Hranice mezi konspiračními teoriemi a validními informacemi bývá často tenká, proto není snadné je vždy odlišit. V českém prostředí se konspirátorům daří, protože je snazší přijmout jednoduše podanou informaci, než ji ověřovat či analyzovat.
Foto: Petr Hájek. Zdroj: Michal Šula / MAFRA /Profimedia.cz
Nejnovější konspirátorskou hvězdou mezi internetovými médii je „kontrarevoluční magazín“ Protiproud bývalého hradního vicekancléře Petra Hájka, který spravuje svůj portál s pomocí Parlamentních listů. Petr Hájek proslul svými poněkud vyhrocenými názory, i když kdyby nebýval mluvčím Hradu, sotva by se někdo o jeho postoje zajímal. Hájek coby silný kuřák například popírá škodlivost kouření, protože dle jeho slov „nikdo nikdy nedokázal a nedokáže, že je to kouření, které je tak škodlivé. Já významně pochybuji o zdravotním riziku kouření“.
Havel Satanem a Klaus apoštolem svobody
V knize Smrt v sametu, kterou Petr Hájek vydal ještě jako vicekancléř prezidenta Klause, píše, že zesnulý prezident Václav Havel „působil v Satanových službách a byl nástrojem lži a nenávisti“. Havel je dále v knize líčen coby „apoštol svobody a demokracie, jehož koncepce otevřeně směřovala k fašistickému korporativistickému státu”. Tak Hájek označuje občanskou společnost. Naopak bývalý prezident Václav Klaus je podle Hájkových slov „nástrojem pravdy a lásky“
Názorový kosmos Petra Hájka se samozřejmě odráží i v jeho novinářské práci. Co se ukrajinské krize týče, Hájek ve svých textech na toto palčivé téma píše a hovoří o „operaci Ukrajina“, kdy pučisté pod dozorem Evropské unie svrhli demokratického prezidenta, dokonce i s pomocí Karla Schwarzenberga. „Ukrajinská lež“, hlásá Hájek, je nám jako strava cpána ráno, odpoledne i večer. Podle Hájkových slov dostávali protestující z Majdanu 60 až 100 euro, aby dělali „křoví“ fašistickým bojůvkám, jejichž mecenáši na Západě si „honí trika“ a snaží se zničit Rusko.
Je třeba podotknout, že okolnosti, za nichž vznikla ukrajinská vláda, nebyly výlučně legitimní, a skutečnost, že pět ministrů v nové ukrajinské vládě jsou členové krajně pravicové strany Svoboda, která byla už v minulosti označena Světovým židovským kongresem (WJC) za neonacistickou a antisemitskou, je jistě závažná a nelze ji jen tak smést ze stolu. Nicméně Hájkovy výroky o tom, že Evropská unie platila demonstranty, aby na Majdanu „vířili prach“, se jeví jako naprosto nepodložené.
Homosexuálové jsou devianti
Hájek se stejně jako jeho redakční kolegové ostře vymezuje proti takzvanému homosexualismu, podobně jako bývalý prezident Václav Klaus. Hájek coby Klausův úřadující vicekancléř označil homosexuály pořádající jednou ročně karneval s názvem Prague Pride za „deviantní spoluobčany“ s odůvodněním, že „jde hlavně o to, aby veřejnost ztratila pokud možno co nejvíc citlivost na hodnoty, aby tyto věci pokládala za samozřejmé a normální“.
Tyto „hodnoty“ je podle něj třeba chápat v klasické patriarchální rodině a silném samostatném národě. Hájkovým zájmem je vést urputný boj proti Evropské unii, vybudování silného českého národa, který by nešpinili různí pravdoláskaři, homosexuálové, obhájci potratů a další „verbež“. Spásu národa bývalý Klausův vicekancléř až paranoidně hledá v roztahovačném Rusku proti zlému Západu. V tomto duchu ve spolupráci s autory naladěnými na stejnou strunu, jmenujme třeba předsedu Akce D.O.S.T. Michala Semína a „tvůrce seznamů“ Adama B. Bartoše, o němž bude záhy řeč, Hájek spravuje svůj internetový časopis, kde mají své důležité místo různé konspirační teorie. Jde pro představu o spiknutí osnovaná v Bildebergu a dalších tajných společnostech, ovládání české společnosti ilumináty, židozednáři a jinými traviči českého národa. Za „vytrvalé odhalování všemožných spiknutí“ získal časopis Protiproud od Českého klubu skeptiků Sisyfos ocenění Bludný balvan.
