Chodíte na facebook i o dovolené? Máte pocit, že bez něj o něco přicházíte? Pak čtěte dál…
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
„Neblahé tušení, že tam NĚCO je. Touha po tom, aby tam NĚCO bylo. Sebevražedné sklony, když tam NIC není.“ Tato slova trefně vystihují, oč zde kráčí. Je to strach z toho být „odpojen“, obava, že, když nebudete pořád na facebooku, něco Vám unikne. Anglicky se tomu říká “Fear of missing out” (FOMO). Odvíjí se od tendence uživatele namlouvat si, že kdyby byl na síti pořád a vše viděl a věděl, byl by jeho život plnější, rozhodování správnější a sociální spojení a interakce intenzivnější.
Do jisté míry za to může charakter facebooku samého, neboť zahlcuje uživatele množstvím povrchních a krátkých podnětů. Jinými slovy: zavalí jej banalitami, které, pokud jsou konzumovány v nestřídmém množství, u osobnostně slabšího jedince vyvolají závislost. Člověk si za to ale může i sám. Na sociálních sítích má totiž dojem, že na rozdíl od fyzických podnětů se jimi můžeme přesytit bez následků. Vždyť po facebooku se přece netloustne. Navíc, aktivity ve fyzickém světě obvykle vyžadují úsilí a čas, kdežto zde je vše na dosah kliku a krom toho na to není třeba čekat. Stačí se nalogovat.
Když už člověk na facebooku je, někdy se neubrání tomu, aby se s ostatními uživateli nesrovnával. Fakt, že profil v kyberprostoru a živá bytost „tam venku“ jsou dvě různé věci, zde jde stranou stejně jako skutečnost, že na facebook lidé obvykle dávají jen světlé momenty své existence, jejichž vypovídací hodnota je přinejmenším zavádějící. Srovnávání se s ostatními rovněž vede k přesměrování pozornosti na okolí místo sebe. Ve výsledku si pak uživatelé tvoří co nejlepší profily a vedou tím s ostatními facebookáři nesmyslný chrtí závod o to, kdo bude víc “cool”, a podprahově si tak mezi sebou své obavy o sobě samých, a tím i své FOMO, posilují.
Pravda, kdyby člověk byl sám se sebou spokojen, nebylo by ani FOMO. Ve hře jsou ale i další faktory. Lidská mysl má své limity. Je schopna pojmout jen určitý objem informací, potřebuje je cíleně selektovat a mít možnost je dostatečně prožít a vstřebat prostřednictvím integrovaného myšlení. Jinými slovy: potřebuje čas a klid. Přelétavost sociálních sítí jí nesvědčí. Facebook je však založen na opaku. Na nepřehlednosti, zahlcování a ignoraci potřeb uživatele a jeho lidské podstaty. Místo, aby byla tato technologie rozšířením našeho života, je osou (Či snad facebookovou “timeline”?), na niž se snažíme naše životy násilně namotat. Vytvoří jednou někdo sociální sít založenou na opačném přístupu, v němž se člověku vychází vstříc? Já bych se na takový facebook s lidskou tváří přihlásil rád…
