu pokryl 90 procent italského televizního trhu.
ČR: Nestejný prostor u tisku a audiovizuálních médií
Může jeho recept v budoucnu napodobit Andrej Babiš? Teoreticky ano, ale ne v takové míře. Babiš zatím své mediální podnikatelské aktivity rozehrál na trhu periodického tisku, kde je koncentrace vlastnictví omezena pouze předpisy regulujícími hospodářskou soutěž. Legálnost letní transakce na poli periodik před pár dny potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, když konstatoval, že vlastnictví regionálních týdeníků 5plus2 a periodik Mafry neodporuje zákonu a Babiš tak nezakládá monopol narušující hospodářskou soutěž.
Jinak je tomu ale u audiovizuálních médií. Křížení vlastnictví, které ve velkém předvedl Berlusconi, je v českých podmínkách regulováno prostřednictvím zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a rovněž zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Ty zaručují, že jedna osoba může získat maximálně dvě licence na celoplošné digitální televizní vysílání. Takový zákaz ale není ultimativní a nevztahuje se na vysílání kabelové, tedy i na televizi Óčko, kterou provozuje Babišova Mafra. Tento typ vysílání je regulován odlišně tak, že jeho provozovatel nesmí svým kabelovým vysíláním pokrýt více než 70 procent celkového počtu obyvatel republiky.
