Úctou k tzv. "autoritám" nikdy moc neoplývala. "Říkám, co si myslím," potvrdila v rozhovoru pro Mediainfo.cz ředitelka NextFinance Markéta Šichtařová.
Foto: Markéta Šichařová, Zdroj: Tomáš Nosil
Mnoho novinářů vás považuje za "nekorunovanou" královnu ekonomických analytiků – souhlasila byste s tím?
Jak jste na to probůh přišli…? Já nevím. Nepřemýšlím nad tím.
Dobrá, tak jinak … přináší "mediální" sláva i nějaké "benefity" – nebo je to pro vás přítěž?
Půl napůl. Když mi neodbytný novinář volá v osm hodin večer v době, kdy jsem na dovolené, a nechce si nechat vysvětlit, že opravdu, ale opravdu nemám ponětí, co se právě teď v tom našem českém rybníčku děje, je to přítěž. Když někam telefonuju, začnu se sáhodlouze představovat a vysvětlovat, co mám na srdci, a druhá strana mě v půli věty přeruší se slovy, že to přeci dávno ví a že můžeme s klidem přejít k věci, je to celkem pohodlné.
Při Vašich vystoupeních jste přirozená, často i náročné věci dokážete jednoduše a srozumitelně vysvětlit … Je to přirozená vlastnost, nebo jste se to musela učit?
Vždy si představuji, že danou věc vysvětluji své malé dcerce. A chci, aby ji pochopila – byť je ještě na základní škole. Když ji pochopí, je to správně vysvětleno.
Ne každý odborník to ale umí. Jak mimochodem vnímají vaši mediální "popularitu" kolegové – ekonomové?
Neptám se jich. Tudíž nemám ponětí. Hádám, že je jim to asi upřímně jedno…?
Mediální přízni se těšíte již od dob vašeho působení ve Volksbank – nyní máte svou vlastní společnost. Za ty roky, zažila jste moment, kdy Vás novináři "pořádně naštvali", resp. řešila jste někdy konflikt s nějakým médiem?
Dvakrát. Ještě za dob Volksbank. Jednou mi redaktor položil otázku na inflaci na Slovensku a pak mou odpověď stříhnul k reportáži o České republice. Což byla ještě docela legrace, protože jsem z toho jen vyšla jako dokonalý truhlík. Horší to ale bylo v tom druhém případě, mimochodem šlo sice o jiného reportéra, ale stejné médium. Mou větu, která byla formulována podmíněně („Kdyby se stalo to a to, znamenalo by to tohle a tohle…“), stříhnul jako větu oznamovací. Což bylo naprosto nesmyslné a taky z toho vypadla hrozba/výhrůžka trestním oznámením na mě. Ani jsem se moc nedivila – tak, jak to bylo odvysíláno, to vskutku nedávalo smysl. Dodnes nevím, zda to ten člověk udělal schválně nebo z hlouposti.
Máte svoje "redaktory – oblíbence,“ se kterými ráda spolupracujete? Případně máte i nějaký novinářský "black list," tedy seznam reportérů, kterým se raději vyhýbáte?
Black list nemám. Ten trouba, který tak hloupě stříhnul a významově pozměnil mé vyjádření, už totiž v médiích nepracuje. Jinak je samozřejmě pár týpků, kteří jsou lidsky milí, takže mám vždy tak nějak společensky radost, že je zase slyším.
Při Vašich vystoupeních působíte suverénně, bojovala jste v minulosti s trémou? Prozradíte svůj recept?
Děkuji za kompliment – nicméně ono to asi bude tím, že jsem zrovínka úctou k takzvaným autoritám nikdy moc neoplývala. A tak mi bylo tak trochu jedno, co si o mě tyhle rádoby autority myslí. Tudíž říkám, co si myslím.
Je nějaké ekonomické téma, na které byste si tzv.. "netroufla" – případně jsou témata, které se pravidelně opakují… a novináři je vždy znovu a znovu "objevují"?
Paradoxně nejvíc mi vadí témata neekonomická. Jednou jsem se jedné slečně na otázku, ve které porodnici se narodilo mé první dítě, prořekla, že v žádné, že doma. To jsem netušila, co to vyvolá za mediální smršť. Od té doby, jakmile se objeví někde téma přirozených porodů, všichni chodí za mnou. Takže ekonomka komentuje přirozené porody! Hrůza. Nejdřív mi to hodně vadilo a byla jsem dost neochotná o tom mluvit, zdálo se mi to jako moc osobní téma a nechápala jsem, proč bych měla svoje soukromí vytahovat na veřejnost. Pak se můj přístup pomalu začal měnit. Mnoho žen – a kupodivu i mužů (!) – mi psalo, jak jim pomohlo, že jsem se veřejně svěřila se svými zkušenostmi, že některé věci ohledně přirozeného porodu a přirozeného mateřství cítí stejně, jako já, ale kvůli tlaku okolí neměli odvahu své představy uskutečnit. A že tím, že jsem některé věci veřejně pojmenovala, jsem jim tu odvahu dodala. Tehdy jsem si uvědomila, že mám možnost udělat dobrý skutek. Sice obětuji část svého soukromí, ale zase mohu šířit osvětu.
