Předseda hnutí Úsvit Tomio Okamura je známý svými tvrdými výroky, jakousi názorovou nevyhraněností a schopností rozebrat jakékoli téma. Nikoho tedy nepřekvapilo, když se jeho hnutí Úsvit přímé demokracie rozhodlo svolat tiskovou konferenci na téma volby do Rady České televize a do Rady Českého rozhlasu. Těm novinářům, kterým se nepovedlo na konferenci dojet, pak přišel e-mail shrnující hlavní body jednání.
Foto: Tomio Okamura. Zdroj: www.tomio.cz
Poslanec Tomio Okamura před časem při natáčení reportáže do pořadu 168 hodin jednomu z členů štábu vyhrožoval, aby si příště dobře promyslel, co vlastně točí, protože jejich televize může být zestátněna. Je normální, že politici novinářům občas vyhrožují, často je to asi jediné, co jim zbývá. Na druhé straně se málokdo z nich pokusí své sliby dotáhnout až do konce.
Minulý týden Tomio Okamura v pořadu Máte slovo konfrontoval Milana Knížáka s tím, že nečetl návrh zákona, který hnutí Úsvit připravilo kvůli zavedení referenda: „Dáváme ze zákona prostor ve veřejnoprávních médiích, minimálně pět hodin času v České televizi a minimálně pět hodin v Českém rozhlase, aby byl čas na vyváženou diskuzi podpůrců a protivníků, aby se lidé mohli seznámit s argumenty.“ Načež se ho Knížák otázal, zda vládne médiím. Poslanec Okamura mu překvapeně odpověděl: „Počkejte, to jsou veřejnoprávní média, takže ty ze zákona lze upravit, ale to byste asi měl vědět.“ V dozvuku slovní přestřelky Knížák argumentoval, že je nelze upravit zákonem, a Okamura zase tvrdil, že jsou upravená Zákonem o České televizi.
Zmatený zákon o referendu
V návrhu ústavního zákona o referendu, který neprošel prvním čtením v poslanecké sněmovně, přitom je skutečně uvedeno v části první v čl. 7: „V době začínající 60 dnů a končící 48 hodin před zahájením hlasování se vyhradí pro referendum v Českém rozhlase minimálně celkem 5 hodin a v České televizi minimálně celkem 5 hodin vysílacího času, který se bezplatně rozdělí rovným dílem mezi navrhovatele a oponenty.“ Ve zvláštní části zákona je uvedeno k článku 7: „Zákon předepisuje povinně poskytnutý minimální vysílací čas, v kterém se musí veřejná televize a rozhlas vyváženě věnovat otázce v referendu. Zaručuje se tím dostatečné nezávislé informování veřejnosti. Zaručuje se tím dostatečné nezávislé informování veřejnosti jako pojistka proti případným komerčním nebo populistickým kampaním. Veřejnoprávní média musí být zárukou, že se veřejnost bude moci seznámit s veškerými známými fakty a argumenty.“
Ponechám stranou, že se v zákonu nesmyslně opakují věty a že je vlastně ohrožením demokracie, ale je překvapením, že se v něm automaticky počítá se službou veřejnoprávních médií. K vyhlášení referenda je podle návrhu Úsvitu zapotřebí iniciativa, která sežene 100 tisíc petentů, nebo 50 poslanců, resp. 33 senátorů. Je tedy možné, že by se referendum vyhlašovalo i několikrát do měsíce. Otázek, o kterých by lid mohl rozhodnout, je totiž celá řada. Navíc oponentů, kteří se chtějí k referendu ve veřejnoprávních prostředcích vyjádřit, může být mnoho, třeba 50. Stačí pak sehnat stejný počet podporovatelů a komedie může začít.Veřejnoprávní média by pak byla povinná zprostředkovat jakékoliv názory. Mohlo by se pak klidně stát, že Česká televize a Český rozhlas by denně vysílaly několik hodin výroků zastánců i odpůrců různých referend. Trochu to vypadá jako pokus o destrukci veřejnoprávních médií.
Zaplatí to přístroje?
Druhou možností je, že předseda hnutí dosud nepochopil princip fungování České televize. Tuto tezi podporuje i tisková zpráva, kterou hnutí Úsvit zaslalo do redakcí jako výsledek své tiskové konference: „V neposlední řadě bychom rádi nastartovali také potřebnou diskuzi o systému financování televize a rozhlasu. Cestou podle nás není uvalení nové plošné daně – tedy aby měli všichni občané povinnost platit koncesionářské poplatky bez ohledu na to, zda mají televizi či rádio, ale za úvahu stojí naopak zrušení koncesionářských poplatků a financování z poplatků odváděných prodejci přístrojů, které umožňují sledování televize nebo poslech rozhlasu. To je mimochodem také dávno funkční model, kdy se tak například vybírá tzv. recyklační poplatek nebo se z prodeje kancelářské techniky platí tantiémy literárním autorům.“
Peníze z koncesionářských poplatků jsou hlavním zdrojem příjmů České televize. Nedovedu si představit, o kolik by se musely zdražit televize a rozhlasové přijímače, aby to bylo finančně srovnatelné s příjmem z koncesionářských poplatků. Pokud by se skutečně cena těchto spotřebičů výrazně zvýšila, pak by poptávka po nich klesla – lidé by buď sledovali televizi na internetu, nebo by si ji kupovali v zahraničí. V každém případě by na tom veřejnoprávní média tratila. Buď by se jim musely vrátit příjmy z televizní reklamy, nebo by se dotovala ze státního rozpočtu.
Zájem o Českou televizi přitom hnutí Úsvit přímé demokracie zdůvodňuje tím, že se někde doslechli o chystané uměle vytvořené krizi, která má na podzim zasáhnout Českou televizi, a v rámci níž budou prodány pozemky a budovy České televize společnosti PPF. Tuto fámu přitom vyvrátila mluvčí České televize Alžběta Plívová serveru idnes.cz: „Česká televize odmítá prázdné spekulace hnutí Úsvit. Žádný prodej budov či pozemku nechystá ani do budoucna o něm neuvažuje. Pokud takový záměr někdy v České televizi vznikl, rozhodovala by o jeho realizaci navíc na základě platné legislativy výhradně Rada České televize, nikoli generální ředitel.“
Jestli představitelé hnutí Úsvit přímé demokracie pouze nepochopili fungování veřejnoprávních médií, nebo zda si je chtějí přivlastnit, je vlastně jedno. Ve Volebním výboru Poslanecké sněmovny, který rozhoduje o Radě ČT a Radě ČRo má hnutí Úsvit jenom jednoho koně. Je jím ing. Jaroslav Holík, a ten snad proti zbývajícím čtrnácti členům neprosadí svoji moc. Pokud chce Tomio Okamura skutečně ovládat média, nezbývá mu než si koupit nějakou televizní či rozhlasovou stanici a šířit skrze ni své pravdy.
