Debaty lídrů politických stran v přímém televizním přenosu mají v zemi pod Alpami tradici trvající déle než čtyři desetiletí. Strany přistupují ke konfrontacím v záři reflektorů s plnou vážností.
Foto:Frank Stronach, Zdroj: ČTK/AP/Hans Punz
Neexistuje totiž efektivnější způsob jak oslovit během krátké doby statisíce potencionálních (a mnohdy nerozhodnutých) voličů. V souvislosti s právě proběhlými parlamentními volbami připravila veřejnoprávní stanice ORF spolu se soukromoprávními konkurenty PULS 4 a ATV dosud nebývalou porci diskusí. Alespoň jednu z nich sledovala více než polovina z 6,4 milionu oprávněných voličů.
Šance pro menší strany
Rekordní počet celkem dvaceti jedna televizních duelů vytvářel předpoklady k tomu, aby střední a menší strany vystoupily z dlouhého stínu dvou tradičně nejsilnějších politických subjektů – sociálních demokratů a lidovců. V minulosti se totiž často stávalo, že se média v posledních týdnech před volbami příliš koncentrovala na přetahovanou o kancléře a ostatní aktéři boje o přízeň voličů zůstali poněkud v pozadí. Televizní vystoupení lídrů stran napomohla Zeleným a Svobodným k dobrým výsledkům. Zeleným dokonce natolik, že obdrželi rekordní počet hlasů. Jejich jednička Eva Glawischnigová působila připraveně. Ba co víc. Soupeře zaskočila „zdravou" agresivitou i schopností stočit diskusi na potírání korupce – hlavní profilující téma Zelených. Lídr Svobodných, kontroverzní Heinz-Christian Strache, nabídl divákům dvojí tvář; jednou ostře pranýřoval přehmaty vlády, jindy zase působil jako umírněný vůdce nejsilnější opoziční strany.
Neřízená střela v přímém přenosu
Ne všichni však dokázali účast v televizi proměnit ve výhodu. Zcela vyhořel mezinárodně úspěšný podnikatel a nováček na politickém kolbišti Frank Stronach. Měl potenciál získat desetinu hlasů, nakonec musel vzít za vděk necelými 6 %. Zpočátku působil Stronachův nekonformní způsob televizního vystupování sympaticky. Připomínal neřízenou střelu a tím posiloval vlastní protestní image. Po jisté době mu ale tento styl uškodil. Konkrétních odpovědí na otázky moderátorky bylo poskromnu, často na ně vůbec neodpověděl a místo toho začal hovořit o jiném tématu. Na konkurenty útočil osobními invektivami, čas od času prokázal neznalost nejen rakouské historie, ale také programu vlastní strany. Stronach působil dojmem sebestředného, arogantního muže, jenž nesnese kritiku a nedokáže či nechce naslouchat tomu druhému. Většinu potencionálních voličů tím odradil; převedl tak sebedestrukci v přímém přenosu.
