O Češích toho Poláci mnoho nevědí, myslí si publicista Mariusz Surosz. Jeho kolega Piotr Semka ovšem naši zemi zná, což dokládá jeho článek o Pražské šunce. Tolik ochutnávka z následujícího přehledu polského tisku. Dojde i na ty rozinky z titulku.
Foto: Mariusz Surosz. Zdroj: Isifa/Lidové noviny/ONDREJ NEMEC
Polský novinář Mariusz Surosz, jenž napsal o Česku i u nás známou knihu „Pepíci. Dramatické století Čechů“, poskytl rozhovor krakovské příloze Gazety Wyborcza (6.12.). Podle Surosze toho Poláci o naší zemi moc nevědí a čím dál méně sem přijíždějí. Vždyť Poláci scházejí mezi první sedmičkou zahraničních turistů navštěvujících Prahu! Polská představa Čechů coby postav z knížek Oty Pavla a Bohumila Hrabala je vzdálená realitě, upozorňuje polský novinář. Poláci nejsou o dění v Česku vhodně informováni i kvůli tomu, že žádná polská redakce zde nemá svého stálého zpravodaje. Během letošních prezidentských voleb polští korespondenti v Česku chyběli – na rozdíl od čínských kolegů.
Surosz bourá stereotyp Čecha – ateisty. Pravda, při nedělních mších jsou kostely téměř prázdné. Nicméně na Štědrý den mají Češi volno, na rozdíl od katolického Polska. Na Půlnoční pak chodí spousta lidí včetně nevěřících. Mnozí se před tím posílí svařeným vínem. Češi, kteří mají v oblibě jesličky, neplní kostely jen na Štědrý večer. Natřískáno bývá i během Noci kostelů. Velkou popularitou oplývá kněz Tomáš Halík, jehož kázání si chodí poslechnout i ateisté. Na mši se v Česku můžete v klidu podívat v televizi, pražský arcibiskup má účet na Facebooku, dodává Marian Surosz. Zkrátka křesťanství na český způsob.
Surosz se vyjádřil také ke svému „konkurentovi“, jímž je jeho jmenovec Mariusz Sczygieł. Ten napsal o Češích hned tři knihy. Suroszovi se ovšem líbí jen ta první – „Gottland“. Naopak výhrady má k „Lásce nebeské“, jež pro něj představuje sbírku anekdot, kterou je možné sepsat o každém národu.
Návrat stalinismu
O výše zmíněném specifickém vztahu Čechů k víře svědčí i otázka tzv. církevních restitucí. Těm se věnuje katolicky zaměřený týdeník Gość Niedzielny (13.12.). Autor článku upozorňuje, že již uzákoněné vrácení majetku církvím se stalo horkým tématem nedávné volební kampaně a hraje roli i při utváření nové české vlády. V poslední době tak zaznělo mnoho politických projevů plných nechuti, místy až nenávisti ke katolické církvi i ke křesťanství obecně. Podobným způsobem se v Čechách na církve neútočilo od časů stalinismu, domnívá se Gość Niedzielny, jenž zavilost těchto útoků nechápe nejen proto, že vyrovnání s církvemi představuje dvě promile českého státního rozpočtu na letošní rok. Navíc katolická církev nedostane tolik, na kolik by měla nárok. Finanční náhrady, které dostane za tu část majetku, kterou už nelze vrátit, ani zdaleka nedosahují skutečné hodnoty tohoto majetku. Když politici z ČSSD navíc požadují, aby církve vynaložily získané prostředky na charitativní činnost, vlamují se do otevřených dveří. Církve už to dávno dělají a nemíní v tom přestat.
S názorem polského týdeníku nemusí mnozí souhlasit, ale jeho vhled do problematiky zahanbuje mnohá česká média, která o problematice informují povrchně a často nadbíhají populistické představě o prelátech toužících po životě v luxusu. Gość Niedzielny si všímá i takových detailů, že vracení majetku je nevýhodné pro nejpočetnější katolický řád, salesiány, kteří dříve neměli takový vliv. Naopak některé katolické řády, které na někdejší slávu spíše už jen vzpomínají, mohou počítat s poměrně velkými restitucemi. Nejen tento problém stojí před katolickou církví.
Pražská šunka na rynku: šťavnatá a „mastná“
Nejen duchovnem je člověk živ. Novinář Piotr Semka, který se účastnil nedávné česko-polské konference Lidových novin, se při svých návštěvách Prahy Staroměstskému náměstí obvykle raději vyhýbá, neboť toto krásné místo podle něj ovládla na turisty líčící komerce. Tentokrát si však Piotr Semka přes „Staromák“ zkrátil cestu, čehož pak nelitoval, neboť zde ochutnal pravou Pražskou šunku. O svůj kulinářský zážitek se podělil se čtenáři týdeníku Do Rzeczy (9.12.). Ti se tak díky Semkovi mohli seznámit se 150 let starou historií této pochutiny, kterou nyní na staroměstském rynku připravují tak, „jak Bůh přikázal – tedy na dřevu, pomalým otáčením po dobu několika hodin“. Když autor popisuje, jak kuchaři odkrajují šťavnaté plátky šunky, mnohým čtenářům se bezpochyby sbíhají sliny. „Konečně Češi pochopili, že turistům je třeba nabídnout to nejlepší z domácí kuchyně, a ne dělat ze sebe zastánce ‚nouvelle cuisine‘“, konstatuje Semka. Toho zarmoutila akorát cena. Za 300g šťavnaté šunky musel zaplatit „mastných“ 385 korun.
„České rozinky způsobují rakovinu“
Tento děsivý titulek se objevil na stránkách bulvárního deníku Fakt (11.12.). Ve skutečnosti závadné rozinky pocházejí z Turecka a Argentiny, přičemž na český a potažmo i polský trh je dodala německá firma. Uměřeněji o kauze toxických rozinek referuje Gazeta Polska codziennie (10.12.), která v článku nazvaném „Pozor na zkažené rozinky“ upozorňuje, že nebezpečnost produktu odhalil český spotřebitelský časopis dTest. Dříve, než se začneme zlobit na manipulativní titulek Faktu, vzpomeňme si na nedávné české mediální kampaně proti polským potravinám. Jak se do lesa volá…
