I v televizi se dějí zázraky. Jeden takový se uskutečnil před šedesáti pěti lety. Poprvé na celém světě byla tehdy přenášena v televizi mše, a to rovnou Štědrého dne, jenž je pro křesťany okamžikem příchodu Spasitele. Stalo se v Paříži dne 24. prosince 1948.
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Přenos pobožnosti z katedrály Notre-Dame, celebrované tehdy Emmanuelem Célestinem – kardinálem Suhardem, sledovaly nějaké tři milióny diváků na svých blikajících černo-bílých obrazovkách, připomíná liberálně-levicový večerník Le Monde v televizní příloze svého vánočního vydání.
Nyní je mše ve francouzské televizi vysílána každou neděli. Pořad, jenž dostal název „Le Jour du Seigneur“ (Den Spasitele, ve zkratce JDS) počínaje rokem 1954, se za ta léta již zabydlel v domácnostech. Dramaturgyně pořadu Laure Baudoinová z veřejnoprávní France 2 je na něj patřičně hrdá, když říká: „Jde o nejstarší pořad tohoto druhu na světě.“
Poslání je jasné, umožnit přístup k tomuto výjimečnému okamžiku i těm, kteří se ho z různých důvodů nemohou sami účastnit. Zaměření pořadu, jednoho z nejstarších vůbec i v dějinách francouzského televizního vysílání, je podle producenta, dominikánského bratra Philippe Jaillota, srozumitelné a spočívá především v přenosu „radosti víry“.
Nad kvalitou přenosu a různorodost dohlíží sbor složený ze všech hlavních konfesí. Samotný JDS zahrnující televizní mši tvoří nedílnou součást náboženského vysílání France 2 s názvem „Les Chemins de la foi“ (Cesty víry), které začíná již v 8. 30 hodin a končí v pravé poledne. V rámci tohoto bloku je dáván prostor nejen katolickému učení, ale rovnoměrně i buddhismu, islámu, judaismu, ortodoxním křesťanů, ale i křesťanům Východu a protestantům. Pro zdárný průběh celého bloku France 2 spolupracuje s Francouzskou radou po rozhlasové a televizní vysílání (CFRT).
Kdo nedělní vysílání sleduje?
Průměrný věk diváků JDS dosahuje věku 69 let, 78% publika je starší 65 let, z toho jsou dvě třetiny ženy. „Přímý přenos je delikátní úkol. Nesmíte se splést,“ usmívá se otec Christian Delorme, který uváděl televizní přenos během patnácti let od roku 1995 do 2010. Při té příležitost vzpomíná, jaké to jednou bylo, když se podílel na přímém přenosu z pařížské farnosti v Saint-Denis.„Generátor vypadl, elektřina došla, museli jsme přerušit mši,“ popisuje dramatický průběh.„Tehdy jsem přivolával ďábla!“ dodává vesele.
Každou neděli usedá před JDS na 700.000 diváků v průměru, jde o nárůst na 10, 5% od ledna do června roku 2013 ve srovnání s obdobím od září do prosince předešlého roku 2012. „Ještě v květnu 1995 ale sledovanost přesáhla dva milióny,“ připomíná smutně Otec Delorme.
Proměna počtu věřících postihuje i Francii, kde ovšem stále na prvním místě zůstávají katolíci, kteří podle různých výzkumů zaujímají stále přes 60% francouzské populace. Nárůst je cítit u islámu, jemuž dávají statistiky nějakých 8%.
Právě pro ostatní náboženství je neděle příležitostí, aby v pořadu Cest víry nabídla v médiích jiný obraz, než s jakým většinou média stereotypně pracují. „I když máme jenom třicet minut týdně, pořad nám to umožňuje pedagogický přenos o islámu. France 2 nám nabízí hodnověrnost a viditelnost,“ poznamenává Chems-eddine Hafíz, předseda asociace Vivre l´Islam (Žít islám), jenž má na starosti část věnovanou muslimskému vyznání.
Před deseti lety sledovalo pořad Cesty víry přibližně 560.000 diváků, což je ve výsledku nějakých 10, 6% trhu, připomíná Laure Baudoinová. Dnes hlásí pokles: v průměru pořad sleduje na 420.000 diváků, což tvoří 6, 3% trhu. Hlavní náplní je podle dramaturgyně kulturní poslání, a možnost „poznat jeden druhého“. „Jedním z našich poslání je propagace toho, jak dokázat ´žít společně´,“ dodává. Každou neděli dohlíží nad vysíláním vedení televize. Mimo jiné také proto, aby se vystříhalo polemik, provokací a subverze, jež by se mohly dotknout věřících.
Nová tvář JDS
Trend poklesu sledovanosti donutil veřejnoprávní televizi, aby konečně reagovala. Od 12. ledna letošního roku dostane JDS novou tvář: současnější, dynamičtější a intimnější, slibuje vedení. Součástí mají být i povedené komické kresby s názvem „Paroles de vitrail“ (Slova vitráže).
Ačkoliv si otec Delorme stýská, že společnost se v celku sekularizuje, mše patří ve Francii stále k významným společenským fenoménům. „Pro církev to stále zůstává výzvou, jak oživit víru a čelit individualismu. Zázraky se dějí…“ doufá otec Delorme, jenž se vždy aktivně podílel nejen na oživení víry, ale i na mezi-náboženském dialogu.
