Nový měsíčník navazuje svým názvem na tradici ze šedesátých let minulého století. Jeho start lze označit za nadějný.
Foto: Brno, 28.5.2014 – Hydepark Zelňák, debata Robert Čásenský (vpravo), Dalibor Balšínek. Zdroj: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia.cz.
Minulý týden se v trafikách objevilo první číslo nového měsíčníku Reportér, který založili někdejší redaktoři MF Dnes v čele s jejím bývalým šéfredaktorem Robertem Čásenským. Kromě něj tak kmenovou redakci Reportéra tvoří kvarteto zkušených novinářů: známý investigativec Jaroslav Kmenta, reportérka Adéla Dražanová, komentátor Michal Musil a exredaktor čtvrtečního Magazínu MF Dnes Tomáš Poláček.
Reportér poskytl prostor i několika sloupkařům, jedním z hlavních taháků prvního čísla měl být Karel Steigerwald. Jeho příspěvek mě ale upřímně řečeno poněkud zklamal – týkal se totiž slabomyslných výroků poslance Stanislava Humla obsahujících různé spiklenecké teorie. Steigerwaldova úvaha přichází s křížkem po funuse, své výroky totiž Huml uveřejnil na svém facebookovém profilu koncem srpna, Reportér se k nim tedy vrací s minimálně dvoutýdenním zpožděním a bez jakékoli přidané hodnoty.
Přátelé jásají, hnidopich hledá chyby
Jinak ale první číslo vyvolalo mezi mými facebookovými přáteli vlnu nadšení, největší nadšenci dokonce rozjeli akci „Vyfoť se se svým Reportérem“ a fotky umisťovali na své profily. O to víc jsem se na „svého“ Reportéra těšil a rovnou mohu předeslat, že zklamání se nekonalo, ačkoliv nějaké drobné výhrady k prvnímu číslu mám.
Například mě zaujal článek výzkumníka Jana Herzmanna, který je v perexu označen za „předního českého odborníka na průzkumy veřejného mínění“. Nicméně u tabulek a vůbec celého článku, ve kterém se snaží odhadnout šance politických stran během podzimních komunálních voleb, zapomněl uvést zdroj a hlavně velikost vzorku, na němž citované průzkumy prováděl. V článku je tak jako jediný zdroj uvedeno „podle aktuálního průzkumu, při kterém se pro účely mých analýz ptala agentura ppm factum“, ale o velikosti vzorku, který považuji za klíčový argument u jakéhokoli výzkumu, nepadne ani slovo.
Čtivé reportáže, slabší portréty
Následuje blok reportáží – takřka románově zpracovaná výpověď pravé ruky Radovana Krejčíře z pera Jaroslava Kmenty, Poláčkova reportáž z pasťáku v Králíkách (u které moc nechápu, proč práci na reportáži vydává autor za „čtyřdenní stáž“) a další Kmentův článek o někdejším sponzoringu ČSSD ze strany Babišova obchodního partnera. Reportáž Adély Dražanové z dříve ukrajinského Krymu v mých očích poněkud shazuje obrázek, před kterým pózuje hlavní hrdinka reportáže Káťa Čorná. Autorka v textu vydává Čornou za výtvarnici a doslova uvádí, že umění nerozumí, ale Kátiny obrázky si podle ní zasluhují výstavu. Pokud je Čorná autorkou zmíněného obrázku na titulní fotografii reportáže, pak umění sice také nerozumím, ale na výstavu bych určitě nešel ani já, ani oslovené okolí.
Fotoreportáž Davida Těšínského z celosvětového sjezdu hippies z Rainbow Family upoutá lehce voyerskými motivy, u kterých nezúčastněný čtenář pouze přemýšlí, jak mohli organizátoři dotyčnému povolit focení. Portrét spondylochirurga Jana Štulíka patří podle mě ke slabším článkům jinak výborného prvního čísla, stejně jako PR portrét polozapomenuté herečky Zuzany Martínkové. Zajímavý je naopak příspěvek kmenového autora serveru Motejlek.com Petra Skočdopole o pochybném prodeji firmy ICE z portfolia ČEZu. Ani náznaky ekonomického žargonu zážitek z článku neruší. Co mě naopak zklamalo, je profil firmy Louis Vuitton, kdy se po prvním odstavci, který líčí krušné začátky zakladatele firmy, k jeho příběhu autor už nevrátí a rozebírá tržby a stěhování pražské pobočky.
A kdo to všechno zaplatí?
Zajímavý a poučný je oproti tomu rozhovor Roberta Čásenského s majitelem firmy Koh-i-Noor Vlastislavem Břízou, je příjemné číst názory někoho, kdo ví, co chce. Následuje inzertní čtyřstrana, jež představuje asi hlavní zajímavost konceptu časopisu Reportér. Ten totiž svůj obchodní model postavil na exkluzivní spolupráci s vybranými partnery (těmi zveřejněnými jsou Česká spořitelna, Travel Service, Fincentrum a Lufthansa Group), kteří se zavázali odebrat jistý počet výtisků pro své VIP zákazníky.
Právě těmto VIP zákazníkům jsou určeny ony čtyři strany, jejichž obsah se bude lišit podle konkrétního zadavatele – jiný obsah na nich najdou klienti České spořitelny, jiný cestující s Travel Servicem a jiný čtenáři, kteří si svůj výtisk zakoupí na stáncích. Jde každopádně o inovativní přístup – partnerství s konkrétními firmami novinkou není, ale customizace obsahu pro konkrétní partnery ano a podle mě jde o výborný nápad, který se snad ukáže i býti funkčním.
Nebudu už rozebírat zbytek vcelku nadupaného čísla (o velmi otevřeném rozhovoru s Vladimírem 518 asi četli všichni), jen Reportérovi popřeju, aby podobně našlapaný obsah dokázal vygenerovat i do dalších čísel. A na závěr musím přiznat, že i přes pečlivé pročtení jsem našel pouze dvě chyby – špatně odražený odstavec a neztučněnou otázku v rozhovoru, ale žádný překlep! To v dnešní uspěchané době pokládám za důkaz poctivě odvedeného řemesla. Jen tak dál!
