Snižování počtu „nadbytečných“ redaktorů, o kterém se zvláště v poslední době hodně mluví, není dobrou zprávou skoro pro nikoho.
Foto: Tiskový mluvčí, Ilustrační foto, Zdroj: Promedia.cz
Nejhůř na tom jsou samozřejmě samotní novináři, ale následně i čtenáři. Jestli a v jakém smyslu to pomůže vydavatelům, ukáže čas. Ovšem stojí za to se zamyslet nad tím, jak tuto situaci vnímají ti, kteří mají za úkol mediální komunikaci systematicky ovlivňovat ve prospěch své firmy, potažmo ve prospěch svých klientů.
Zde už podle mě tak zjevná obava z tohoto trendu neplatí. Vycházím z jednoduché premisy, že přetížený redaktor je náchylnější k tomu více spoléhat na komerční materiály, které se k němu zhusta dostávají ze strany public relations agentur a oddělení. Je to servis, který je pohodlný a zdarma. Navíc bývá zajímavý a většinou i pravdivý. Cituje autority. Ano, je tendenční, ale to není faktor, který by převážil nutnost za každou cenu článek dodat do uzávěrky.
Protože mě samotného zajímá, jak tedy manažeři ze sféry public relations vnímají snižování počtu redaktorů, obrátil jsem se na tucet z nich s následující otázkou: „Jak ze své pozice PR manažera/manažerky vnímáte změny v médiích, konkrétně snižování počtu redaktorů v redakcích? Dá se to vidět tak, že díky tomu roste vaše úspěšnost při prosazování firemních sdělení do tisku?“
Strach o kvalitu
Z došlých odpovědí je patrné, že i PR manažeři mají čím dál větší starost o kvalitu publikovaných materiálů v médiích. Situace, kdy redaktoři píší o více tematických oblastech a nemají čas se svému odvětví věnovat do hloubky, je problematická. „Redaktoři vítají, pokud dostanou materiál v podobě, kdy stráví minimum času na dalším zpracování. Články a takzvaná „hot“ témata se často přebírají. Jeden den vyjde článek v online médiích, během dne jej zkopírují další, druhý den je to v tištěných denících, na stejné téma se objeví reportáž v televizi, taktéž reaguje rádio. Jedno téma s téměř totožným obsahem se tak během týdne protočí ve všech médiích,“ všímá si například Judita Urbánková, ředitelka komunikace společnosti AHOLD Czech Republic.
Podle ní je ideální, když jste schopni poskytnout redaktorovi zajímavé téma, konkrétní čísla, spojíte ho s odborníky v dané oblasti, nepožadujete nesmyslné věci, jste upřímní a nelžete. Zkrátka když se s novinářem stanete důvěryhodnými a spolehlivými partnery.
Lidija Erlebachová, manažerka korporátní komunikace Henkelu, po letech zkušeností z oblasti komunikace s médii říká, že současný stav nenahrává nikomu. „Novináři jsou přetíženi, nemají dost času, aby se připravili na téma, které zpracovávají, a těch témat stále přibývá. Oblasti, na které se dříve zaměřovalo hned několik redaktorů, nyní zpracovává jen jeden.“ Výsledný článek je prý tak trochu „sázkou do loterie“. U složitějších témat, třeba obchodních, kde je potřeba pochopit specifika trhu, se zvyšuje tlak i na PR pracovníky, aby redaktorům poskytli dobře uchopitelný podklad.
Rovněž Vladimír Komjati, tiskový mluvčí Air Bank, sleduje snižující se počet redaktorů a zvyšující se nároky na ty stávající. Že by to samo o sobě ale lidem z PR usnadňovalo práci, si nemyslí. „Co se totiž v průběhu času minimálně u hlavních českých médií moc nemění, jsou nároky, které novináři na spolupráci s PR kladou. Proto u nich stejně jako v minulosti uspějí jen ti, kteří si jsou schopni s novináři vytvořit oboustranně prospěšné vztahy a inspirovat je opravdu zajímavými tématy. A to je podle mě dobře,“ říká Komjati.
Buď jak buď, vypadá to, že všichni se shodnou na tom, že „zeštíhlování“ redakcí je vývoj, který znamená značně negativní zásah do kvality masmediální produkce. Oslovení manažeři ze svého pohledu vyjadřují obavy o úroveň publikovaných materiálů. Avšak není příčinou snižující se kvality mimo jiné právě to, že se v novinách, časopisech a jiných typech médií stále častěji objevují zprávy, které nevznikly jakožto výsledek pečlivé a nezávislé práce samotných novinářů, ale jakožto servis ze strany komerčních komunikátorů?