Exprezidentův oblíbenec
Dalším pozoruhodným zjevem, který na Protiproudu publikuje a nejen tam, je Adam B. Bartoš. Autor sám o sobě píše: „Pravdoláskařská média o mně píší, že nejsem novinář, ale ideolog, a když už novinář, pak ultrakonzervativní či bulvární novinář. Taky že jsem xenofob, fašista, konspirační teoretik, prý jeden z největších žijících českých antisemitů a ostuda české novinařiny.”
Bartoš na mediální scéně mimo jiné proslul svým bojem proti „havlistům“ a průběžně aktualizovaným seznamem pravdoláskářů, kde nalezneme úctyhodný počet 700 jmen osobností z české kultury, politiky, vědy i žurnalistiky. Není ale bez zajímavosti, že se na seznamu objeví také jména osobností, jež zrovna láskou k bývalému prezidentovi Václavu Havlovi neoplývají a vnímají jej spíše kriticky, třeba Jan Keller, Jan Čulík nebo bývalý Bartošův kolega konzervativec Roman Joch. Spíše to vypadá, že se na seznamu objeví každý, kdo se s Bartošem dostane do křížku, nehledě na jeho (ne)příchylnost vůči Václavu Havlovi.
Podobně jako Petr Hájek Bartoš chápe Evropskou unii jako jakýsi koncentrát zla, když například v souvislosti s krymskou krizí napsal: „Snad těm zavilým obhájcům EU otevře oči alespoň současné dění na Ukrajině, kde obrazy spokojených důchodců nemusejících ukazovat pas na hranici střídají obrazy lidí bestiálně zavražděných a umučených teroristickými skupinami zdrogovaných a krvelačných bojůvek podporovaných Evropskou unií…“ Když byl na pražském Hradě Václav Klaus, tak se tento novinářský euroskeptik těšil nemalé prezidentově úctě. Václava Klause, s nímž sdílí vypjatý euroskepticismus i náklonnost vůči Moskvě, Bartoš ve svých textech skutečně „šetří“, ba přímo adoruje.
Obřezaná republika
Skutečně na pováženou je Bartošův zuřivý antisemitismus, který na české mediální scéně nemá obdoby, nicméně se hojně objevuje v četných diskusních příspěvcích u řady zpravodajských a publicistických webů, které lze považovat za „konspirátorské“ – freeglobe, Zvědavec, Czech Free Press aj. Bartoš dokonce napsal knihu s výmluvným názvem Obřezaná republika, kde se můžeme dočíst, že první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk byl patrně židovského původu, a proto je nutné vnímat jeho kladný vztah k Židům a sionistům na základě této skutečnosti.
Bartoš ovšem považuje za Žida kdekoho, většinou se ale kategorie, kam Bartoš zařazuje své názorové a ideové oponenty, prolínají. Jde o havlisty, pravdoláskaře, židozednáře, ilumináty atp. Dokonce na svých facebookových stránkách, které souhrnně označil za „židovinu“ či „židovský vynález“, doporučuje svým stoupencům publikace typu Protokolů židovských mudrců nebo v roce 1940 vydané Pravé tváře židovstva, tedy tiskovin, které nemají žádnou informační hodnotu a jsou lživé.
Konspirační teorie a antisemitismus mají své styčné plochy, jak vysvětlit mnohovrstevnatou realitu jednoduchými symboly, což má pozoruhodnou odezvu v širokém, avšak nepříliš přemýšlivém publiku. Není třeba informace dohledávat, třídit je a analyzovat; nepřítel bývá čitelný a jasný od samého počátku, a boj proti němu bývá veden nepříliš férovým způsobem. Vnímám toto „konspirátorství“, které v českém novinářském prostředí zapustilo kořeny, za jisté nebezpečí, protože zkratkovitá řešení uvedená do praxe už v minulosti napáchala mnoho škod.