Nedá se mi nezeptat i na něco odlehčeného … prozradíte, prosím, nějakou "veselou historku z natáčení"?
Už celkem dávno – tuším tak před deseti lety – jsem byla pozvána do jednadvacítky na České televizi a proti mně seděl tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Šlo o jakési zvyšování daní – už nevím přesně. Když mě zvali, varovala jsem je, že mám za sebou těžký den a jsem hodně ospalá, ať raději zavolají někomu jinému, ale přemluvili mě. Otázka střídala otázku, já se nějak rozlítila, že zvýšení daní není dobrý nápad, a nakonec se Sobotka rozhovořil na své poměry poměrně plamenně a nebyl k zastavení. A já mrkla na odpočítávání času a řekla jsem si: „Ha, sláva, zbývá už jen asi půl minuty, to už to dokončí za mě, pak už bude klid a já si mohu v taxíku zdřímnout…“ A pak mám krátký výpadek. Usnula jsem v přímém přenosu. A najednou mě probudí paní Drtinová: „Takže co vy na to, paní Šichtařová?“ A já otevřela oči a netušila jsem, která bije. Tak jsem prohlásila: „No, já bych s tím souhlasila jenom částečně.“ A rozjela se znělka. Druhý den v práci mě recepční zdravila: „Tedy paní Šichtařová, vy máte ale odvahu, vy jste s ním souhlasila jenom částečně!“ Bohužel dodnes nevím, s čím jsem to částečně souhlasila.
Máte ve vztahu k médiím a mediální komunikaci nějaký "nesplněný sen"?
Mám být upřímná? Nic ekonomického to není. Ovšem nejsem si jistá, jestli nebudete tak trochu pochybovat o mém mentálním zdraví. Chystám totiž něco, co nemá s ekonomií zbla společného. A byla bych ráda, kdyby se k tomu povedla udělat osvěta. 1. října totiž vydávám lifestylovou kuchařku Citlivá kuchyně. Ovšem není to žádná „obyčejná kuchařka“, kterých jsou stovky. Jde o to, že jsme jednoho dne zjistili, že mé děti a manžel musí držet enormně striktní bezlepkovou, bezmléčnou, bezvaječnou a spoustu další bez-bez dietu. A já zjistila, že odpovídající kuchařky chybí, každá řeší jen italskou kuchyni, hubnutí, českou kuchyni a nevím co ještě. Ale v podstatě žádná neřeší to, co pálí snad každého: Totiž že doba je na zbláznění. Že řada lidí mívá ze stresu žaludek na vodě nebo je „pálí žáha“. Že řada lidí má navrch třeba ještě kombinovanou potravinou alergii či dokonce bezlepkovou dietu a klasický způsob úpravy jídel jim nedělá dobře. A tak jsem – a to říkám s jistou dávkou hrdosti – přetavila do českých podmínek to, co v anglosaských zemích je již poměrně známé, totiž vaření bez chemie, bez nejčastějších alergenů a bezlepkově. Nejprve jsem si to chtěla nechat pro sebe, respektive pro svou rodinu. Ale lidé, kteří to viděli, mne přesvědčili, že o tom prý musím napsat i veřejně… a tak se stalo. Říkám si: Kdekdo přispívá na nějakou charitu, na lékaře bez hranic a podobně. Bez záruky, kde se pomoc rozkrade, a zda se dostane do cíle. Tak já tedy svou charitu udělám jinak. Cíleně. Ztrapním se – ale kdyby to byť jednomu člověku pomohlo, je to skvělé. A to už se mimochodem podařilo. Protože už paní recenzentce, která hned podle návodů začala vařit, se zdraví zlepšilo. Tak takhle se „bavím“, když nepíšu ekonomické analýzy.
Profil:
Markéta Šichtařová je ředitelka společnosti Next Finance, kterou založila v roce 2004. Do společnosti přišla po úspěšném působení v bankovnictví (vedoucí týmu finančních analytiků, ale byla i aktivním členem výboru pro řízení aktiv a pasiv banky ALCO). Celkový počet jejích článků a citací v médiích přesáhl za posledních deset let číslo 10 000. V letech 2006 a 2007 byla Markéta Šichtařová krom jiného i vedoucí týmu ekonomických poradců ministra financí. Markéta Šichtařová vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a má všechny úrovně makléřských zkoušek udělovaných Komisí pro cenné papíry včetně obchodování s finančními deriváty.
