V posledních týdnech světovými médii mohutně rezonovala krize v Iráku, kde se několika provincií zmocnili fanatici z organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL). Ruku v ruce s jejich brutálními výboji kráčí i propaganda ISIL na sociálních sítích.
Foto: Ilustrační, Zdroj: ČTK / SCANPIX SWEDEN / AA / TT
Co je ISIL
Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) je džihádistickou organizací působící dnes zejména na území severní Sýrie a severozápadního Iráku. Její bojovníci čítající dnes zhruba 10 000 mužů jsou převážně sunnitští extrémisté, ať už místního či zahraničního původu. Organizace vznikla v dubnu 2013 a ve svých metodách a ideologii navázala na iráckou odnož teroristické sítě al-Káida. Finanční prostředky získává z několika zdrojů, ať už jde například o prodej ropných produktů z nalezišť, která kontroluje, pašování historických předmětů, vybírání „mýta“ za pohyb zboží na jí kontrolovaných územích, ukořistění peněz z iráckých bank či dary od bohatých Arabů žijících v Kuvajtu a Saúdské Arábii. ISIL dnes ovládá majetek a finance v celkové hodnotě kolem dvou miliard dolarů.
Mezi soupeři je ISIL známa především svou brutalitou a bojovou efektivitou. Proti svým oponentům neváhá užít širokou paletu násilí a nátlaku. Cizí jí není stínání hlav, ukřižování, únosy, vraždy, mučení, věznění, obléhání a ostřelování měst a vesnic (s cílem vyhladovět obyvatele či vykonat na místní komunitě kolektivní trest), hromadné popravy či sebevražedné útoky. Ve své extrémnosti se tak často vymyká i dosavadním praktikám al-Káidy. Vedle toho ale také vykazuje některé znaky státnosti a centralizované korporátní identity, nikoliv teroristické sítě. Tomu odpovídá i její vysoce efektivní a koordinovaná aktivita na sociálních sítích.
Obsah propagandy
Sociální sítě a nová média tvoří u organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) těžiště její PR kampaně, v rámci níž lze pojmenovat sedm hlavních tematických okruhů. První tvoří vojenské úspěchy, kterými se ISIL chlubí. Druhým je zachycení brutality jejích bojovníků, ať již na bitevním poli či v zázemí. Třetím je pak průběžné informování o aktuálním vývoji na frontě. Dalším tématem jsou propagační fota, na nichž ISIL pokud možno spektakulárním způsobem demonstruje svůj heroismus a sebevědomí. Dalším okruhem jsou rady a poučování, jak správně vést džihád. S tím jde v ruku v ruce i objasňování cílů ISIL a její extrémistické ideologie online. Posledním druhem témat jsou pak zkušenosti a každodenní život bojovníků ISIL. Do světa jsou jejich zážitky pouštěny přes osobní účty, jejichž existence není vždy tak spontánní a nekoordinovaná, jak by se mohlo zdát.
Cui bono?
Propaganda ISIL má samozřejmě i „provozní cíle“, tj. rozmnožit komunitu followerů, kontinuálně unikat cenzuře a udržet tak proud veřejně dostupných informací o ISIL a jejích aktivitách v pohybu. Jsou zde ale i další cíle. Tak předně, ani džihád se nedá dělat zadarmo a je dobré mít zajištěn přísun finančních prostředků na horší časy. Vedle peněz je cílem propagandy ISIL také strach, a to jak jeho vzbuzování u oponentů, tak jeho rozšiřování i na území, kam noha džihádisty ještě nevkročila. Není pak výjimkou, že se jednotka irácké armády rozprchne bez jediného výstřelu, jen když uslyší, že se k ní blíží bojovníci ISIL. V neposlední řadě přijde vhod i zastrašení protivníků v zahraničí, zejména USA, jejichž případné větší zapojení do irácké krize by mohlo skutečně zatnout ISIL tipec, což si velení těchto sunnitských extrémistů dobře uvědomuje.
Samostatnou kapitolou je zisk nových rekrutů. Nejde totiž jen o regionální nábor. Organizace ISIL svoji propagandu cílí i na muslimy žijící na Západě. Vedle toho se také snaží přetáhnout stávající bojovníky konkurenčních teroristických organizací a mít při tom lepší PR než ony tak, aby noví bojovníci sjíždějící se do regionu z celého světa zamířili právě do jejích řad. Pak jsou zde i vedlejší cíle, jako větší zapojení komunity „fanoušků“, která propagandu ISIL na sociálních sítích dále šíří, radikalizace a inspirace potenciálních uchazečů do budoucna a taktéž podnícení aktivity osamělých vlků, kteří sice nevstoupí přímo do jejích řad, ale vezmou si džihád k srdci natolik, že například na vlastní pěst zaútočí v některém z evropských měst.
Víc než pouhá propagace
ISIL se snaží promítnout na sociální sítě svůj obraz, jenž jde za její reálné schopnosti či dosah, a tak si při tom soustavně „přifukuje“ svoji velikost a popularitu. Celé to má ve výsledku vypadat tak, že ISIL neustále postupuje vpřed a daří se jí, což má mimo jiné zpochybnit životaschopnost a hodnotu konkurenčních skupin, které se tak dobře prezentovat nemohou. Všeobjímajícím cílem ISIL je přitom vytvoření vzájemně sladěného a uvěřitelného narativu svých aktivit, které jdou daleko za snahy na poli válečném. U ISIL totiž nejde jen o propagandu teroristické organizace, ale rovněž aktéra, který si činí ambici a nárok na to vytvořit ideální islámský stát. Konec konců, od poloviny 20. let minulého století, kdy byl zrušen, chalífát v muslimském světě nikdo nevyhlásil. Až do teď.
