Otevřený rozhovor s expertem na komunikaci Jindřichem Lackem o českých médiích ale i o tom, že co je ráno „hot“, je během dne přebito dalšími zprávami. „A taky nás zajímá spousta nepodstatných informací, což živí bulvární média,“ říká Jindřich Lacko.
Foto: Jindřich Lacko, Zdroj: Soukromý archiv J. Lacka
Pojďme rovnou k dnešním médiím. Komunikaci se věnujete prakticky celý svůj život, změnily se média (o čemž informují, jaké informace upřednostňují, jakým se naopak vyhýbají) … říká se, že kvalita mediálního obsahu je žalostná?
Myslím si, že si to dost ztěžujeme sami, našimi požadavky na on-line informace, vlastní netrpělivostí. A taky nás zajímá spousta nepodstatných informací, což živí bulvární média.
Přežívají podle Vás v médiích nějaké stereotypy?
To je snad jenom ve sportovních reportážích. Ale za těch 40 let se média mimořádně rozvinula.
Jak to myslíte … mají podle Vás šanci se dostat do hlavních (mainstreamových médií) seriózní informace, někdy se totiž zdá, že trend "zábavných zpráv" je neúprosný …?
Zpravodajsky ano. Ale v klasickém pojetí pozitivního informování ne. Tam vítězí hlad po inzerci.
Hodně se dnes diskutuje o tom, že veřejnost – konzumenti médií, by měly být kritičtější k mediálnímu obsahu … jak to vnímáte z pohledu odborníka na PR a komunikaci?
To máte jako v muzice. Kolik lidí chodí na operu, i když zpívá Elina Garanča. A kolik lidí přišlo na Strahov na koncert Honzy Nedvěda. O kritičnosti má každá vrstva populace své představy.
Dokáží klasická média (deníky, rádio/TV) konkurovat rychlým médiím jako je Facebook/Twitter?
Určitě. Mně se zdá, že na internetu informace strašně létají. Co je ráno „hot“, je během dne přebito dalšími zprávami. V klasických médiích si člověk může lépe vybírat.
Když už jsme u té možnosti volby, resp. alternativy, jakou roli mají podle vás veřejnoprávní média?
Informovat, komentovat, formovat názor a vzdělávat. Trošku mi to připomíná střední školu ☺.
Celý život se pohybujete na straně klientů a agentur, nechtěli byste si někdy mimochodem vyzkoušet roli novináře?
Na to bych si netroufl, mám o novinářích vysoké mínění.
Jako dlouholetý šéf pražského kurzu London school of PR – co se týče "rad" studentům … jak se za tu dobu změnily Vaše doporučení ve vztahu k budování dobrých media relations?
Dřív se kladl důraz na obsah informací, které novinář potřebuje pro svou práci. Předpokládali jsme, že je novinář nemá a rád si je převezme. Dnes se vztahy posunuly do osobní polohy. Informace si novinář umí sehnat sám, hledá spíš osobní vazby, důvěryhodné přátelství. V obou situacích ale musí vítězit pravdivost, respekt a serióznost.
Mimochodem dá se porovnat situace v rámci oboru komunikace kdysi a dnes … od kdy se vlastně budováním vztahů s médii věnujete?
V roce 1972 jsem pomáhal jako student v reklamní agentuře Rapid organizovat zájezd novinářů na tiskové středisko veletrhu v Brně. Jako pražská pobočka jsme organizovali jejich pražské pobyty. Práce to byla úžasná a potkal jsem mimořádně zajímavé novináře. Zjistil jsem, že se dozvím spoustu nových věcí a tak jsem u komunikace zůstal. Ale zpět k Vaší otázce, každá etapa měla své dobré a špatné stránky. V 70. letech se víc a líp psalo, na počátku 90. let se pořád faxovalo a dnes vládne internet, email, sociální média.
Profil:
Jindřich Lacko je nositelem ocenění za přínos oboru public relations. Hned po ukončení studia oboru zahraniční obchod na pražské VŠE nastopuil do reklamní agentury Rapid, v níž se věnoval tehdy prakticky neznámému oboru public relations. Po pěti letech praxe si doplnil vzdělání studiem reklamy na fakultě sociálních věd UK. Tři léta strávil jako tiskový tajemník českého ministerstva průmyslu, odkus přešel na federální ministerstvo zahraničního obchodu. V roce 1991 pomáhal otevřít pražskou pobočku mezinárodní sítě Burson-Marsteller, o rok později pak založil vlastní agenturu Pragma Communications. Později působil v agentuře GCI Praha, Hill Knowlton. Dnes působí jako nezávislý konzultant. Je ředitelem kurzu London School od Public Relations.
