„Existují dvě mocné síly, které jsou s to vnést světlo do všech koutů zeměkoule – slunce a Associated Press,“ řekl spisovatel Mark Twain. Za pravdu by mu dnes dali politici, pro které je spolupráce s médii alfou omegou jejich volebního úspěchu.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
Péče o novináře a jejich pracovní prostředí se stále častěji dostává do předvolebních programů. Nepřekvapí, že se programy politických stran zabývají především veřejnoprávními médii. Zaříkadlem stran a hnutí je pak depolitizace mediálních rad, jejich obsazení odborníky a transparentnost při výběrovém řízení. Na výše zmíněných prioritách se dokáže shodnout většina partají napříč politickým spektrem. Nicméně je pár subjektů, které toto programové minimum pro média doplňují konkrétními návrhy, jež by v budoucí sněmovně vyžadovaly poměrně rozsáhlé legislativní úpravy. Nejodvážnější jsou ve změnách sociální a občanští demokraté, s novinkou přichází i hnutí ANO.
ČSSD se ve svém programu mediální oblasti věnuje hned na několika místech. Levicová strana myslí i na nová média a slibuje, že nenechá žádnou obec nepokrytou vysokorychlostním internetem. Co se týče klasických médií, sociální demokraté jsou odhodláni změnit legislativu zákonem, který by zavedl fungování tzv. komunitních médií. Změnili by tak dosavadní systém duálního vysílání, kdy vedle sebe na trhu působí veřejnoprávní a komerční vysílatelé. Komunitní média jsou alternativou mainstreamového vysílání a jsou řízena občany a dobrovolníky z různých komunit, do jejichž činnosti nikdo další nezasahuje. V Evropě jejich systém úspěšně funguje, příkladem jsou třeba rozhlasové stanice pro seniory. Zakotvení takovéto občanské iniciativy by měl na starosti nový zákon, který by musel vyřešit i způsob podpory takového vysílání.
Budoucnost ČTK a téma starých dobrých poplatků
Přesuňme se na opačnou stranu barikády, kde ODS představuje vizi na změnu největší tuzemské zpravodajské agentury ČTK. Vedení občanských demokratů je přesvědčeno, že by Česká tisková kancelář měla získávat příspěvky od státu na svou nezávislou novinářskou činnost. Jednou z možností je, že takové finanční injekce by do rozpočtu ČTK putovaly z koncesionářských poplatků. Připomeňme jen, že kancelář je zřízena zvláštním zákonem, v posledních letech ale vykázala nemalou ztrátu na svém hospodaření, která se mimo jiné dotkla zahraničních poboček redakce, když některé musely být kvůli neutěšené finanční situaci zrušeny. Přitom už v roce 1995 získala kancelář dotaci od státu na provoz svých zahraničních redakcí v řádu několika milionů.
ODS není v návrzích na změnu mediální legislativy žádným nováčkem. Už v minulých letech o sobě dala vědět, když v roce 2009 brojila proti systému koncesionářských poplatků, které chtěla nahradit příjmem ze státního rozpočtu. Koncesionářské poplatky jsou horkým tématem dlouhodobě. Jejich smyslu se se při zahájení kampaně věnovalo i nové politické hnutí ANO, které je přesvědčené, že s odvodem koncesionářských poplatků by plátcům mělo vzniknout právo na volbu členů veřejnoprávních rad. Aneb když už mají Češi za veřejnou mediální službu platit, ať mají i možnost zvolit si ty, kteří za vysílání odpovídají, a to nejlépe prostřednictvím internetu, prosazoval člen ANO Martin Komárek ještě před měsícem. Hnutí minulý týden zveřejnilo dlouho očekávaný program, který obsahuje již zmiňovanou strohou větu o odpolitizování mediálních rad. Způsob, jakým to bude provedeno, už ale nespecifikuje, a tak si možná na výměnu poslanců za koncesionáře při volbě radních ještě počkáme.
Licence za peníze
Hlavním mediálním tématem TOP 09 nejsou ani koncesionáři, ani mediální rady, ale licenční řízení. Bývalá vládní strana v programu pro nadcházející volby počítá s tím, že by mohlo dojít ke zpoplatnění licencí, které jsou udělovány soukromým provozovatelům rozhlasového a televizního vysílání. Dnes v rámci licenčního řízení stačí, aby žadatel prokázal, že oplývá finančním zázemím – řádně platí daně, není v úpadku nebo v likvidaci a nedluží na pojištění.
Vedle koncesionářských poplatků strany také často reflektují efektivitu fungování mediálních rad. Již zmínění občanští demokraté navrhují sloučit rady České televize a Českého rozhlasu v jednu. Přísná pravidla pro výběr členů pak slibuje Strana Zelených, konkrétnější je KDU-ČSL. „Zákon by měl být změněn tak, aby obsahoval konkrétní výčet respektovaných organizací, institucí a politických stran, které budou mít právo přímo nominovat své zástupce do mediálních rad. KDU-ČSL se inspiruje v Německu – členové by mohli být nominováni například parlamentními stranami, Svazem měst a obcí, odbory či Ekumenickou radou církví," přiblížil pro Mediainfo plány lidovců místopředseda Marian Jurečka.
Ať už zvítězí jakákoliv strana, automaticky to neznamená změnu v mediální krajině, kterou nyní politické subjekty proklamují, neboť zvlášť zásahy do médií a jejich (ne)závislosti musí zákonodárce provádět s bedlivou opatrností. Přece jen svoboda slova je základem právního státu.
