Když jsem byla menší, vadil mi film Za trnkovým keřem. Z celé série pro děti mi přišel nejslabší (nebyli tam psi v nesnázích ani pytláci), ale především mě mrzelo, že si nemůžu nic vyříkat za trnkovým keřem. V blízkém okolí nikde nerostl. Ve chvíli, kdy sleduji napjatou situaci v České televizi, napadá mě, že nejsem jediná, kdo by potřeboval trnkový keř. Otázkou je, jestli by se za něj všichni vešli.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Stock.xchng
Shodou okolností jsem se před časem dostala na Rozpravy o českých médiích pořádané Fakultou sociálních věd, kde se rozebíralo zpravodajství České televize, či spíše jak by mělo veřejnoprávní zpravodajství vypadat. Mezi panelisty byl vyučující z IKSŽ Milan Šmíd, který dlouhá léta pracoval v České televizi, a měl zajišťovat akademický vhled do celé debaty. Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů, se naopak pokoušel nastínit, jak by vše mělo vypadat z pohledu etiky a práva. Za Českou televizi na diskuzi mluvil Jiří Závozda z Rady České televize. Poslední diskutující byla Pavlína Kvapilová, jež ještě nedávno spravovala oddělení Nová média v České televizi. Celou debatu moderovala Alice Němcová- Tejkalová. Publikum bylo tvořeno studenty, vyučujícími a z části i bývalými zaměstnanci České televize.
Po lehkém úvodu, kdy si panelisté kladli otázky mezi sebou, se zhruba v polovině diskuze přiostřilo. Ke slovu se dostalo publikum a znát o sobě dali hlavně bývalí redaktoři. Asi není třeba tlumočit jejich dotazy slovo od slova, občas ani nešlo o dotazy, ale spíš o jakési zpovědi (zastala jsem se toho a toho a můj pracovní poměr byl ukončen) následované dovětkem, jak se to bude řešit. Nejsem přílišným zastáncem České televize, z mého pohledu neplní funkci veřejnoprávního média, protože se příliš snaží o sledovanost, na úkor pořadů pro menšiny. Na druhé straně Události České televize a přesněji i kanál ČT24 podle mě plní svoji funkci obstojně. V českém mediálním prostředí pro mě jsou zprávy České televize tím nejprofesionálnějším zpravodajstvím. Což je ovšem asi i tím, že do zákulisí nevidím.
Když chybí zpětná vazba
Hlavní výtky, které diskutující často opakovali, se týkaly absence zpětné vazby a obměňování starších pracovníků za elévy. Tento trend je patrný všeobecně ve společnosti, a firmy rády vymění zkušeného pracovníka za mladšího, protože nemá tak vysoké požadavky na plat a často je i názorově flexibilní. Je to smutné, bohužel se s tím dá obtížně bojovat. Druhá věc je, že Česká televize spustila kanál ČT24, a jak jsem slyšela od jedné zaměstnankyně Událostí ČT, v té době vzniklo neskutečné množství pracovních míst, a proto i stážisté bez zkušeností měli možnost dostat se před kameru, případně i moderovat celé pořady. Ovšem absence zpětné vazby je vážný problém.
Bývalí zaměstnanci v publiku si stěžovali, že často celá léta neslyšeli kritiku na svoji práci. V případě Daniely Drtinové prý nepadla žádná výtka téměř dva roky, což je zvláštní. I když Daniela Drtinová je velice zkušená a erudovaná moderátorka, pořád jí je možné pár věcí vytknout. Popravdě netuším, jak to chodí v České televizi a ani do jejího fungování příliš netoužím proniknout, na druhé straně vím, jak zpětná vazba může pracovníky motivovat. Sama jsem několikrát opustila pracovní pozici kvůli nedostatečnému „backgroundu“. Když nevíte, co je třeba zlepšit, neuděláte to. Dřívější pracovníci z ČT pak přidávali své zkušenosti s neexistujícími debatami s vedením, které celé Kavčí hory dovedly až do nynější nepříjemné situace. To je další paradox, kritizováno je jen zpravodajství České televize, ale na pranýř se dostává celá veřejnoprávní instituce.
Z ČT nikdo nepřišel. Proč?
Trochu smutné je, že si celou diskuzi nemohl vyslechnout někdo ze zpravodajství České televize, například Michal Kubal, jenž měl původně zpravodajství České televize reprezentovat. Poté, co týden před diskuzí svoji účast odmítl, redakce nenašla nikoho, kdo by jej nahradil. Českou televizi, přesněji její zpravodajství, tak ve výsledku hájil jenom Jiří Závozda, který coby člen Rady neměl tolik zákulisních informací, nebo je nechtěl přiznat. Teoretický základ na úvod nastínil Milan Šmíd, čímž vyčerpal své příspěvky a po zbytek diskuze mlčel. Měnil se pouze výraz v jeho tváři ze zděšeného, po nevrlý. Zbývající panelisté Pavlína Kvapilová a Adam Černý si notovali s publikem, že diskuze je potřebná, stejně jako oprášení etického kodexu.
Ve výsledku se tak na debatě zopakovaly všechny médii už mnohokrát omleté výtky na adresu České televize, některé dotazy byly vhodně volené, jiné méně, vše však vyznělo do prázdna. Celá situace by se měla začít řešit až 11. prosince, kdy budou Radě České televize předloženy výsledky šetření komise, jíž sestavil pro tento účel ředitel Petr Dvořák. Vzhledem k tomu, že z pětičlenné komise již odešli Dana Schimdt a Michal Šobr, budou mít zbývající členové – Barbora Osvaldová (předsedkyně Etické komise Syndikátu novinářů), Rob Cameron (zpravodaj BBC) a Jaromír Volek (sociolog médií) – asi plné ruce práce. Navíc se proslýchá, že Daniela Drtinová už dopředu všechny členy komise označila za podjaté a jdoucí na ruku řediteli Dvořákovi, a proto si sestavuje vlastní vyšetřovací tým.
Na začátku celé aféry byl „jenom“ odchod Daniely Drtinové z Událostí komentáře. Tento původně osobní spor, jak to hodnotí dosud spokojení pracovníci České televize, nakonec přerostl v celostátní propírání špinavého prádla. Přitom by stačilo si to vyříkat za trnkovým keřem.
