Když deník The Guardian zveřejnil důkazy Edwarda Snowdena o tajném programu americké agentury NSA na sledování lidí na internetu, spustila se lavina. Přestože Guardian argumentuje svobodou tisku, mnozí jej kritizují za ohrožení britské bezpečnosti.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
V červnu 2013 se mladý IT analytik Edward Snowden rozhodl vyzradit přísně tajné informace o programu americké agentury NSA deníkům The Washington Post a The Guardian. Deníkům předal důkazy o tom, že NSA, podobně jako britská zpravodajská služba GCHQ, provozuje programy umožňující masový dohled nad komunikací uživatelů na internetu a po telefonu. Nejvíce diskutovaným programem byl bezesporu Prism. Pouze do něho americká vláda ročně investovala 20 milionů dolarů, aby si zajistila přístup k datům největších amerických technologických firem, jako je například Google, Apple, Microsoft či Facebook. Podle důkazů, které Snowden předložil, ale agenti sledovali také služby jako internetové bankovnictví či data z mobilních telefonů.
Zjištění, že soukromé společnosti takto úzce spolupracují se zpravodajskými agenturami, bylo naprosto šokující pro mnoho uživatelů internetu po celém světě. To bylo také jedním z důvodů, proč se britský list The Guardian rozhodl jako jediný ve své zemi celou kauzu zveřejnit. Krátce po té se na něj ovšem snesla vlna kritiky nejen ze stran ostatních britských médií, ale také od politiků a odborníků.
Napomáhání nepříteli
Z ostatních britských deníků se proti listu The Guardian asi nejostřeji vyhranil Daily Mail. Jeho komentátor Stephen Glover v jednom ze svých sloupků prohlásil, že Guardian zveřejněním kauzy Prism uvedl životy mnoha lidí v nebezpečí, čímž zašel tam, kam by se žádné noviny nikdy dostat neměly. Glover tak mimo jiné odkázal na prohlášení nového ředitele britské tajné služby MI5 Andrewa Parkera, který nařknul Guardian z napomáhání nepřátelům země a teroristům. Podle komentátora Douglese Murrayho ze stejného deníku ješitnost několika levicových redaktorů Guardianu ohrožuje nejen Británii, ale i její spojence. Murray navrhuje, aby se lidé, kteří chtějí zveřejňovat podobně citlivé informace, neptali na to, co získají uveřejněním dokumentu, ale co tím získá nepřítel. Podle Murrayho takto "promiskuitním" zveřejněním Snowdenových materiálů podali redaktoři Guardianu celému světu detailní informace o britských metodách shromažďování dat. Daily Mail zveřejnil kromě jiného také článek britského důstojníka Richarda Kempa, podle něhož může jen málokoho překvapit, že britská zpravodajská služba GCHQ v zájmu své země monitoruje všechny možné kanály, které by teroristé mohli využívat ke komunikaci. Kemp dodal, že uveřejnění 58 tisíc těchto tajných spisů a jejich zpřístupnění mocnostem jako Rusko nebo Čína je nejničivějším aktem vyzrazení v historii zpravodajských služeb.
Dobrý novinář umí být zticha
Středo-levicový deník The Independent se sice s publikováním tajných informací o NSA nekonfrontoval tak silně jako pravicový Daily Mail, přesto se ale rozhodl sám data nezveřejňovat. Deník píše, že v srpnu tohoto roku obdržel podrobné informace o aktivitách tajných služeb, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit britskou bezpečnost. List tehdy ke kauze vydal své stanovisko na titulní stránce, kde vysvětluje, že tajné informace v zájmu bezpečnosti země nezveřejní. Redaktor deníku Independent Chris Blackhurst se též odvolává na šéfa MI5 a apeluje na čtenáře, aby jeho varovná slova nebrali na lehkou váhu. "Kdo jsem, abych varování MI5 nevěřil?", ptá se. V jednom ze svých souvisejících úvodníků Independent cituje George Orwella, jenž prohlásil, že všichni novináři touží po vyslyšení, ale jen ti nejlepší vědí, kdy zůstat zticha.
Čin listu The Guardian odsoudili také politici včetně britského premiéra Davida Camerona či vicepremiéra Nicka Clegga. Britská vláda dokonce pod pohrůžkou soudu deník donutila k tomu, aby zničil všechny špionážní dokumenty agentury NSA, které měl tou dobou k dispozici. Deník tak učinil, jeho šéfredaktor Alan Rusbridger se ovšem následně nechal slyšet, že zničení dokumentů bylo, vzhledem k vyspělosti dnešních digitálních technologií, činem čistě symbolickým.
Bezpečnost, nebo svoboda?
The Guardian na výše uvedenou kritiku odpovídal zejména tím, že by svobodný tisk měl mít možnost informovat o takto vysoce důležitých společenských otázkách. Podle listu se britští politici tímto principem zatím ale neřídí. Guardian také stále vyzdvihuje nutnost veřejné debaty nad tím, jak v demokratické zemi vyvážit poměr mezi bezpečností, soukromím a volností. Deník považuje za úspěch, že britská vláda nakonec nutnost této debaty alespoň připustila.
Na základě tvrzení listu Daily Mail, že Guardian napomáhá nepřátelům země, se obviněný deník rozhodl vyhledat podporu mimo jiné u editorů různých světových médií. Odpovědi, které Guardian otiskl v jednom ze svých článků, jsou jednoznačně na jeho straně. Editoři deníků jako The New York Times, The Washingon Post, Der Spiegel, Le Monde, El País a dalších se v zásadě shodují, že v demokratické společnosti média musejí hrát roli hlídacích psů a zveřejňovat společensky významné informace i přes případná bezpečnostní rizika. Debatu o činnosti zpravodajských služeb a vztahu mezi bojem proti terorismu a osobní svobodou pak považují za nejen prospěšnou, ale hlavně nezbytnou. Editor španělského listu El País Javier Moreno ve své odpovědi vyzdvihuje práci Guardianu a trefně uzavírá otázku zveřejnění tajných informací. Podle něho totiž skutečné nebezpečí netkví v údajné nápomoci nepříteli, nýbrž v činech vlád a státních agentur, na které občané nemohou dohlédnout.
