Zpěvačka Iveta Bartošová spáchala dnes sebevraždu. Její smrt předpověděl šéfredaktor online deníku Extra.cz Pavel Novotný v rozhovoru pro server sme.sk. V interview uvedl, že ji zabijeme. Otázkou zůstává, jestli myslel pouze bulvární média, nebo celou společnost.
Foto: Iveta Bartošová v roce 2010. Zdroj: ČTK/Peška Stanislav
Při vyslovení jména Iveta Bartošová si málokdo vybaví slavnou zpěvačku. V roce 1983 získala na soutěži Mladá píseň v Jihlavě cenu poroty a zde se i seznámila s mladým zpěvákem Petrem Sépéšim. Během jejich krátké spolupráce vznikly známé hity jako Knoflíky lásky či Medové dny. O tři roky později, v roce 1986 vyhrála v soutěži Zlatý slavík. Po smrti Sépéšiho na pár let přestala vystupovat, ale později se vrátila na scénu a vystupovala s nejvýznamnějšími soubory té doby (Orchestr Ladislava Štaidla, Golem, Balet, atd.). Její kariéře pomohla především spolupráce se skladatelem Ladislavem Štaidlem, s nímž dlouhá léta žila.
Od počátku nového milénia se Bartošová objevovala především v muzikálech (Monte Christo, Miss Saigon). Zkoušela si i moderování, když ve spolupráci s televizí Nova vytvořila pořad Z deníčku Ivety B. Své poslední známé album Hej pane diskžokej vydala v roce 2002, od té doby se často a neúspěšně pokoušela o comeback.
Do hledáčku bulvárních médií se dostala v roce 2008 svatbou s hercem a zkrachovalým producentem Jiřím Pomejem. Z této události je nezapomenutelná scéna, kdy Pomeje jede na koni a Bartošová stále s vizáží princezny na něj čeká. Vlastně celou dobu Iveta Bartošová připomínala princeznu, jen ke konci svého života už jen šíleně smutnou.
Ve spojení se jménem Iveta Bartošová se dlouhá léta používal přídomek Královna českého bulváru. Mám pocit, že to není úplná pravda. Iveta Bartošová možná ještě v roce 2008 uměla bulvární média využívat, kdy ze svatby s Jiřím Pomejem vytěžila, co mohla, ale vzápětí se dostala do vleku, na jehož konci čekala její smrt.
Když se vysloví jméno Iveta Bartošová, vybavím si křehkou ženu, kterou zná celá republika, princeznu, která v pozdějším věku proslula spíše alkoholovými excesy a příšernou smůlou na muže. Přesto pořád přemýšlím, jestli nad jejím koncem neneseme všichni vinu. Když vidíte někoho vám blízkého, jak se topí v problémech, tak nějak zasáhnete a pomůžete mu. Když vidíte celebritu na titulní stránce v ostudné póze, tak si spíš další den koupíte další výtisk, abyste mohli sledovat, jak se bude celá kauza odvíjet.
Když v červenci roku 2013 Pavel Novotný v rozhovoru pro server SME.sk uvedl: „Samozřejmě, my ji skutečně zabijeme. Ona se však zabíjí i sama, ale o tom se nebavme. Faktem je, že na ní dlouhá léta parazitujeme, lidsky už ji i lituji. Uvědomuji si, že když jí vyfotí pomočenou, je to nedůstojné, a že skutečně přispíváme k jejímu blížícímu se konci. Poptávka po ní je neskutečná, články o ní si otvírají i lidi, kteří bulvár nečtou. Pak jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně špatné, ale tak to je.“ V kontextu událostí dnešních dní z těch slov mrazí.
Asi málokdo si dnes připustí vinu na odchodu bývalé zpěvačky. Z velké části si za svůj osud může sama, neboť i přes rady odborníků a blízkých odmítala podstoupit léčení. Na druhé straně jsou pořád její fotky ve spodním prádle, titulní strany informující o dalším krachu jejího vztahu a veliké titulky, které čtenářům sdělují, jak zase utekla z pokusů o léčení.
Na závěr je třeba říct, že smrt každého člověka je tragédie a mělo by se o ní informovat velice stroze a s ohledem na pozůstalé. Vytváření rádoby vtipných fotomontáží upozorňujících na excesy zesnulého považuji za nechutné a nedůstojné.
