Propojení velkých sdělovacích prostředků, byznysu a politiky ve Spojených státech není žádným tabuizovaným tématem. Do jaké míry se ale byznys a politika podílejí na produkci nejvlivnějších amerických médií?
Foto: Rupert Murdoch. Zdroj: Profimedia.cz
Ve Spojených státech koncem 19. století existoval asi nejsvobodnější tisk – svobodnější než kdekoliv v západním světě. Zakládaly se dělnické a zaměstnanecké tiskoviny a různé etnické skupiny vlastnily své noviny. Na svou dobu byl jejich obsah celkem radikální v tom smyslu, že závisel pouze na libovůli a potřebách kolektivních vlastníků. Ještě v 50. letech minulého století v USA existovalo 800 různých periodik, nicméně postupem času celá řada nezávislých tiskovin buďto zanikla, nebo byla koupena zástupcem byznysu. Nyní je situace taková, že de facto celý mediální trh v USA je ve vlastnictví nepříliš velkého počtu magnátů a oligarchů.
Všechna rozhlasová a televizní média a také téměř všechny tištěné sdělovací prostředky ve Spojených státech jsou v soukromých rukách. Přímé kontakty těchto médií s největšími obchodními společnostmi jsou poměrně extenzivní. Panuje domněnka, že tyto přímé styky mívají často negativní dopad na mediální produkci, jež tak často bývá předpojatá a mediálnímu recipientovi nepřináší vyvážené informace.
Masmédia fungují jako velké korporace
Na základě informací zveřejněných v respektované publikaci s názvem Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media se dozvídáme, že největší masmédia jsou řízena jako velké firmy, jejichž primárním zájmem je zisk. Proto je na ně možno nahlížet jako na korporace. Vzhledem k tomu, že většina zisků největších tiskovin pochází z inzerce, a nikoliv z prodeje výtisků a předplatného, podléhá jejich obsah politickému zaměření a ekonomickým potřebám významných inzerentů. Dotace velkých společností pro významná média mohou být spojeny se zájmy těchto firem, a to se rovněž projevuje na jejich produkci. V souvislosti s uvedenými informacemi lze tedy konstatovat, že tvorbu masmédií nezřídka určují velké zájmové skupiny, jež mají přesah do politické dvorany.
Murdochovo impérium
Asi nejvýmluvnějším případem propojení médií s byznysem a politikou v dnešních Státech je existence mediálního impéria, které vlastní australský magnát Rupert Murdoch. Jeho mediální království přesahuje hranice Spojených států a zahrnuje 175 novinových titulů, 100 kabelových kanálů, 40 televizních stanic, 9 satelitních televizních sítí atd. Murdoch vlastní také oblíbenou televizní stanici Fox News, která je v současnosti dostupná více než 97 milionům amerických domácností. Není žádným tajemstvím, že Fox News otevřeně propaguje konzervativní hodnoty a je politicky a názorově blízká americkým republikánům. Kritikové této stanici vyčítají zaujatost jak ve zpravodajství a reportážích, tak v komentářích a „memorandech“; často i vyložené fabrikace, přestože její motto zní: „férové a vyvážené zpravodajství“. V průběhu prezidentských voleb Fox News vyloženě straní republikánským kandidátům a nezřídka vysloveně špiní kandidáty Demokratické strany. To potvrzují i někteří z bývalých zaměstnanců této televizní stanice třeba v dokumentárním snímku Outfoxed. Jeden z bývalých zaměstnanců Fox News kupříkladu uvedl, že byl svými nadřízenými ve vysílání nucen protlačovat názory republikánských politiků, a dokonce mu bylo přímo nadiktováno, co má říkat o bývalém americkém prezidentovi Ronaldu Reaganovi. Stanice však toto a další nařčení veřejně popřela s tvrzením, že jde o lži. Zakladatel konkurenční televizní stanice CNN Ted Turner označil produkci Fox News za „oblbující a propagandistickou“ a její popularitu přirovnal k nárůstu moci Adolfa Hitlera v Německu 30. let.
Není tomu tak dlouho, kdy Rupert Murdoch odkoupil významný mezinárodní deník Wall Street Journal (WSJ), jehož redakční činnost se zaměřuje hlavně na zprávy z obchodní, finanční a ekonomické sféry. WSJ je v USA na prvním místě, co se týče nákladu. Denně je na prodej přes 2.4 milionu výtisků. Ekonomické zaměření listu se dlouhodobě projevuje v článcích prosazujících ekonomiku volného trhu tak, jak ji pojímal guru neoliberální ekonomiky Milton Friedman. Ve Velké Británii by se WSJ ohledně ekonomické orientace dal přirovnat k listu Economist. Z vyřčeného vyplývá, že politická orientace redakční rady WSJ je blízká Republikánské straně. Nicméně radadlouhodobě podporuje otevřenou imigrační politiku v rámci imigrační reformy, staví se za práva přistěhovalců a jejich socializaci v americké společnosti, což se s obecnou agendou Republikánské strany příliš neslučuje. Někteří z bývalých reportérů listu uvedli, že od doby, co jej zakoupil Rupert Murdoch, forma a náplň zpráv, potažmo celého zpravodajství, nabyly kritičtější pohled na politiky z Demokratické strany. Kritické hlasy rovněž soudí, že v názorové rubrice deníku dostávají pravidelně prostor vědci, kteří popírají existenci globálního oteplování s tím, že redakce opakovaně odmítla publikovat postoje jejich názorových oponentů.
Alternativy existují
Jak už bylo výše napsáno, ve Spojených státech má svoboda tisku a slova dlouhodobou tradici, proto zde vedle obřích „kamenných“ médií vznikla řada sdělovacích prostředků, jež nepodléhají omezením popsaným v uvedené publikaci Manufactoring Consent: The Political Economy of the Mass Media. Tato média se vymezují jako neziskové organizace, které jsou finančně podporovány individuálními osobami a granty různých nadací. Neakceptují žádné finanční příspěvky od korporací, neprovozují reklamní činnost ani nepobírají žádnou vládní podporu. Filosofie těchto médií stojí na nezávislé produkci, jež má být zaručena právě těmito pravidly. Tvorba zahrnuje zpravodajství, komentáře, analýzy, reportáže; a soustředí se na sociální témata, ekologii, ekonomické problémy či kritiku mainstreamových médií.
K těmto sdělovacím prostředkům patří kupříkladu rozhlasová a televizní stanice Democracy Now!, kde působí investigativní žurnalisté a nositelé různých novinářských cen Amy Goodmanová a Juan Gonzales. Dále lze do této kategorie zařadit globální zpravodajskou síť The Real News Network, jejímž mottem je „provádět nezávislou a nekompromisní novinařinu“ prostřednictvím internetového vysílání.
Někteří z uznávaných žurnalistů, kteří dříve pracovali pro mainstreamová média a kteří byli nespokojeni se svou prací, zakládají nové nezávislé zdroje informací. Mezi takové novináře patří Glenn Greenwald, jenž jako první publikoval odtajněné materiály týkající se odposlechů Národní bezpečnostní agentury (NSA), které mu přeposlal Edward Snowden. Zveřejnění odposlechů spustilo skandál globálních rozměrů. Greenwald poté, co ohlásil ukončení své kariéry v listu Guardian, spolu se svými kolegy založil mediální podnik s názvem First Look Media. Důvodem ke spuštění tohoto projektu je podle Greenwalda a jeho kolegů „rostoucí obava o svobodu tisku ve Spojených státech a po celém světě“. Ale to už je zcela jiné téma.
