Oslavy k šedesátému výročí České televize trvaly poměrně dlouho. Jejich vrcholem byla mše za média.
Foto: Bohoslužba za sdělovací prostředky k 60. výročí vysílání Československé televize, Zdroj: ČTK/Zbyněk Stanislav
Nikdo asi nezpochybňuje, že šedesáté výročí veřejnoprávní televize si zasluhuje důstojnou oslavu a že mše tento úkol dozajista plní. Na druhé straně existují jisté pochybnosti, zda se Česká televize tímto aktem oficiálně nepřihlásila ke křesťanství a zda se tím neotočila zády ke všem ostatním náboženstvím.
Zřejmě nejvíc nevole vyvolala mše mezi příznivci Občanského sdružení ateistů, kteří České televizi vyčítali, že jako platící diváci se musí dívat na náboženský akt. Hodně argumentů této asociace je nemístných, neboť duchovní v nich připodobňují k pedofilům a zlodějům, rovněž vyjadřují přání, aby příště Česká televize přijala požehnání ateistické. Na druhé straně vyvstaly i otázky, proč Česká televize nepožádala o požehnání též protestanty, Židy, buddhisty či muslimy?
Odpověď je nasnadě v České republice žije necelý milion křesťanů, tím pádem má naše ateistická společnost k tomuto náboženství nejblíže. Na druhé straně se nesmí opomíjet ani ostatní náboženství. Česká televize jako veřejnoprávní sdělovací prostředek má ze zákona dáno, že bude vytvářet a šířit programy a poskytovat vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti (zákon o České televizi 483/1991 Sb. §2 (2)c)).
V praxi to ovšem vypadá jinak. Česká televize si sepsala vlastní kodex a do něj vložila i bod o programové skladbě odpovídající rozvrstvení náboženství ve společnosti (článek 7.2 Etického kodexu ČT). Díky tomuto bodu jsou tedy náboženské programy České televize na měsíc listopad následující: Bohoslužba 1. Neděle adventní z kostela Církve československé husitské, Křesťanský magazín, Sváteční slovo a Uchem jehly. Všechny tyto pořady ovšem informují pouze o křesťanství a ostatní náboženství evidentně neexistují, neboť nemají v Česku dostatek věřících, proto jsou upozaděna.
Muslimové v Sanitce
Ačkoli možná tak upozaděna nejsou. O islámu, lépe řečeno muslimech informovala Česká televize 8. listopadu hned dvakrát. První zmínka padla v Událostech ČT, kdy dvě dívky byly donuceny opustit střední školu pro nošení šátku. Reportéři dali dostatek prostoru oběma stranám. Nicméně z reportáže vyplývá, že muslimové jsou ti problémoví, kteří se odmítají přizpůsobit. Ještě o něco „lépe“ pak vyobrazili muslimy tvůrci seriálu Sanitka 2, kde muž napadne lékaře jen proto, že ošetřuje jeho ženu, tedy chce jí zachránit život.
Celá scéna mnou natolik hnula, že jsem požádala o vyjádření Českou televizi. Mluvčí České televize Alžběta Plívová jako první na otázku, zda to není rasistické, reagovala výčtem čtyř pořadů, které Česká televize koprodukovala či odvysílala v průběhu posledních pěti let a které bojují proti diskriminaci rasy a etnika. Žádný z nabízených pořadů se ovšem netýkal diskriminace víry či náboženství. Plívová dále uvedla: „ K praxi dnešních záchranářů patří i setkání s pacienty, kteří mají specifické vnímání hodnot, od prominentů, kteří vyžadují přednostní péči, po pacienty, kteří péči zcela odmítají. Scéna, ke které se ve své otázce vztahujete, není zaměřena proti žádné skupině, ukazuje pouze střet Středoevropana, který určitý lékařský zákrok vnímá jako běžný, a příslušníka jiné kultury, který jej vnímá odlišně. Tato scéna tedy nemá souvislost s žádnou konkrétní historickou událostí.“ Vysvětlení by zřejmě stačilo, kdyby po celou dobu postavy v seriálu nemluvily o útočníkovi a jeho ženě jako o páru muslimů. Kdyby se vrčení muže držícího velký nůž nevysvětlovalo slovy: „To víte, šéfe, holt islám.“ Divák tím mohl snad přijmout předsudek, že muslimové jsou agresivní zvířata, za pravdu. Vzhledem k tomu, že v programové skladbě veřejnoprávní České televize není žádný pořad o islámu, který by mu to vyvrátil, musí se pak spoléhat na jiná média, respektive na vlastní zkušenost.
Je tedy zřejmé, že Česká televize nejedná podle zákonu o České televizi č. 483/1991 Sb. Ostatní náboženství mimo křesťanství ve své programové skladbě naprosto ignoruje, to je ten lepší případ. V horším případě vysílá pořady, které věřící posunují do role krvelačných bestií zabíjející Středoevropany.
