Jsme mladí, dynamicky se rozvíjející jedinci, … kteří jednoho dne všichni umřou. Smrt je téma, které jednou zasáhne všechny oblasti naší existence. Sociální sítě nebudou výjimkou.
Foto: ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Stojí za to si ukázat, jak je téma smrti a sociálních sítí široké a co vše v něm bude časem zasluhovat zvýšenou pozornost. Ano, zvýšenou. S tím, jak bude uživatelská základna sociálních sítí stárnout, bude totiž téma nabírat na významu, například i kvůli prostému faktu, že jednoho dne počet neaktivních účtů zesnulých uživatelů převáží sumu těch aktivních a provozovatelé na to budou muset reagovat.
Posmrtný život účtu (nejen) na facebooku
Osud našeho účtu na sociální síti může po naší smrti nabrat několik trajektorií. Pro provozovatele je jednoduché zjistit, kdo se na síť přihlásil, ale je těžké již uhlídat, kdo už mezi námi není a nikdy se znovu nenaloguje. Řada účtů proto jednoduše „spí“ a systém si toho nevšimne, případně je po jisté době neaktivity automaticky smaže. Toto téma jej ale nemusí příliš znepokojovat. Provozovatelé sociálních sítí si totiž mohou infrastrukturně dovolit navždy uchovávat profily a data mrtvých uživatelů. V porovnání s objemem dat od nových duší představují zanedbatelné paměťové břemeno.
Pokud se o vás a vaši „digitální pozůstalost“ budou rodinní příslušníci a přátelé zajímat, může být váš profil smazán na jejich popud. Také z něj ale může vzniknout památka na vaši osobu, kterou budou pozůstalí nadále opečovávat, případně si z něj pro osobní potřebu stáhnou jeho obsah jako fotografie či videa. Budoucnost ukáže, zda a nakolik do hry vstoupí i tzv. „právo být zapomenut“, kdy se například s ohledem na riziko kriminálního zneužití váš profil a vše kolem něj smaže a zahladí. Mezi poněkud morbidní alternativy pak patří možnost „žít dál on-line“ v podobě umělou inteligencí obhospodařovaného profilu, kde se na základě dostupných dat vytvoří vaše posmrtné elektronické alter ego, které se bude snažit chovat jako vy a podle toho také dávat statusy a tweetovat. První pokusy o takovou službu se již ve světě objevily.
Setkání se smrtí na sociálních sítích
I jako životem kypící uživatelé se v mnoha podobách na sociálních sítích setkáváme se smrtí. Zprávy o smrti našich blízkých či slavných osobností mění náš pohled na smrt, truchlení a vyjadřování soustrasti. Nejde přitom jen o doménu individuálních uživatelů. Ať už jde o výročí 11. září, videa z teroristických poprav či sestřel letu MH17 nad Ukrajinou, kondolence přes sociální sítě cestují i přes oficiální účty států a vlád. Provozovatelé sociálních sítí jsou nuceni se k tomu postavit čelem a klást si otázku, jaký obsah týkající se smrti je ještě snesitelný a dle čeho to hodnotit. Dle zpravodajské hodnoty? Grafičnosti či závadnosti obsahu?
Jednotlivých podtémat o smrti na sociálních sítích je celá řada. Třeba čelení tzv. duchům, tj. účtům zesnulých uživatelů, kteří jsou živým lidem nabízeni jako potenciální přátelé či osoby vhodné ke sledování. Není to jen problém nastavení systému, ale i osobního rozhodnutí. Jakožto člověk zabývající se Blízkým východem s tím mám osobní zkušenost. Minimálně v jednom případě jsem si ducha odstraňoval z „following“ na svém Twitter listu o Sýrii. Daný novinář totiž kdesi na syrské ulici našel smrt a v jeho feedu tak už nemělo nikdy nic přibýt.
Smrt na sociálních sítích nemusí být vždy jen o vlastním skonu. Může jít i o téma umírání, ať už v podobě živého tweetování dojmů z boje s nemocí od smrtelně nemocného pacienta či kupříkladu sdělování osobních poznatků a dojmů ze zápasu doktora se smrtelnými nemocemi kdesi v Africe. Morbidním tématem par excelence je zde pak sebevražda. Trochu překvapivě nemusí jít jen o akt v původním slova smyslu, ale i o likvidaci pověsti skrze rozšíření kompromitujících informací skrze sociální sítě.
Není úniku
S tím, jak budeme stárnout a odcházet, bude toto vše časem relevantní pro každého z nás. Dokonce i pro ty, kdo na sociální síti nikdy nebyli. Historické a slavné osobnosti již dnes někdy dostávají posmrtně svůj profil, který je zásluhou fanoušků doslova „jako živý“. Hlavně si dejme pozor, ať téma smrti na sociálních sítích pro nás není předčasně aktuální. Termín „selfie crash“ v článku o ženě, která si na mobil pořídila svoji selfie pár vteřin před tím, než z nepozornosti zemřela při autonehodě, je tragickou připomínkou, že digitální svět není tím primárním místem, kde se rozhoduje odvěká otázka, zda být, či nebýt…
