Přední česká periodika o izraelsko-palestinském konfliktu informují vesměs jednostranně – preferují spíš izraelský pohled na celý spor.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Jestliže si uvědomíme, že jde o jeden z nejzásadnějších světových konfliktů, jenž trvá celá desetiletí a má vliv přesahující blízkovýchodní region, pozornost tuzemských médií není, jak se zdá, v tomto případě adekvátní. Zatímco se předlistopadová totalitní média věnovala ožehavému tématu blízkovýchodního konfliktu s nadsázkou obden, nyní tomu tak již není. Můžeme se o tom přesvědčit nahlédnutím do archivu České televize, kde je řada předlistopadových zpráv a reportáží, které sice vyloženě straní Palestincům, nicméně zpravodajové a reportéři tehdy často čerpali informace z respektovaných informačních zdrojů, jakými jsou třeba Reuters, AP nebo L’Humanité. Pro informační vyváženost je však na místě konstatovat, že předlistopadová média shovívavě hodnotila, ba přehlížela násilné aktivity palestinských radikálů.
Dvojaký přístup k tématu
Doopravdy důležitý je fakt, že postoj normalizačních médií šel ruku v ruce s oficiálními postoji československé vlády vůči aktérům dění na Blízkém východě. Ta již nedlouho po vzniku Izraele začala tento stát intenzivně démonizovat, ačkoliv nedlouho předtím dodávkami zbraní významně přispěla k jeho založení. ČSSR společně s drtivým konsensem členských států na půdě OSN dokonce v roce 1988 uznala vyhlášení Státu Palestina, tedy krok, který Izrael sám z geografických důvodů odmítl.
Se změnou režimu v Československu a zákonitě i změnou jeho politické orientace – a to jednoznačně ve prospěch Izraele – se pohled českých médií vůči diskutované kauze otočil o 180 stupňů. Proto můžeme konstatovat, že nehledě na proklamovanou objektivitu, do níž se tuzemské sdělovací prostředky tak rády halí, je izraelsko-palestinský konflikt v české kotlině spíše vnímám jako spor oběti a pachatele, přičemž se obé často zaměňuje.
Jestliže vyjdeme z faktu, že většina českých tiskovin, jako třeba Lidové noviny, jsou pravicově orientovány, a deník Právo je naopak orientován levicově, měli bychom o dění na Blízkém východě získat vyvážené informace. Realita je ale od teoretických úvah poněkud vzdálená. Reflexe blízkovýchodní otázky většinou českých periodik je vesměs jednostranná, hlavně pokud jde o Lidové noviny. Co se týče zpracování samotného tématu, tyto listy kladou značný důraz na události, které zobrazují násilné akty, jež jsou tragické, a soustředí se na utrpení jednotlivců. Dále – masové akce všeho druhu přitahují pozornost čtenářů jako magnet, ať již máme na mysli demonstrace, nepokoje, výtržnosti nebo „nejlépe“ válečné střety, aniž by je spojoval nějaký rámec.
Proto je obecnou slabinou českých tiskovin nedostatečná snaha vytvořit pro tento konflikt jednotící rámec a pravidelně o blízkovýchodním sváru informovat z této pozice, třeba na základě rezolucí OSN, zpráv a dokumentů Amnesty International či Human Rights Watch. Jedná se o respektované instituce, není proto zapotřebí se obávat ideologické nevyváženosti. Nejde o pouhou regionální záležitost, ale o problém, který má globální rozměry.
Víme, že politika Spojených států je primární součástí blízkovýchodního konfliktu, a to už od 70. let. Bílý dům tudíž nehraje druhé housle, roli přihlížejícího, nebo dokonce smírčího soudce, jak se opakovaně můžeme dozvědět při četbě Práva a Lidových novin. Naopak – jde o klíčového spojence jedné strany sporu: Izraele. Klíčová je rovněž vojenská a ekonomická podpora Washingtonu, kterou Tel-Aviv inkasuje a která činí 3 miliardy dolarů ročně.
Toto stanovisko můžeme opět doložit desítkami rezolucí OSN odsuzujícími řadu izraelských zásahů proti Palestincům, které byly vzápětí vetovány v Radě bezpečnosti OSN Spojenými státy. V OSN je nástin řešení blízkovýchodní otázky de facto na stole, nicméně je zmrazen americkými vety.
Český mediální mainstream ovšem řadu obdobných informací, jež jsou pro pochopení konfliktu důležité, přehlíží, či často ignoruje. V Lidových novinách je Izrael většinou jako „jediná demokracie na Blízkém východě“ považován za oběť Palestinců a na jejich stránkách jsou publikovány výhradně články k Palestincům kritické. Právo je v této otázce poněkud opatrnější. Tiskne i texty kritizující Izrael a jeho postoje k Palestincům. Ale i v těchto novinách mívají „přednost“ často izraelské oběti před daleko početnějšími palestinskými oběťmi.
V analýze zkoumající mediální obraz blízkovýchodního sporu se můžeme podrobně dočíst o tom, jakým způsobem o konfliktu informují česká média včetně Lidových novin a Práva. „Shrneme-li všechna zjištění z analytické části, vyplyne nám, že médii je tento konflikt prezentován jako konflikt dvou nerovných aktérů, kdy proti sobě stojí izraelská armáda a palestinští civilisté, konflikt, kdy dochází pouze k lokálnímu ohrožení, konflikt, kde se bojuje o symbolickou podstatu věci, ne hmatatelnou. Média dále zobrazují konfrontaci, kde je obětí především Palestina, ačkoliv teroristické útoky jsou mnohem častěji prováděny z její strany.“
Z výše uvedeného textu tedy vyplývá, že oběť sice trpí, ale je původcem většího násilí, konflikt není tak vážný, jak by se na první pohled zdálo, a má lokální charakter.
Kritické hlasy z Izraele
Porovnáme-li pokrytí blízkovýchodní kauzy Lidovými novinami a Právem s nejstarším izraelským deníkem Haaretz, který by bylo v našem prostředí možné přirovnat k MF DNES, zjistíme, jak kriticky se vůči izraelské okupaci vyjadřují někteří jeho dopisovatelé.
Korespondentka listu Haaretz Amira Hassová vedle dalších izraelských novinářů a akademiků pravidelně píše o demolicích palestinských domů izraelskými buldozery – o izraelských uzavírkách palestinských osad, ničení palestinských olivovníků izraelskými osadníky atd. Ač jde v tomto liberálním periodiku o výrazný, ale prozatím marginální hlas; je dostatečně vyvážen texty silně konfrontujícími politiku militantních palestinských hnutí a informujícími o palestinských útocích na Izraelce.
Řada izraelských či židovských osobností viní především izraelskou okupaci, jíž považují za příčinu neustálého koloběhu násilí a utrpení na obou stranách. Podle nich je nutné ukončit izraelskou okupaci palestinských území ve shodě s mezinárodním konsenzem a na základě rezolucí OSN. Na podobné hlasy na stránkách Práva a už vůbec ne Lidových novin těžko narazíme.
Hovoříme přitom o paradoxním postoji, když si uvědomíme, že nejstarší izraelský deník dokáže kritičtěji zohlednit tamní události než emočně nezasažená česká média, včetně levicového Práva. Izraelský deník Haaretz se ocitá v mnohem nesnesitelnější situaci proto, že je jeho země jedním z účastníků blízkovýchodního patu, a přesto dokáže být informačně bohatší než přední české sdělovací prostředky.
