Více než polovina obyvatel Ukrajiny věří, že v jejich zemi je svoboda projevu, a přibližně stejný počet důvěřuje ukrajinským médiím.
Ilustrační foto: Ukrajinské noviny, Zdroj: Profimedia.cz
V porovnání s institucí ukrajinského prezidenta, soudy nebo policií je to velmi potěšující výsledek. Většina ukrajinských sdělovacích prostředků si ale takovou důvěru vůbec nezaslouží. Podle monitoringu tisku, který každý měsíc zveřejňuje kyjevský Institut pro sdělovací prostředky (IMI), tvoří skrytá reklama kolem 6 % obsahu zveřejněných informací. Před parlamentními volbami v roce 2012 dosahovala dokonce 15 %, z nichž 81 % tvořila politická reklama. Institut však pravidelně monitoruje pouze 6 celonárodních tištěných a 4 internetová média. V případě regionálních sdělovacích prostředků je situace přirozeně mnohem horší.
Nezávislí novináři v ohrožení
Po oranžové revoluci se situace ve sdělovacích prostředcích na Ukrajině začala měnit a ještě před dvěma roky se dokonce dalo mluvit o tom, že ti nejpopulárnější kritici Janukovyčova režimu požívají jakési zvláštní imunity. Že kromě jiného nastoupilo poučení z případu zavražděného novináře Heorhije Gongadzeho. V roce 2010 však zmizel šéfredaktor charkovského deníku Novyj Styl Vasyľ Klymentěv. Jeho zmizení nebylo dodnes vyšetřeno. Tak jak nejsou nedotknutelní opoziční politici, tak už dnes není nedotknutelný žádný nezávislý žurnalista.
Propaganda, skrytá reklama, falešné informace, trolling – tím vším trpí dnešní ukrajinská média. Až na výjimky jako Deň, Tyždeň, Ukrajina Moloda, Ukrajinska Pravda, TVi a 5 kanal. Ty ovšem tvoří jen zlomek sdělovacích prostředků, navíc vycházejí v malých nákladech nebo jsou omezeny teritoriálně. Jejich produkce slouží často jako zdroj informací pro ukrajinské a zahraniční novináře. Mají jistou svobodu, ale vliv na ukrajinské voliče mají minimální.
Televize v rukou čtyř oligarchů
Vlivná média – a mezi ně patří především televize – jsou mnohem více hlídaná. Především svými majiteli, kterými jsou častokrát sami politici nebo s politiky spříznění oligarchové. I ti mohou být samozřejmě skrytí. Jednou z největších kuriozit, o nepřípustném střetu zájmů nemluvě, byl případ bývalého šéfa ukrajinské Bezpečnostní služby (SBU) Valerije Choroškovského, ještě před několika měsíci považovaného za jednoho z nejvlivnějších mediálních magnátů Ukrajiny. Teprve po jeho odvolání z funkce šéfa SBU a následném prodeji 100 % akcií mediální skupiny U.A. Inter Media Group Limited (vlastnila 8 televizních kanálů, tiskovou agenturu a 3 reklamní agentury) se začalo spekulovat o tom, že Choroškovskyj nebyl ani oligarchou, ani majitelem Interu. Choroškovskyj svůj podíl „prodal“ začátkem letošního roku pravděpodobně jeho reálnému majiteli Dmytru Firtašovi. Dnes je většina televizních kanálů v rukou čtyř skupin. Skupiny Renata Achmetova – nejbohatšího Ukrajince a spolustraníka Viktora Janukovyče, skupiny Viktora Pinčuka – zetě bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy, skupiny Ihora Kolomojského a skupiny již zmíněného Dmytra Firtaše. I když se o všech těchto skupinách dá říci, že jsou spřízněné s prezidentem Viktorem Janukovyčem a jeho Stranou Regionů, realita je trochu pestřejší. A pluralita ukrajinských oligarchů je z velké části zárukou plurality ukrajinských médií.
