Mediální legislativa evropského střihu se v Srbsku prosadila spolu se snahami země o vstup do Evropské unie. Zavádění těchto liberálních opatření ale vázne a novináři se musejí denně potýkat s celou řadou problémů, které jsou unijnímu prostředí na hony vzdálené. Není proto divu, že investigativní a kvalitní žurnalistika je na ústupu a tištěným médiím dominují bulvární plátky.
Foto: srbské noviny. Zdroj: Profimedia.cz
Rozmanitost pochybné kvality
Podle registru srbské vlády v zemi vychází dvacet deníků. Celkový počet tištěných periodik dokonce přesahuje pět set. To je na stát s pouhými sedmi miliony obyvatel více než dost. Ostatně na rozmanitost informačních zdrojů si nemohou stěžovat ani Srbové, ani renomované mezinárodní organizace jako Reportéři bez hranic nebo Freedom House. Jejich kvalitu ale značně ovlivňuje specifické srbské prostředí. Mediální scéna je značně politizovaná, což společně s často nejasnou vlastnickou strukturou dává vládě velký prostor pro „manévrování“. To potvrzuje i zpráva vládního Protikorupčního výboru, podle nějž v zemi plně nezávislá média prakticky neexistují. Všudypřítomná korupce a špatná ekonomická situace prakticky všech deníků je nutí uzavírat neformální dohody s velkými firmami, které jsou přímo napojené na politickou elitu země. Ti, kteří se podřídí vládním požadavkům, mají přežití zaručené díky nepřímé finanční podpoře nebo privilegovanému přístupu k informacím. Ti ostatní živoří na hranici vlastní existence bez jakékoliv naděje na zlepšení nebo společenské uznání. Zastrašování novinářů mafií i politiky, jejich fyzické napadání, které již ve třech zatím neobjasněných případech skončilo vraždou, nejsou výjimečným jevem.
Jednou a dost
Blic (což v překladu znamená Blesk) je podle údajů z roku 2010 nejčtenějším deníkem v zemi (14% podíl na trhu). Byl založen v roce 1996 rakouskou společností a dnes patří mediálnímu gigantu, švýcarsko-německé společnosti Ringier-Axel Springel. Jedná se svým způsobem o netypický bulvární plátek. Sekce zabývající se kulturou, celebritami a jejich skandály je sice rozsáhlejší, než bývá zvykem u běžného tisku, nicméně zpravodajství z domova i ze světa je kvalitní a relativně obsáhlé. V minulosti se Blic dokonce angažoval proti autoritativnímu režimu Slobodana Miloševiće. Když v zemi v letech 1996 a 1997 probíhaly masivní protirežimní protesty po komunálních volbách, žádné ze státem kontrolovaných médií se o situaci nezmínilo. Jediný Blic sebral odvahu a začal denně podávat informace o těchto vnitropoliticky významných událostech. Když ale vláda dala najevo, že tento přístup může ukončit existenci deníku, Blic zařadil zpátečku a proti vládě už nenapsal ani jedno křivé slovo. To vedlo k odchodu více než tří desítek novinářů a čtenost Blicu rapidně poklesla. Pokus o větší angažovanost se nevyplatil, a Blic se vrátil ke „kulturní“ tematice.
Státní tabloid
Druhým nejčtenějším deníkem jsou Vecernje novosti (Večerní zprávy) s 9% podílem na trhu. Byly založeny již v roce 1953 a vcelku věrně sloužily potřebám komunistického režimu. Až do roku 1986. Tehdy Novosti jako jediné médium otiskly tak zvané Memorandum SANU (Srbské akademie věd), v němž skupina intelektuálů předložila návrh na zásadní, velkosrbskou, reorganizaci multietnické Jugoslávie. Logicky pak po rozpadu federace následovala bezmezná loajalita Novostí Miloševićovi a jeho nacionalistické, konzervativní politice. Dnes je deník řazen do kategorie bulvár (anglicky tabloid) a patří společnosti Novosti AD, která je do velké míry ovládána přímo srbskou vládou.
A zase bulvár…
V pořadí třetím nejčtenějším deníkem je Kurir se 7% zásahem, který i svou grafickou úpravou s obrovskými titulky a skandálními fotkami na první stránce i uvnitř, jasně dává najevo, čím je: bulvárem par excellence. Patří slovinskému fotbalistovi Alexandarovi Rodićovi a žádné větší ambice než maximalizaci prodeje, a tudíž i zisku, pravděpodobně nemá. Stejnou politiku prosazuje i Alo!, další klasický bulvár, který si denně kupuje přes 5 % čtenářů. Ten patří již zmíněné Ringier-Axel Springel, která také vydává deník 24 Sata (24 hodin): ten je dostupný zdarma v prostředcích hromadné dopravy ve všech větších městech.
Kam vítr, tam plášť
Jedny z nejstarších novin v zemi, Politiku, která má tradici od roku 1904, si denně koupí 3 % čtenářů. Deník, který na počátku 20. století přinesl do Srbska evropské mediální standardy, se za vlády Josipa Broze Tita stal platformou pro propagaci politiky národní fronty a komunistické strany. Slobodan Milošević zas stránky Politiky využíval pro svou nacionalisticky štvavou propagandu. Provládní pozice zastává Politika i po pádu jeho autoritativního režimu. Dnes deník patří z jedné části německé společnosti WAZ media group a z té druhé, samozřejmě nepřímo, srbské vládě. Deník, který je díky své dlouhé historii považován za velmi seriózní, je tak spíše chameleonem, který dokáže měnit barvu společně s dominující politickou reprezentací. O jeho nezávislosti nemohla a nemůže být řeč.
V Srbsku tedy zvítězil bulvár. Snaha o investigativní žurnalistiku se nejčtenějším deníkům v minulosti nevyplatila, a tak od ní ustoupily prakticky úplně. To si dobře uvědomují i srbští čtenáři. Ti pak raději rovnou sáhnou po zábavném, lehkém čtení. Celkové mediální prostředí nezlepšuje ani přítomnost zahraničních investorů, kterým více než o společenské „poslání“ a šíření svobody slova jde především o maximalizaci zisku. Tato situace srbské vládě plně vyhovuje a není proto v jejím zájmu, aby ji ze své iniciativy jakkoliv měnila.
