Ve čtvrtek 18. září 2014 obyvatelé Skotska v historickém referendu hlasovali o nezávislosti na zbytku Spojeného království: při účasti 84 % oprávněných voličů se 55,3 % vyslovilo proti, zatímco 44,7 % nezávislost podpořilo. Jaký byl vliv britského tisku na tento výsledek?
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Demokratický deficit
Jediným listem, který kampaň za nezávislost Skotska podpořil, byl týdeník Sunday Herald. The Guardian, který se mediálnímu pokrytí skotského referenda intenzivně věnoval, psal o tom, že: „Skoti, kteří budou hlasovat pro nezávislost, nemají v médiích skoro žádnou reprezentaci.“ Tento „demokratický deficit“ si redakce deníku vysvětluje úpadkem lokálního tisku a stanic. Národní deníky s centrem v Londýně se proti nezávislosti stavěly od počátku, americký novinář John Nichols ale tvrdí, že „výjimečné bylo i opoziční naladění skotských deníků“. Atmosféra se vyhrotila hlavně poté, co průzkumy veřejného mínění začaly ukazovat, že zastánci nezávislosti jsou v těsném vedení. Většina médií pak zdůrazňovala, že nezávislost přinese ekonomickou katastrofu (proti čemuž se ohradil ale například i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz), démonizovala vůdce kampaně Alexe Salmonda a stoupence nezávislosti označovala za neplatiče daní a anarchisty. Podle skotského politického komentátora Iaina Macwhirtera bylo zpravodajství týkající se referenda „extrémně jednostranné“. Ano Skotsko – jak se oficiálně nazývala kampaň za nezávislost – tak muselo spoléhat spíše na komunikaci přes sociální sítě nebo armádu dobrovolníků.
Salmond, Hitler a roztržené duše
Asi nejvděčnějším tématem pro deníky, které se postavily proti nezávislosti severní části Velké Británie, byl Alex Salmond, dlouholetý skotský První ministr a lídr Skotské národní strany. The Telegraph srovnával Salmonda, jehož jedinou schopností je podle všeho „trhat unii a rozsévat sváry“, se zimbabwským diktátorem Robertem Mugabem, protože Skotsko přivede do „ekonomické katastrofy“. Dominic Lawson pro Daily Mail přirovnal Salmonda a jeho snahu o nezávislost dokonce k „hrozbě“ srovnatelné s Adolfem Hitlerem. Ve svém ostře nabroušeném sloupku napsal: „Separatističtí politici, kteří touží po tom stát se prezidentem nebo premiérem malých zemí, nutí své spoluobčany, aby si vybrali mezi identitami, které ale u nich mezitím splynuly v jednu.“ Pokud by se tedy Skotsko odtrhlo, žilo by mezi námi podle Lawsona mnoho „roztržených duší“. Skotskou národní stranu pak deník překřtil na „Skutečně zlobivou stranu“ (Seriously Nasty Party). Melanie Reidová z deníku The Times psala o „sobeckých Skotech, kteří si neuvědomují, jaké mají štěstí“, a otázce referenda se nevyhnul ani bulvární tisk: The Sun využil slogan za zachování unie Better Together (Raději spolu) jako titulek pro článek o princi Harrym a jeho bývalé přítelkyni Cressidě a Daily Mirror na titulní straně přímo vyzýval k tomu, aby voliči hlasovali proti nezávislosti a zachovali Británii skutečně Velkou. Co ale bylo na mediální kampani nejvíce zarážející, byl přístup veřejnoprávní BBC.
Propagandistická BBC
Problémy nastaly především poté, co se Alex Salmond na tiskové konferenci v Edinburghu střetl s redaktorem BBC Nickem Robinsonem. Po vydání zprávy, která naznačovala, že Salmond naprosto ignoroval Robinsonovu zásadní otázku ohledně měnové unie Skotska a Anglie (přestože Salmond na ni odpověděl vyčerpávajícím způsobem), dorazily do Ofcomu desítky stížností. A tím celá událost neskončila. Před budovou BBC v Glasgow se shromáždily tisíce lidí, kteří požadovali propuštění Robinsona a protestovali proti předpojatosti BBC v otázce referenda. Paul Mason z Kanálu 4 napsal: „Od Iráku jsem neviděl, že by BBC pracovala tak propagandisticky.“ Tuto skutečnost potvrzuje i profesor John Robertson z University of the West Scotland, který na toto téma vydal akademickou práci. Podle jeho zjištění BBC například pracovala s pochybnými zdroji informací a velmi tvrdě vedla rozhovory se zastánci nezávislosti, přičemž vůči jejím odpůrcům projevila spíše pasivní přístup. Není divu, že stoupenci kampaně Ano Skotsko se mohli cítit přístupem médií frustrováni.
Co je pro Skotsko nejlepší?
Jak již bylo zmíněno, jediným listem, který nezávislost otevřeně podpořil, byl skotský týdeník Sunday Herald. Podle redaktora Richarda Walkera byl důvod prostý: „Myslím, že většina našich autorů již dříve podporovala skotskou nezávislost a zbytek k tomuto názoru dospěl časem.“ On sám se podle svých slov řadí ke druhé skupině a říká, že mu poměrně dlouho trvalo, než pochopil, že nezávislost je pro jeho zemi nejlepším řešením. Walkerovi pak přišlo správné tyto postoje čtenářům otevřeně přiznat a objasnit je. Zároveň si však nemyslí, že by negativní postoj ostatních médií vůči nezávislosti byl nějakým spiknutím. Podle jeho názoru se deníky jednoduše rozhodly podpořit unii, zčásti proto, že taková nálada v Londýně převažovala. Jako velký nedostatek však spatřuje fakt, že o referendu informovali novináři, kteří se k problému, který se táhne již celé roky, dostali na poslední chvíli a nevyhnuli se tak chybám.
Boj nekončí
Řada důkazů ukazuje na to, že informace, které podávala britská média o skotském referendu za nezávislost, byly zaměřené proti kampani Ano Skotsko. Je možné, že tato nálada, kterou média před důležitým hlasováním nastolila, ovlivnila celou řadu skotských voličů. Jaký by byl osud Skotska v případě, kdy by zpravodajství bylo vyváženější, se už nikdy nedozvíme. Jisté je ale jedno – a na tom se všechna britská média shodnou – boj o Skotsko ještě zdaleka není u konce.
