Většina lidí si obecně války automaticky spojuje s násilím. Přesto je jejich mediální připomínání mezi diváky stále populární. Důkazem toho je i projekt České televize „1914–1918 Válka, která změnila svět“ a projekt Českého rozhlasu „Před 100 lety, život za 1. světové“.
Foto: francouzští vojáci v zákopu v sektoru Steinbach. Zdroj: Profimedia.cz
Letos tomu bylo sto let, kdy začala první světová válka. Jak deklarovala Česká televize: válka, která změnila svět. Česká média věnovala tomuto výročí neobvykle velký prostor. Veřejnoprávní Česká televize připravila speciální program, který během několika měsíců mapuje na televizních obrazovkách vše, co s prvním světovým válečným konfliktem souvisí. „K tématu první světové války Česká televize ještě nikdy nenabídla tak komplexní vysílání jako nyní. Usilovali jsme o pestrost a obsahovou plnost, aby si každý divák v programu našel to, co jej zaujme. Sami jsme dokonce natočili dva několikadílné dokumentární cykly. První, nazvaný Naše Velká válka, chronologicky sleduje vývoj celého válečného konfliktu, druhý nabízí zase pohled zcela jiný, vrací se k válce skrz vzpomínky samotných vojáků a jejich rodin,“ poznamenal programový ředitel Milan Fridrich. Projekt má kromě celkem obsáhlé programové skladby i vlastní webové stránky, kde je možné zpětně pouštět vybrané pořady.
Český rozhlas také připravil speciální webové stránky, kde jsou momenty první světové války v unikátních audio záznamech, které se dochovaly v archivu Českého rozhlasu. „Jsou na nich vzpomínky slavných Čechů, kteří bojovali na frontách nebo žili ve válkou postiženém zázemí. Tak jak se vyvíjely události před 100 lety, budou na webu postupně přibývat příběhy vojáků, legionářů a dalších lidí postižených tzv. Velkou válkou a vzpomínky jejich potomků,“ píše se na zmiňovaném webu. Ten je velmi zajímavě koncipovaný, a o to větší škoda je, že se o něm téměř neví.
Proč jsou pro média výročí válečných konfliktů tak zajímavá? Mediální teoretik Denis McQuail říká, že tzv. západní média mají ráda události, které v sobě obsahují osobní akce, a ráda také personalizují abstraktní témata, aby je přiblížila publiku. Válečná tematika v médiích zaujme spoustu diváků, jedná-li se navíc o dobře propagovaný projekt, úspěch je zaručen.
Národní hrdost
Bezesporu jedním z nejdůležitějších aspektů připomínání válek je neustálé budování národní identity. Poslání veřejnoprávních médií je v tomto směru příznačnější než u soukromých, neboť ze zákona mají povinnost rozvíjet kulturní identitu obyvatel ČR. V tomto ohledu tak podporují vytváření společnosti jako celku. Výzkum Sociologické ústavu AV ČR o národní hrdosti českých občanů prokázal, že 88 % Čechů pociťuje hrdost právě v souvislosti s historií. Jde-li potom o dějinný akt zlomový a vítězný, je ona hrdost o to větší.
Osobní příběh
Nejlépe se dějiny vykládají na osobním příběhu, který diváka tzv. vtáhne do děje a lépe se s ním ztotožní. Toho se letos držely i veřejnoprávní rozhlas a televize. Rozhlas vytvořil speciální kategorii nazvanou „příběhy“, kde je na několika desítkách velmi zajímavých vyprávění detailně přiblížena doba první světové války. Tento způsob prezentace osobní roviny války je velmi zdařilý, byť s malým dosahem na lidi, protože o něm skoro nikdo neví. Proti tomu Česká televize zařadila osobní příběhy do celkové koncepce projektu. Způsob prezentace je i více interaktivní, když vybízí diváka k tomu, aby pátral s ČT po příbězích „našich předků z první světové války“ pro dokumentární cyklus Raport o Velké válce.
Opakování matka moudrosti
Čím více příspěvků na téma válka bude, tím více se podobným konfliktům do budoucna vyvarujeme. I tak by se dala přeformulovat strategie, kterou obě média veřejné služby k výročí zvolila. Rozhlas i televize přichystaly smršť emocí, příběhů a novinek. Jejich úloha tak postoupila do dalšího stupně, a to připomínkového: to se stalo, to se nestalo, to se mohlo stát, to se nemohlo stát. Pro diváka či posluchače je to zajímavý úkaz, který bude pokračovat v roce 2018, kdy si budeme připomínat pro změnu sté výročí konce první světové války a vznik Československa.
