Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár – pětice, pro kterou se v osnovách dějepisu ujalo označení Muži 28. října, se významně zasloužila o vznik Československa. Jak česká média referují o „otcích zakladatelích“ První republiky? Nejvíce se média zajímala o Aloise Rašína a Antonína Švehlu. Podívejte se na analýzu NEWTON Media, která zmapovala, jak média v uplynulých deseti letech prezentují obraz První republiky prostřednictvím těchto pěti významných person.
Každý z Mužů 28. října se za První republiky stal ministrem. Antonín Švehla se zapsal do dějin jako nejrespektovanější premiér, František Soukup jako dlouholetý předseda Senátu, Jiří Stříbrný jako mediální magnát. Vavro Šrobár po určitý čas na Slovensku disponoval bezmála diktátorskými pravomocemi a Alois Rašín se úspěšnou měnovou reformou možná postaral o to, že Češi nikdy nebudou ochotni vyměnit svou korunu za euro.
Jak česká média referují o Mužích 28. října
Mediální analýza se ze dvou hledisek podívala na to, jak česká média referují o Mužích 28. října. Prvním hlediskem byly příspěvky věnované jejich aktivnímu životu za Rakousko-Uherska, v říjnu 1918, za První republiky a v období počínaje Mnichovem. Druhým hlediskem pak byly politické funkce či s politikou propojené aktivity, které média u politiků zmiňovala nejčastěji.
Měřeno zájmem českých médií představuje nejvýznamnější osobnost z pětice sledovaných mužů Alois Rašín, a to navzdory skutečnosti, že zemřel jako první, již v únoru 1923, a ve srovnání s trojnásobným premiérem Antonínem Švehlou to dotáhl „jen“ na ministra financí. Aloise Rašína navíc média nejvíce uváděla i v každém ze sledovaných období, nejvýrazněji pak v období Rakousko-Uherska.
Infografika znázorňuje jaké role a atributy přiřazovala česká média pětici politiků. Zatímco Alois Rašín byl médii vnímán hlavně jako ministr a pak až Muž 28. října, Antonína Švehlu média uváděla častěji jako Muže 28. října než jako premiéra. Premiérské působení však rozhodně nezapadlo, Švehla je popisován jako konsensuální politik schopný sladit protichůdné zájmy koaličních stran a udržující dobré vztahy s prezidentem Masarykem. Nicméně ani osobní skromnost a morální integrita podle médií Švehlovi nebránila v rozdávání politických trafik.
Ostatní tři členy „Pětky“ pak média prezentovala zejména jako Muže 28. října a méně jim přisuzovala další role a atributy.
U Jiřího Stříbrného se média sice věnovala jeho působení za První republiky, soustředila se však také na nelichotivé aspekty jeho kariéry: korupční skandál v době působení ve funkci ministra železnic, falešné nařčení z šíření syfilidy, jeho revolverovou žurnalistiku v listech nakladatelství Tempo a na postupný přerod v nepříliš úspěšného lídra krajní pravice.
V případě Vavro Šrobára média výrazně upozadila jeho podíl na integraci Slovenska, jeho úlohu za Slovenského národního povstání i účast ve všech vládách let 1945–1950 a tedy i v době únorového převratu 1948. Podobně omezený historický obraz média vytvářejí také o Františku Soukupovi, dlouholetém předsedovi Senátu za sociální demokraty. Pokud by nebyl jmenován jako jeden z pěti Mužů 28. října, byla by jeho medializace velice omezená.
Podívejte se na přehled množství příspěvků o pětici politiků v různých historických obdobích od Rakousko-Uherska až po tzv. „druhý život“ politiků, který sledoval to, jak jejich odkaz pokračuje v podobě pomníků, názvů ulic, institucí, jako předmět vědeckého bádání, ve formě jim připisovaných citátů a ve vyjádřeních současných politiků, kteří se k nim hlásí.
Z mediálního obrazu Aloise Rašína a Antonína Švehly vyplývá jedno závěrečné poučení pro současné politiky. Chcete si zajistit trvalou stopu v historické paměti národa? Falešná skromnost stranou, neodmítejte pomníky, pojmenování ulic, zakládejte instituty a knihovny, vymýšlejte moudré citáty a motivujte své děti, aby pečovaly o váš „druhý život“. Každý čtvrtý příspěvek o Rašínovi a téměř každý třetí o Švehlovi spadal do této kategorie.
