Tchaj-wan, kde se velmi cení svoboda projevu, žije v obavě z nadvlády Číny nad jeho médii.
Foto: Sun Moon Lake, Taiwan, Zdroj: Profimedia.cz
Televizní soutěž o nejkrásnější nohy? Zábavní show, kde si děvčata směňují šaty, kabelky, boty a bižuterii? Zpravodajství o tom, kde koupit nejlepší hovězí nudle? Na Tchaj-wanu nic neobvyklého.
Tchajwanská média jsou často označována za jedna z nejsvobodnějších v Asii. Absence mediálních zákonů a regulace po zrušení stanného práva, které na Tchaj-wanu zavedl Čankajšek a které trvalo téměř 40 let, vedla k jejich ohromnému boomu. Situace se pak příliš nezměnila ani v dalších letech. Tchaj-wan, jehož populace je pouze dvakrát početnější než ta česká, měl podle zprávy Media Agency Association v roce 2010 kolem 550 v čínštině vydávaných časopisů a více než 350 deníků. Na ostrově je navíc možné sledovat více než stovku televizních kanálů včetně nejméně tuctu teleshoppingových, pěti buddhistických a osmi s nonstop zpravodajstvím. Tvrdá konkurence však vedla k úpadku v kvalitě novinářského povolání a k větší agresivitě a senzacechtivosti médií.
Ignorace zahraničních událostí
V centru pozornosti jsou kromě vztahů s Čínou (média se v zásadě dělí na skupinu modrých podporujících Kuomintang a zachování status quo a zelených volajících po vyhlášení nezávislosti), místní celebrity, krimi zprávy a novinky z oblasti gastronomie. Další výraznou charakteristikou zpravodajství na Tchaj-wanu je, že téměř úplně ignoruje dění ve světě. Domácí dění tak získává ohromný prostor a vzhledem k rozloze Tchaj-wanu je jasné, že se do zpráv dostane skutečně téměř vše, ať už jde o představení stánku s nejlepšími čajovými vejci nebo hádku mezi bezdomovci.
Občasné zahraniční zprávy navíc často provázejí "kiksy". Příkladem může být reportáž televize CtiTV o smrti Margaret Thatcherové, která byla doplněna obrazovým materiálem s britskou královnou Alžbětou II.
Do sebe zahleděnost pěstovaná médii už je sama o sobě zarážející, ovšem o to víc na Tchaj-wanu, který si Čína stále nárokuje jako svou provincii a jehož přežití jako de facto státu závisí z velké části na mezinárodní podpoře. Deník Taipei Times ve svém editorialu z května tohoto roku uvedl, že Tchaj-wan, který je dlouhodobě vyloučen z mezinárodního společenství a roky neúspěšně žádá o přijetí do OSN, postupně ztratil zájem o dění ve světě, což se projevuje i místní neznalostí mezinárodních záležitostí.Podle průzkumu King Car Education Foundation pouze 65% studentů středních a vysokých škol ví, co je to WHO, a jen polovina umí odpovědět na otázku, co má OPEC společného s ropou.
Král rýžových krekrů a strach z čínské nadvlády
Přestože kritika médií na Tchaj-wanu roste, místní si velmi zakládají na jejich nezávislosti a na svobodě projevu. Proto se také letos zvedla vlna protestů poté, co se ukázalo, že nejbohatší Tchajwanec – pro-čínsky orientovaný miliardář Tsai Eng-Meng – se snaží rozšířit svůj mediální vliv. Král rýžových krekrů, jehož bohatství je odhadované na 10,6 miliard dolarů, se začal o mediální byznys zajímat poměrně nedávno. V roce 2008 koupil mediální skupinu China Times Group, zahrnující jeden z největších místních deníků, dvě televizní stanice a několik dalších publikací. Letos chtěl potom Tsai získat tchajwanská tištěná média od hongkongské Next Media Group, která mimo jiné vydává druhý nejprodávanější tchajwanský deník Apple Daily(obdoba českého Blesku). Po protestech veřejnosti i části médií se ale transakce nakonec neuskutečnila.
Tsai byl kritizován nejen kvůli tomu, že by mimo jiné ovládal polovinu trhu tištěného zpravodajství, ale zejména kvůli svým údajným praktikám prosazujícím jeho ekonomické a ideologické cíle. Obavy panovaly ohledně toho, že by už lidé neměli kam utéct před advertorialy a skrytou reklamou na nové příchutě sušenek a bonbonů, ale zejména kvůli Tsaiově pro-čínské orientaci. V minulosti totiž jasně řekl, že znovusjednocení Číny a Tchaj-wanu je nevyhnutelné a že doufá, že se ho dožije. Asi tak ani nepřekvapí, že loni byl jeho deník China Times pokutován za to, že přijal peníze od čínské vlády a tisknul články na její objednávku.
Poslední pokus Tsaie o ovládnutí větší části mediálního trhu sice nebyl dotažen do konce, ovšem obava z čínské nadvlády žije v části společnosti dál. I tchajwanská vláda si uvědomuje jistá rizika. Proto také na žádost Číny, aby jí bylo uděleno povolení pro vysílání celostátní televize CCTV na Tchaj-wanu, odpověděla, že takové povolení může být uděleno pouze při zaručení reciprocity. Představa, že si na pevninské Číně svírané cenzurou budete moci pustit tchajwanské zpravodajství, přitom zní skutečně bláznivě.
